Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Dnešní civilizace trpí pocitem osiření, což působí nevraživost mezi lidmi, kteří si neuvědomují, že jsou bratři,“ konstatoval papež František během kázání při nedělní mši v kapli Domu sv. Marty. U oltáře Svatý otec pamatoval na všechny, kdo pracují v sektoru úklidu a svozu odpadků.

„Dnes se modlíme za množství lidí, kteří se věnují úklidovým pracím v nemocnicích, na ulicích a vyvážení odpadků. Je to práce, které si nikdo nevšímá, ale je nezbytná pro přežití. Kéž jim Pán žehná a pomáhá.“

V homilii komentoval čtení ze šesté neděle velikonoční, zejména první list sv. Petra a Janovo evangelium (1 Petr 3,15-18 a Jan 14,15-21).

„Ježíš během loučení s apoštoly (srov. Jan 14,15-21) upokojuje příslibem: »Nenechám vás sirotky« (v. 18). Brání je před zármutkem, před oním bolestným pocitem osiření. V dnešním světě je silný pocit osiření. Mnozí mají mnoho věcí, ale chybí Otec. V dějinách lidstva se to opakuje: chybí-li Otec, nedostává se něčeho a touží se po setkání s Otcem. Tak je tomu i ve starověkých mýtech. Pomysleme na Odysea, Telemacha a mnohé další. Postrádaný Otec je vždycky hledán. Lze říci, že dnes žijeme ve společnosti, kde chybí Otec. Osiření je pocitem, který se týká přináležitosti i bratrství. Proto Ježíš slibuje: »Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce« (v.16). „Já odcházím – říká Ježíš – ale přijde jiný, který vás naučí přístupu k Otci. Připomeneme vám, jak vejít k Otci.“ Duch svatý nepřichází proto, aby si „vytvořil klienty“. Přichází ukázat kudy k Otci a připomenout přístup, který k Otci otevřel Ježíš. Syn je poslán od Otce a vrací se k Otci. Duch svatý je poslán od Otce, aby připomínal a učil kudy k Otci.

Pouze vědomí dětí, které nejsou sirotky, nám umožňuje žít mezi sebou v pokoji. Války – ať malé či velké – mají vždycky sirotčí dimenzi. Chybí Otec, který „zjedná“ pokoj. Proto říká Petr prvotní obci, aby lidem dávali odpověď,  proč jsou křesťany (srov. 1 Petr 3,15-18), ale zdůrazňuje: »ovšem s jemností a skromností. Musíte mít přitom sami dobré svědomí!« (v. 16); tedy mírnost Ducha svatého. Duch svatý nás učí mírnosti a jemnocitu Otcových dětí. Duch svatý nás neučí nadávat. Nadávky a války jsou důsledkem pocitu osiření, protože není-li Otec, nejsou bratři, mizí bratrství. Jemnocit, úcta, laskavost a mírnost jsou postoje přináležitosti k rodině, jež si je jista, že má Otce.

»Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce«. Připomene vám kudy k Otci, připomene vám, že máme Otce, který je středem všeho, počátkem všeho, jednotou všeho, spásou všech, protože poslal svého Syna, aby spasil všechny. A nyní posílá Ducha svatého, aby nám připomněl přístup k Sobě, k Otci, otcovství i tento bratrský postoj mírnosti, jemnocitu a smířlivosti.

Prosme Ducha svatého, aby nám ustavičně, vždycky připomínal tento přístup k Otci, připomněl nám, že máme Otce, a udělil této civilizaci se silným pocitem osiření milost objevit Otce, který dává smysl celému životu a činí z lidí jednu rodinu.“

Kázal papež při ranní mši. Poslední nedělní bohoslužba vysíláná v přímém přenosu z kaple Domu sv. Marty končila jako obvykle adorací Nejsvětější svátosti a duchovním svatým přijímáním věřících, kteří ji sledovali.