Vatikán. Dres vatikánského atletického družstva (Athletica Vaticana), podepsaný papežem Františkem, jízdní kolo slovenského cyklisty Petera Sagana, dres s podpisem Francesca Tottiho, někdejšího kapitána fotbalového klubu AS Řím a jiné předměty či zážitky se známými sportovci lze až do 5. srpna zakoupit v charitativní dražbě, zorganizované Papežskou radou pro kulturu. Iniciativy nazvané „Běžíme společně“ (“We run together”), jejíž výtěžek poputuje do severoitalských nemocnic, se účastní také paralympijská sportovní šermířka Beatrice Vio.
Tato třiadvacetiletá žena, známější jako Bebe Vio, patří k nejznámějším italským paralympikům, a to nejenom kvůli svému sportovnímu nadání, nýbrž díky mimořádné radosti ze života, která z ní přímo srší, a nakažlivé energii, jíž na sociálních sítích ovlivňuje množství především mladých lidí. Bebe šermuje od pěti let a poté, co v jedenácti prodělala meningitidu s následnou amputací nohou a předloktí, jí trvalo pouhý rok, než se opětovně k závodnímu šermu vrátila. A to zásluhou fungujícího rodinného zázemí, nezlomné vůle a také dobré protézy, na niž si přímo nasazuje fleret.
Do dražby, kterou zaštítil Svatý otec, věnovala dres z evropského šampionátu v roce 2016:
“Rozhodla jsem se, že přispěju kvůli účelu této dražby, tedy podpoře dvou nemocnic, které byly nejvíce přetíženy při nákaze koronavirem. Myslím, že je správné alespoň symbolicky vyslovit uznání lidem, kteří pro nás v této době tolik vykonali. Darovala jsem oficiální stejnokroj z evropského mistrovství v Casale Monferrato, kde jsem získala individuální zlato a stříbro ve družstvech. Díky těmto výsledkům jsme se jako italský ženský tým kvalifikovaly na paralympiádu v Riu!”
Bebe Vio má soutěživou mentalitu, ale též schopnost týmové hry. Nechybí jí sebeironie, pokora a bezprostřednost. Tyto vlastnosti z ní dokonce učinily televizní komentátorku a přiměly firmu Marvel k výrobě unikátního exempláře Barbie s protézami.
“Družstvo považuji za zásadní – sám nejsi nic, musíš za sebou stále mít družstvo, které tě podrží. Bez různých týmů – sportovních či nikoli – bych nikdy nedosáhla dosavadních výsledků. Myslím, že nemá cenu zoufat nad překážkami, které nám život staví do cesty, je třeba jít dál a dívat se do budoucna pozitivně a odhodlaně. Jistě, taky prožívám černé dny, kdy jsem smutná a rozzlobená (jsem přece člověk!), ale snažím se na všem hledat kladné stránky.”
Říká italská paralympička, která spolu s rodinou založila sdružení, podporující sportovní činnost u dětí po amputaci končetin.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
