Vatikán. Prožívejme svou službu po vzoru Panny Marie, “služebnice Páně” (Lk 1,38), protože takový mariánský styl prospívá teologii, církvi i nám samým. Těmito slovy dnes papež František přivítal profesory a studenty Papežské teologické fakulty Marianum, kterou od jejího založení v Římě před sedmdesáti lety spravuje řád servitů.
Petrův nástupce si v úvodu audience položil otázku, zda dnes mariologie nějak prospívá církvi a světu a vzápětí si na ni kladně odpověděl. Navštěvovat školu Matky Boží, která je učitelkou i učednicí, totiž znamená docházet do školy víry a života, v níž si osvojujeme abecedu lidství i křesťanství.
“Je tu však ještě jiné hledisko, které se pojí k dnešní době. Žijeme v čase druhého Vatikánského koncilu. Žádný jiný koncil v dějinách nedopřál mariologii tolik prostoru, jako je ten věnovaný v osmé kapitole Lumen gentium, která uzavírá a v jistém smyslu shrnuje celou Věroučnou konstituci o církvi. To napovídá, že doba, již prožíváme, je časem Mariiným. Potřebujeme nicméně Matku Boží opětovně odkrýt podle koncilního úhlu pohledu (…), v němž se vyjevují dva Písmem dobře zvýrazněné prvky: Maria je matka a žena”.
Z Mariina mateřství plyne naše vzájemné bratrství, pokračoval František. Matka Boží totiž, jak píše sv. Bonaventura, “učinila Pána velebnosti naším bratrem” (Legenda major, 9,3: FF 1165). Maria by “chtěla porodit nový svět, kde by všichni byli bratry, a kde by každý člověk vyřazovaný naší společností, našel své místo” (Fratelli tutti, 278).
“Potřebujeme mateřství, které by rodilo a obrozovalo život svou laskavostí, protože jedině dar, péče a sdílení udržují lidskou rodinu v pospolitosti. Svět bez matek nemá budoucnost – výtěžek a zisk sám o sobě netvoří budoucnost, naopak, mnohdy přispívá k růstu nerovnosti a nespravedlnosti. Matky však dávají každému synu pocítit, že je doma, a dodávají naději”.
V této souvislosti římský biskup vyzval papežskou fakultu Marianum k pěstování bratrských vztahů s jinými akademickými institucemi, a to též na poli ekumenického a mezináboženského dialogu. “Maria nás učí umění setkávání a společné cesty”, podotkl, a “pokud se vložíme do hry, abychom dávali život – jako matka, nemusíme se obávat ztráty vlastní osobitosti”. Maria je ovšem také žena – nová Eva, která se od Kány ke Kalvárii přimlouvá za naši spásu; žena oděná sluncem, jež se ujímá “svých ostatních dětí”, Ježíšových následovníků (Zj 12,17).
“Jako matka činí z církve jedinou rodinu, tak z nás žena utváří jediný lid. Nikoli náhodou se lidová zbožnost k Marii obrací s takovou přirozeností. Je důležité, aby se jí mariologie pozorně zaobírala, podporovala ji a někdy také tříbila, a zároveň ustavičně bděla nad znameními mariánské doby, která se prolínají naší epochou. Jedním z těchto znamení je právě úloha ženy – pokud je podstatná pro dějiny spásy, nemůže tomu být jinak pro církev i svět. Kolika ženám se však nedostává patřičné důstojnosti! Žena, která světu přinesla Bohu, musí přinášet své dary dějinám, máme zapotřebí jejího nadání a stylu. Potřebuje ho rovněž teologie, aby nebyla abstraktní a konceptuální, nýbrž jemná, narativní, životodárná. Zejména mariologie může přispět k tomu, aby do kultury vnášela krásu, která polidšťuje a vlévá naději, a to též prostřednictvím umění a poesie. Doučasně je povolána k tomu, aby pro ženu v církvi hledala důstojnější prostory, počínaje společnou křestní důstojností.”
Řekl dnes papež František studentům a vyučujícím fakulty Marianum.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
