Palestina. Bazilika Narození Páně v Betlémě se brzy zaskví ve své dávné kráse. Po sedmileté usilovné a pozorné práci italských restaurátorů, která se týkala střechy, průčelí, kamenného obložení stavby a její mozaikové výzdoby a prakticky se tak dosud vyhnula pouze jeskyni, pokládané tradičně za místo Ježíšova narození, se toto mistrovské architektonické dílo, zapsané na listinu kulturního dědictví UNESCO, téměř zrodilo do nového života.
Bazilice, založené císařem Konstantinem ve čtvrtém století (330), hrozilo zřícení střechy, která byla v jedné části zcela protržená. Další delikátní zásah vyžadovala fasáda, která se nebezpečně nakláněla a již od třicátých let minulého století ji podpíralo vnitřní lešení, zakrývající krásný dřevěný vstupní portál. Díky trpělivosti a mravenčí píli byly vyčištěny mozaiky na zdech i podlaze, sloupy, obklady a přední dvorana.
Dlouhodobý projekt renovace betlémské baziliky pro naše mikrofony popisuje archeolog Giuseppe Alessandro Fichera z italské firmy Piacenti Spa, jíž palestinská samospráva svěřila restaurátorské práce.
„Před deseti lety byl zahájen studijní projekt, koordinovaný univerzitou z Ferrary, který měl zmapovat tehdejší stav baziliky a stanovit priority při její renovaci. Po dalších třech letech firma Piacenti vyhrála konkurs, vypsaný palestinskou samosprávou, a začala s renovací střechy, aby zabránila zatékání do kostela. To byl skutečně nejkritičtější bod, po kterém následovalo zpevnění průčelí. Dále jsme postupovali směrem dolů a renovovali mozaiky z doby křížových výprav, kamenné obklady, dřevěné trámy, sloupy a jejich výmalbu, až jsme konečně dospěli k podlahové mozaice, datované vznikem baziliky v době císaře Konstantina. Proběhla také renovace křtitelnice, v jejíž blízkosti jsme při archeologickém průzkumu našli její původní kamennou předchůdkyni. Během restaurátorských prací došlo k několika překvapivým odhalením – kromě dosud neznámých mozaikových výjevů – například granátovníku, který je vyobrazen v arménském transeptu, jsme objevili soubor skleněných svítilen, pečlivě zahrabaný v místě, kde dříve stálo průčelí konstantinovské baziliky. Po demolici této baziliky a jejím nahrazení zcela novou stavbou za císaře Justiniána promlouvají tyto lucerny jako určiý rituál, jako znamení, které se předává z jedné baziliky na druhou.“
Vysvětluje italský archeolog.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
