Francie. V těchto dnech měl bratr Alois, převor ekumenické komunity z Taizé, pobývat v Římě. Již před časem byl stanoven termín soukromé papežské audience, konference na univerzitě Angelicum a různých setkání s biskupy a kardinály. Z pochopitelných důvodů se vše odkládá, avšak hlubší zármutek v něm vyvolává vyprázdněná komunita, svěřuje se v rozhovoru pro dnešní vydání italského listu Avvenire.
“Museli jsme zastavit přijímání poutníků až do Velikonoc, a to s velkým smutkem. Svatý týden a Vzkříšení budeme slavit jenom mezi sebou, zatímco běžně přijížděly tisíce mladých lidí. Většina dobrovolníků, kteří u nás žijí a pomáhají s pohostinností, se musela vrátit do svých zemí. Je nám to zatěžko, ale snažíme se, aby se srdcí nezmocnila ještě silnější sklíčenost. I v nesnázích si chceme uchovat naději a, řečeno s bratrem Rogerem, »trpně se nepodřizovat událostem, nýbrž i za nejtvrdších okolností vše přetvářet v Bohu« . Přál bych si, aby nás restriktivní opatření podnítila k intenzivnější a krásnější modlitbě”, říká převor ekumenické komunity a doufá, že nynější situace vnese také pozitivní změnu do našeho vnitřního života:
“Leccos se změní, když poroste poklad, jímž jsou mezilidské vztahy. Udržujme kontatky s lidmi, kteří jsou osamoceni. Stačí telefonát, zpráva vypovídající o přátelství. Již modlitba za druhé lidi přece vyjadřuje solidaritu, která nás vymaňuje z individualismu.”
Myslím, že nyní není vhodné plýtvat byť sebemenší energií na polemiky, reaguje bratr Alois na výtku četných katolíků, kteří církevní hierarchii předhazují přílišnou podddanost státu a ukvapenost v uzavírce kostelů či rušení bohoslužeb.
“Dnes, stejně jako v minulosti, se mnoho lidí modlí bez vnějšícho rozruchu a projevů. V komunitě jsem se zorganizovali v malých skupinkách a odkrýváme nové způsoby, jak prožívat bratrství. Mnozí bratři, kteří se vrátili z různých cest, jsou v karanténě; pravděpodobně jeden se nakazil koronavirem. Uzavřeli jsme velký kostel Smíření, avšak malý románský kostelík v Taizé je přístupný pro osobní modlitbu. Sociální sítě, které se propůjčují i ke špatnému užívání, dnes nepochybně nabízejí dříve nepoznané možnosti. Ze solidarity s lidmi, kteří jsou upoutáni ve svých domovech, jsme se rozhodli k přímému přenosu večerní modlitby z místnosti, kterou obýval bratr Roger. V půl deváté večer se modlíme v různých jazycích, abychom tak vstoupili do společenství s lidmi v mnoha zemích.”
Biskupové dnes vystupují na věže katedrál, aby žehnali svým městům, věřící se dovolávají svých zemských patronů, papež František putuje pěšky centrem Říma, aby se sklonil před křížem, k němuž se obyvatelé Věčného města utíkali v čase morové rány. Komu se svěřuje komunita v Taizé?
“Bůh naslouchá všem formám modlitby, odpovídá její převor. Naše komunita se skládá z bratrů, kteří pocházejí z třiceti zemí každého světadílu, v nichž lidé vzývají Boží pomoc velice odlišnými způsoby. A co se týče vnějších omezení, jsme přesvědčeni o tom, že Bůh za mimořádných okolností zahlazuje veškerou naši omezenost a nedostatečnost. Komu se dnes brání v přijímání Kristova Těla a Krve, Bůh prostřednictvím Ducha svatého nabízí takovou kvalitu vnitřního společenství, jakou si dříve ani nedovedl představit”,
uzavírá bratr Alois Löser pro italský deník Avvenire.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
