Vatikán/ Francie. Kanonizace Charlese de Foucaulda bude významnou událostí v životě církve. Jeho postava má totiž velkou sílu přitažlivosti. Svědčí o tom množství kongregací a institucí, které se k němu odvolávají. Poukazuje na to P. Bernard Ardura, předseda Papežského výboru historických věd, který je postulátorem kanonizačního procesu tohoto francouzského poustevníka a znalce kultury a jazyka Tuaregů. Včera byl potvrzen zázrak na jeho přímluvu, který otevírá cestu k jeho kanonizaci.
P. Ardura připomíná, že Charles de Foucauld (1858-1916) žil na poušti nejen v geografickém, ale také významovém smyslu. Měl kolem sebe na jedné straně muslimy a na druhé francouzskou vojenskou posádku, která se tehdy vyznačovala nepřátelstvím k církvi. Byl tedy sám jako křesťan, a přece byl člověkem, kolem něhož nelze přejít lhostejně. Zvláštním způsobem vyžaduje, abychom ho vzali vážně. Především proto, že jeho život byl plně důsledný, hluboce zakořeněný v Kristu. Skutečně žil podle toho, v co věřil, říká otec Ardura:
„Charles de Foucauld nás učí, že nemáme očekávat okamžité výsledky své práce. On sám v podstatě nikoho nepokřtil. Žil ale ctností naděje, spoléhal na Boží konání v duši člověka. Charles de Foucauld dokázal toto Boží dílo rozpoznávat. Sám připomíná, že náš způsob bytí má podstatný význam v misijním svědectví o naší víře. Nejpodstatnějším rysem Charlese de Foucaulda, tím, co nikdy nezestárne, je setkání s Kristem v Písmu svatém a v eucharistii. Byl člověkem adorace. Kristova přítomnost mu byla jádrem všeho. A pro ty, kdo byli nyní několik měsíců připraveni o možnost účastnit se eucharistie, je to připomínka, abychom zaměřili svůj život na setkání s Kristem v evangeliu a eucharistii. To je stále aktuální. Je to podstata křesťanského života a byla to také podstata života Charlese de Foucaulda.“
Říká postulátor kanonizačního procesu otec Bernard Ardura.
(job)