Dokument obsahující 122 směrnic vypracovala Sekce pro migranty a uprchlíky vatikánského Úřadu pro integrální lidský rozvoj. Sloužit má jako konkrétní podpora pro lidi žijící na existenciálních periferiích a na rozdíl od běženců směřujících do jiných zemí často opomíjených mezinárodní komunitou, ale i vládami svých zemí. “Je zapotřebí ekumenické, mezináboženské a institucionální spolupráce, abychom odpověděli na volání vnitřních vysídlenců, kteří jsou pro zbytek světa neviditelní,” řekl Vatikánskému rozhlasu P. Fabio Baggio, podsekretář vatikánského úřadu, který dokument připravil. Podotýká rovněž, že text se inspiroval poznámkami papeže Františka, který mnohokrát zmiňoval drama této skupiny lidí.
“Svatý otec v promluvě k diplomatickému sboru mluvil o vnitřních vysídlencích, protože jsou častokrát neviditelní. Nepřekračují hranice své země, ztrácejí se na jejím území a není o nich slyšet, což jejich drama ještě prohlubuje. Proto si jich všímá náš úřad, chce je vytáhnout na denní světlo a vrátit jim hlas. Spolupracovali jsme na dokumentu s katolickými odborníky a s mezinárodními organizacemi angažovanými v první linii této fronty v různých zemích. Jádrem představeného dokumentu je obnovení ekumenické, mezináboženské a institucionální pomoci těm, kdo zažívají toto drama. V minulém ruce se 8,5 milionu lidí stalo vnitřními vysídlenci kvůli různým konfliktům a 25 milionů v důsledku 1900 přírodních katastrof ve 140 zemích.”
Vatikánský dokument připomíná, že vnitřní vysídlenci potřebují větší podporu, protože jejich ochranu neupravují mezinárodní zákony o migrantech. Dokud nejsou přinuceni k překročení mezinárodně uznávané hranice, zůstávají občany podléhajícími jurisdikci země svého původu.
Dokument poukazuje na nedostatek efektivní legislativy a také zájem o jejich úděl v médiích a ve společnosti. Jejich “neviditelnost” je vystavuje ještě většímu ohrožení. Vatikán proto vybízí místní církve a komunity k větší péči o tyto vysídlence. Dokument upozorňuje, že právě tato kategorie obyvatel se nejčastěji stává obětí obchodu s lidmi. Kriminální skupiny si často vyřizují účty také s humanitárními pracovníky, kteří usilují o zlepšení údělu těchto lidí. Vysídlenci se každý den potýkají s nedostatkem potravin, léků, střechy nad hlavou a možnosti zajistit důstojnou budoucnost svým dětem. Většina z nich nemá přístup ke školní docházce a základní lékařské péči. Zůstávají dlouhá léta mimo domovy a často se stávají snadným cílem lidí bez skrupulí, padají do pasti otrocké práce, sexuálního zneužívání či obchodu s orgány.
Klíčový význam v přinášení pomoci má posílení jednotlivých vlád a jejich mezinárodní podpora při zachování plné suverenity, ale také vypracování nových transparentních právních zásad ochrany vnitřních vysídlenců a utišení vnitřních konfliktů, protože právě etnické a kmenové boje představují jednu z významných příčin vysídlování. Dokument připomíná, že “Církev je vybízena k práci pro smír, vzájemné přijetí a úctu mezi etnickými a kmenový skupinami, k podpoře uzdravení paměti, nového učení správné komunikace a přijetí životního stylu bez násilí”. Dalším zásadním krokem je sociálně-ekonomická integrace vysídlenců, k níž je zapotřebí rovněž finanční podpory ze strany místních církví. Dokument vybízí k úzké spolupráci a dobré koordinaci mezi katolickými strukturami, ale rovněž ke spolupráci v ekumenickém a mezináboženském prostoru.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
