Ze zdravotnicko-hygienického hlediska přehnaná prevence zajisté není skutkem milosrdné křesťanské lásky podobně jako jím není aperitiv podaný hladovému anebo zimník darovaný ve čtyřicetistupňovém vedru neoděnému. Rouškami se lidé pouze vzájemně straší a/nebo si hrají na lékaře. Tato obojakost exekutivou vnucené masky vnáší mezi lidi jen nedůvěru a/nebo naivní přesvědčení, že společnými silami přemohou virus, povýšený na úhlavního nepřítele lidského rodu.
Pandemie však není jen marketingová strategie na státní nákupy vakcín u nadnárodních firem, ale i mnohovrstevný proces globální unifikace, která všem poslušným slibuje zdraví, štěstí a spokojenost navěky. Tento komplexní, zakomplexovaný a komplexy vytvářející proces je totalitní sugesce, jejíž původ je tajený i tajemný.
Proto je třeba hledat způsob, jak této situaci čelit z hlediska křesťanské víry. Bohužel, málokdo dnes uvažuje o aktuálním dění na národní - a tím méně na mezinárodní – rovině jinak než z hlediska politického kontextu. Zřídkavý je přístup, který pojímá světové dění z náboženského hlediska, a to i mezi křesťany. Přitom jediné náboženství, které ukazuje hluboký smysl lidských dějin, je právě křesťanství. Probíhající sanitárně laděná unifikace světa je paradoxním signálem potřeby konverze a obnovy víry ve spásu a věčný život.
Každá pavěda totiž funguje jako pověra. A názory, jež vedly státní exekutivu téměř na celém světě k přijetí známých opatření, vědecké nejsou. Virus se nešíří podle matematických algoritmů, a hypochondrie je také nemoc. Atentát na lidské emoce byl mediálním atentátem na rigorozitu vědy, zejména medicíny a statistiky. A za atentáty stojí vždycky peníze, které mohou být prostředkem lidské spolupráce anebo také nástrojem okrádání, obelhávání a ovládání jednotlivců i celých národů. Skrze peníze nabízí otec lži vládu nad tímto světem těm, kdo se mu klanějí a hrají si na bohy tím, že je tvoří ex nihilo a korumpují jimi lidské duše.
Bohatství, marnost světské cti a vyzrálá pýcha – to jsou stupně, po kterých nepřítel naší lidské přirozenosti přivádí ke všem nepravostem, jak uvádí sv. Ignác z Loyoly (Duchovní cvičení, č.136-143). Bez zřetele na Spasitelem denuncovaného vládce tohoto světa (Jan 14,30), který je Odpůrcem Boha, nelze nahlédnout smysl lidských dějin.
Bůh neexistuje proto, že v Něho někdo věří, byť by to bylo i nějaké organizované lidské společenství. Takto se pěstuje pouze náhražková víra v idoly, které člověku předkládá otec lži. A právě zde je rozhraní toho, oč tu běží. Atentát spáchaný na lidské emoce je výrazem fanatické idolatrie podněcující nenávist mezi jejími stoupenci a odpůrci.
Jedinou odpovědí křesťana je modlitba sycená eucharistií za všechny, a zvláště za ty, kdo odporují poznané pravdě a nejvíce proto potřebují Boží milosrdenství. Jediné, co máme být dlužni, jak dnes připomíná sv. Pavel (Řím 13,8), je vzájemná láska.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
