Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V této předposlední neděli liturgického roku nám evangelium podává známé podobenství o hřivnách (srov. Mt 25,14-30). Je součástí Ježíšovy promluvy o posledních časech, po níž bezprostředně následuje Jeho umučení, smrt a zmrtvýchvstání. Podobenství vypráví o bohatém člověku, který musí odcestovat a s vědomím svojí dlouhodobé nepřítomnosti svěřuje svůj majetek třem svým služebníkům: prvnímu pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu. A jak podotýká Ježíš, »každému podle jeho schopností« (v.15). Tak jedná Pán s nám se všemi: zná nás dobře, ví, že nejsme stejní, nechce nikoho upřednostňovat na úkor druhých, nýbrž každému svěřuje kapitál úměrný jeho schopnostem.

Během pánovy nepřítomnosti se první dva služebníci dali hbitě do práce, takže svěřenou sumu dokonce zdvojnásobí. Ne tak třetí služebník, který zakope hřivnu do jámy v zemi, aby se vyhnul riziku, a ponechá ji napospas lupičům, aniž by něco vytěžil. Když se pán vrátí, zavolá svoje služebníky a dá se s nimi do účtování. První dva prezentují dobrý výtěžek svojí námahy, a pán je pochválí, odmění a pozve, aby se radovali spolu s ním. Třetí však vnímá svůj nedostatek a hned se začíná hájit slovy: »Pane, vím, že jsi tvrdý člověk: sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří« (v.24-25). Hájí svou lenost obviněním pána z toho, že je „tvrdý“. To máme ve zvyku i my. Bráníme se obviňováním druhých, kteří jsou bez viny, zatímco vina je na naší straně. My máme nedostatek. Pán ho proto kárá a říká mu: »Služebníku špatný a líný« (v.26); odnímá mu hřivnu a nechá jej ze svého domu vyhodit ven.

Toto podobenství platí pro všechny, ale zvláště – jako vždy – pro křesťany. A má zvláštní důležitost dnes, kdy je Světový den chudých, kdy církev říká nám křesťanům: „Podej ruku chudákovi. Nejsi na světě sám, jsou lidé, kteří tě potřebují. Nebuď sobec, podej ruku chudému. Všichni jsme jakožto lidské bytosti obdrželi od Boha nějaký „majetek“, lidské bohatství.  A jako Kristovi učedníci jsme dostali také víru, evangelium, Ducha svatého, svátosti a mnoho dalšího. Tyto dary je třeba užívat ke konání dobra v tomto životě, ve službě Bohu a bratřím. A dnes nám církev praví: „Užívej to, co ti Bůh dal, s ohledem na chudé, kterých je v našich městech mnoho. Konejte dobro!

My si někdy myslíme, že být křesťany znamená nedopustit se zla. A nepáchat zlo je dobré. Avšak nekonat dobro, není dobré. Máme konat dobro, vyjít ze sebe a vidět ty, kdo jsou v nouzi. I v našich městech je hlad, a my se často držíme logiky lhostejnosti. Chudák je tady, a my se díváme jinam. Podej ruku chudákovi, je to Kristus. Někteří říkají: „Kněží, biskupové mluví o chudých... ale my chceme, aby mluvili o věčném životě!“ Podívej, bratře a sestro, chudí jsou středem evangelia. Ježíš nás učil mluvit k chudým a přišel pro chudé. Podej ruku chudákovi. Obdržels toho tolik a necháš svého bratra a svoji sestru umřít hladem?

Drazí bratři a sestry, každý ať si v srdci zopakuje, co Ježíš dnes říká: „Podej ruku chudákovi.“ A říká nám také: „Věz, že tím chudákem jsem já.“ Ježíš nám říká: „Ten chudák jsem já.“

 Panna Maria dostala obrovský dar: samotného Ježíše, ale nenechala si Jej pro sebe, dala Jej světu a svému lidu. Od Ní se učme podávat ruku chudým.