Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se před polednem shromáždilo několik stovek lidí, aby si vyslechli pravidelnou nedělní promluvu Svatého otce před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Papež František komentoval evangelium ze 24. neděle liturgického mezidobí (Mt 18,21-35), kde Ježíš podobenstvím odpovídá na Petrovu otázku, kolikrát má odpustit bratrovi. Petrův nástupce pak mimo jiné řekl:
„Dnes ráno, když jsem sloužil mši, mne zarazila a oslovila věta z prvního čtení, z knihy Sirachovcovy (Sir 27, 33-28,9). Říká: »Vzpomeň nakonec a přestaň nenávidět.« To je krásná věta. Pomysli na konec! Představ si, že jsi na márách... Poneseš si nenávist tam?! Pomysli na konec a přestaň nenávidět. Skoncujme se záští. Přemýšlejme o této dojemné větě: »Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět.« Není snadné odpustit, protože v těžké chvíli člověka napadne: „Ano, tamten mi provedl všechno možné, ale já jsem toho také navyváděl.“ Lepší je když odpustíme, aby nám bylo odpuštěno. Potom se vrací zahořklost jako v létě dotěrná moucha... Odpuštění není jen záležitost okamžiku, nýbrž neustálého odporování oné zahořklosti a nevraživosti, která se vrací. Pomysleme na konec a přestaňme nenávidět.
Dnešní podobenství nám pomáhá plně pochopit význam věty, kterou pronášíme v modlitbě Otče náš: »Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům« (Mt 6,12). Tato slova obsahují dvě rozhodující pravdy. Nemůžeme si nárokovat Boží odpuštění pro sebe, pokud my neodpustíme svému bližnímu. Toto je podmínka: pomyslet na konec, na Boží odpuštění a přestat nenávidět, vypudit nevraživost, onu dotěrnou mouchu, která se vrací a vrací. Pokud se nesnažíme odpustit a mít rádi, nedostane se odpuštění a lásky ani nám.
Svěřme se mateřské přímluvě Matky Boží: ať nám pomáhá uvědomovat si, kolik dlužíme Bohu, a stále si to pamatovat, abychom tak měli srdce otevřené milosrdenství a dobrotě.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
Potom papež komentoval aktuální dění ve světě:
„V těchto dnech série požárů devastovala tábor pro uprchlíky Moria na ostrově Lesbos a ponechala tak tisíce lidí bez přístřeší, byť chatrného. Mám stále v živé paměti návštěvu, kterou jsem tam vykonal, a výzvu, pronesenou společně s ekumenickým patriarchou Bartolomějem a athénským arcibiskupem Hieronymem, k zajištění toho, »aby se migrantům, uprchlíkům a žadatelům o azyl dostalo v Evropě lidské a důstojné pohostinnosti« (Prohlášení na ostrově Lesbos, 16. dubna 2016). Vyjadřuji solidaritu a blízkost všem obětem těchto dramatických událostí.“
Potom papež zmínil pouliční nepokoje probíhající v různých částech světa:
„V těchto týdnech dochází na celém světě – v různých částech – k mnoha protestním lidovým manifestacím, které vyjadřují rostoucí nespokojenost občanské společnosti s obzvláště kritickou politickou a sociální situací. Vybízím demonstranty, aby svoje stanoviska prezentovali mírumilovně a nepodléhali pokušení k agresivitě a násilí, a vyzývám všechny, kdo nesou veřejnou a vládní odpovědnost, aby naslouchali hlasu svých spoluobčanů, vyšli vstříc jejich spravedlivým očekáváním, zajistili plné respektování lidských práv a občanských svobod. Nakonec zvu také církevní společenství, jež žijí v tomto kontextu, aby se pod vedením svých pastýřů zasazovala o dialog, vždycky o dialog a smíření. Mluvili jsme o odpuštění a smíření.“
Petrův nástupce pak připomněl dnešní celocírkevní sbírku na Svatou zemi:
„Kvůli pandemii byla letos tradiční sbírka na Svatou zemi přenesena z Velkého Pátku na dnešek, který předchází svátku Povýšení svatého Kříže. V nynějším kontextu je tato sbírka ještě více znamením naděje a solidární blízkosti křesťanům, obývajících Zemi, kde se pro nás Bůh stal tělem, byl zabit a vstal z mrtvých. Vykonejme dnes představivostí a srdcem, v duchu, pouť do Jeruzaléma, kde jak praví žalm, jsou naše zřídla (srov. Žl 87,7), a prokažme svoji velkodušnost tamějším křesťanským obcím.“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
