?Co mám dělat s lidmi jedné sekty?? ptal se mě pokojný starší Říman. ?Stále mně chodí do domu, zvoní u dveří tak dlouho, dokud jim neotevřu. Sotva je pustím dovnitř, už začnou kázat a není možné je zastavit. Jednou jsem se už dozlobil: ?Proč mne nenecháte na pokoji?? Ale nedali se: ?Jsme posláni Kristem, abychom byli rybáři lidí.? Myslí se to poslání v evangeliu skutečně tímto způsobem??
Rybáři, které my známe u našich řek, jsou z nejpokojnějších lidí na světě. Sednou si k vodě, nasadí vnadidlo na udici, hodí ji do vody a čekají trpělivě, až se nějaká rybka dá nalákat, až přijde sama. Nechodí tedy rybář za rybami, ale ryby připlavou k němu. Tímto způsobem se mluví o rybářství duchovním, o apoštolátu u východních mnichů. Nechodili do měst, neklepali na dveře. Žili o samotě někde v horách. Ale časem se pověst o jejich dokonalosti roznesla po světě a lidé začali chodit za nimi. Někdy to stálo námahu, dlouhou a obtížnou cestu. Byl jsem za jedním takovým poustevníkem v rumunských lesích. Dovezli mně autem na půl cesty, ale pak se muselo pěšky příkrou stezkou nahoru až k jeho chatě. Takový apoštol ovšem lidi neobtěžuje, spíš obtěžují lidé jeho.
A co je tam tak láká? Jeden z populárních ruských svatých Serafín Sarovský byl téhož typu: poustevník a dokonce stylita. V době napoleónských válek ztrávil tisíc nocí na velkém kameni, aby se modlil za padlé a trpící té doby. Ale lidé se začali k němu hrnout z daleka. Přišel také profesor teologie a zdálo se mu to nepřístojným. Co tu hledají u člověka, který nemá vzdělání? Řekl to i jemu samému. Odpověď byla pěkná: ?Všecko lidé ve městech mají. Ale nemají pokoj, vnitřní klid. Opatřte si pokoj a budou okolo vás tisíce!?
Tento způsob apoštolátu, ?rybaření lidí? je vlastní celé církvi. Heidegger stanovil tři stádia, tři stupně, jak se člověk přibližuje k náboženskému životu. První je stádium estetické. Člověk ze světa přijde možná jenom náhodou do kostela. Ovane ho docela jiný vzduch, než ten, který dýchal doposud. Objeví, že existuje něco jiného, než co doposud viděl. Krásné je to, co ukazuje do dálky. Zpěvy v kostele, liturgie, čtení Bible, to všecko zprostředkuje zážitky doposud neznámé. Probudí se touha se s tím světem seznámit, proniknout do něho. Je to začátek, ale u mnoha lidí trvá dlouho, skoro celý život. Chodí do kostela, zajímají se o náboženskou literaturu, o církevní dějiny a umění. Není to pokrytecké. Je to upřímné vyznání, že kromě všedních dní existuje nějaká jiná vyšší skutečnost. Je obdivuhodná. Nač ji popírat? Nač ji škrtat ze společnosti? Lidé tohoto druhu nemohou pochopit ateisty, kteří bojují proti náboženství. Co vám překáží?
V té poslední otázce se skrývá slabost tohoto stupně víry. Co vám překáží? Na estetickém stadiu člověk nekonfrontuje, nesrovnává svůj vlastní život s tím, co obdivuje. S nadšením poslouchá Mozartovo Requiem, ale nemyslí přitom na smrt a na pokání. Až jednoho dne mu to přece dojde. Zjistí, že je věřící, ale ne praktikující, že život neodpovídá tomu, co hlásá. Nastupuje tedy druhé stádium duchovního života, kterému říká Heidegger ?morální?. Vyznávat náboženství tu znamená snahu žít podle jeho principů. Věří evangeliu ten, kdo je bere za zákon svého jednání. Chce-li tu snahu aplikovat na sebe, stává se vzorným věřícím, možná i asketou. Ukazují na něho jako na vzor, příklad.
Ale v tomto stádiu se snadno probudí i poslání prorocké. Vidí, že většina lidí nežije podle evangelia. Proč je nenapomenout nebo dokonce nepokárat? Proč jim nevyhrožovat Božími tresty za pokrytectví, kterému propadli? Takové poslání měli bibličtí proroci. Ale je dáno každému? Bibličtí proroci začínali svá kázání slovy: ?Toto praví Hospodin... Hospodin mě posílá, abych mluvil, vkládá svá slova do mých úst...? Je k tomu potřeba velké odvahy, aby se to mohlo tvrdit a neomylného ujištění ze strany Boží. Není poslaný Bohem ten, kdo se posílá sám. Takoví ?apoštolové? jsou ovšem problematičtí a stávají se obtížnými.
Číhá však na tomto morálním stádiu ještě jiné nebezpečí. Člověk, který usiluje o zachovávání morálních předpisů, snadno uvěří, že je jeden z mála spravedlivých na světě. Svým způsobem opakuje modlitbu farizeje: ?Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám? (Lk 18,11-12). Jak jej ocenil Ježíš, víme. Dal přednost publikánovi. Proč?
Heidegger upozorňuje, že po druhém stádiu morálním nutně musí přijít třetí, které je opravdu náboženské. Je to uvědomění, že je Bůh Otec, živá osoba, která mluví k nám a my k němu. Slovo náboženství samo naznačuje, že ukazuje ?na Boha?, že je tu dialog, který se uskutečňuje v modlitbě. Ta modlitba pak je na prvním místě kající, modlitba publikána: ?Bože, smiluj se nade mnou hříšným? (Lk 18,13). Je snadné se ospravedlnit před zákonem. Ale kdo by se opovážil chlubit se před živou osobou Boha samého?
Modlíme se za sebe, ale modlíme se i za druhé. Není možné se modlit bez lásky a láska chce dobro všem. Proto se každá modlitba, i když je docela soukromá a za osobní věc, v jádře modlí za všechno dobro a za všecky lidi. Věřící často dávají sloužit mše na svoje úmysly. Je to dobrý zvyk. Někdy se pak ptají: ?Ta mše byla výhradně za mne?? Odpovídá se: ?Byla za celý svět, za všechny lidi, zvláště jsme však doporučili vaše osobní úmysly.?
Modlitba je tedy apoštolát. Podobá se velké síti, do které církev v dějinách stále zahrnuje spoustu ryb. Ti, kdo se modlí, jsou apoštolové rybáři v duchovním slova smyslu. Její účinnost čas od času pozorujeme docela konkrétně. Jedna matka si stěžovala, že odrůstající syn, student, přestal chodit do kostela a když mu začne mluvit o Bohu, odsekne škaredě. Kněz jí dal tuto radu: ?Přestaňte mluvit s chlapcem o Bohu a mluvte často s Bohem o vašem chlapci.? Trvalo to delší dobu, ale nakonec žena přiznala, že to působilo.
Je ovšem v církvi i důležitý apoštolát slova. Je to úřad prorocký. K tomu je potřeba Božího poslání. Má je každý a na každém místě? Nad tím je potřeba se zamyslit, když slyšíme různé nezvané apoštoly, ale také když slyšíme ty, o kterých si jsme jisti, že je posílá církev jménem Krista.
odeslat článek
vytisknout článek
