Sýrie. Válka v Sýrii dříve či později skončí, protože zdejší teroristi jsou nástrojem mezinárodních sil, jsou v rukou cizinců. Mějme však naději, že tu do té doby zůstanou také křesťané, že jejich světlo nezhasne navždycky. Musíme být totiž světlem tohoto světa, říká maronitský arcibiskup Aleppa Joseph Tobji. Do jeho jurisdikce spadají oblasti, které se v posledních letech staly dějištěm největších krutostí.
Arcibiskup Tobji zůstal za všech okolností nablízku svým věřícím. Sloužil jim nejprve jako kněz a potom jako biskup. Přestože Islámský stát zbořil jeho katedrálu, nikdy nepřestal se slavením svátostí. Vždycky byly bohoslužby, příležitost k adoraci - nejčastěji po útocích. To nás podpíralo, vzpomíná syrský biskup.
Konstatuje dále, že válka jej naučil spoléhat jedině na Boha. Všechno ostatní se ukázalo být marností. “K čemu je člověku zlato, když nemá hrnek vody?” Život ve vojenských podmínkách se stal také příležitostí ke každodenní konverzi. Když jsem vycházel z domu, nevěděl jsem, zda se vrátím. Vždycky jsem musel být připraven k odchodu z tohoto světa - vzpomíná arcibiskup Tobji. Jak dodává, situace je nadále velmi těžká. Na severovýchodě země pokračují války a pronásledování křesťanů. V dalších regionech země panuje bída. Lidé nemají prostředky na léčení. Přicházejí za biskupem s prosbou o pomoc. Církev se snaží pomáhat ze všech sil, ale není schopna vyřešit všechny problémy, říká maronitský arcibiskup. Proto prosí o pomoc západní křesťany. Připomíná slova 49 žalmu o lidech žijících v dostatku. “Církev má dvě plíce. Jednu velkou na Západě a druhou malou na Východě. Východní plíce se stále zmenšuje. Vládne nám temnota, ale u Pána je možné všechno. Nevyhánějme křesťany z Blízkého východu. Pomozme jim zůstat v zemích, kde se zrodilo křesťanství,” apeluje aleppský maronitský arcibiskup.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
