Vatikán. Na Svatopetrské náměstí dnes kolem poledne přišlo jen několik stovek lidí, a to i přesto, že se neprováděla bezpečnostní kontrola, která vyvolává shlukování čekajících lidí, jak se děje vždycky v případě papežovy přítomnosti na náměstí nebo v okně třetího patra Apoštolského paláce. Právě toto shlukování, jak bylo oznámeno, je důvod, proč papež pravidelnou promluvu před mariánskou modlitbou Anděl Páně pronášel nikoli z okna Apoštolského paláce, nýbrž z vnitřních prostor soukromé knihovny ve třetím patře, propojené oboustranně v přímém televizním přenosu se Svatopetrským náměstím.
Papež František ve svojí promluvě nejprve improvizovaně komentoval tyto nezvyklé okolnosti a pak vyložil evangelium druhé neděle postní (srov. Mt 17,1-9) o Proměnění Páně. Svoji exegezi Petrův nástupce zakončil takto:
„Je třeba zdůraznit, že Ježíš si ze skupinky Dvanácti [apoštolů] bere s sebou na horu Petra, Jakuba a Jana. Dává jim priviliegium být svědky Proměnění. Proč Ježíš vybírá tyto tři? Protože jsou více svatí? Nikoli. Vždyť Petr Jej ve chvíli zkoušky zapře, a dva bratři - Jakub a Jan - požadují, aby se jim v Jeho království dostalo předních míst (srov. Mt 20,20-23). Ježíš tedy nevybírá podle našich kritérií, nýbrž podle svého dobrotivého záměru. Ježíšova láska nezná míru. Je láskou, a On vybírá podle záměru lásky. Volba je zdarma, nepodmíněná, svobodná iniciativa, božská přízeň, která nežádá nic na oplátku. A jako povolal ony tři učedníky, tak také dnes některé povolává, aby Mu byli nablízku a mohli Jej dosvědčovat. Být Ježíšovými svědky je dar, který jsme si nezasloužili. Necítíme se vhodnými, ale nemůžeme se odvrátit s omluvou, že toho nejsme schopní.
Nebyli jsme na hoře Tábor, neviděli jsme na vlastní oči Ježíšovu tvář zářit jako slunce. Nicméně, nám bylo rovněž dáno Slovo spásy, dostalo se nám víry a různými způsoby jsme zakusili radost ze setkání s Ježíšem. Také nám Ježíš říká: »Vstaňte, nebojte se« (Mt 17,7). V tomto světě, poznamenaném sobectvím a chtivostí, je Boží světlo zatemněno všedními starostmi. Často říkáme: nemám čas na modlitbu, nejsem s to sloužit ve farnosti, vyhovět prosbám druhých... Nesmíme však zapomenout, že křest, který jsme obdrželi, z nás činí svědky nikoli kvůli našim schopnostem, nýbrž darem Ducha.
V tomto příhodném čase postní doby ať nám Panna Maria vyprosí poddajnost Duchu, nezbytnou k rozhodnému nastoupení cesty obrácení.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
Po hlavní promluvě papež všechny pozdravil, některé jmenovitě:
„Zdravím asociace a skupiny, které prokazují solidaritu syrskému lidu a zejména obyvatelům města Idlíb a severozápadu Sýrie – vidím vás odtud [na televizní obrazovce – pozn. překl.] – nucenými utéci po nedávných válečných posunech. Drazí bratři a sestry, znovu vyjadřuji svou úzkost a bolest nad touto nelidskou situací bezbranných lidí, včetně mnoha dětí, ohrožených na životě. Nesmíme odvracet zraky od této humanitární krize, nýbrž dát jí prioritu před jakýmkoli jiným zájmem. Modleme se za tyto lidi, naše tolik strádající bratry a sestry na severo-západě Sýrie, v městě Idlíb.“
Potom věnoval Svatý otec pozornost také situaci kolem koronaviru:
„Jsem v modlitbě nablízku lidem, postiženým nynější epidemií koronaviru, i všem, kteří o ně pečují. Připojuji se ke svým bratřím biskupům a vybízím věřící, aby tuto obtížnou situaci prožívali v síle víry, s jistotou naděje a v horlivosti činorodé lásky. Postní doba ať nám všem pomáhá prožívat v evangelním smyslu také tuto situaci zkoušky a bolesti.“
Svoje nedělní vystoupení zakončil papež František obvyklou výzvou k věřícím, aby se za něho nezapomněli modlit, a k přítomným na Svatopetrském náměstí dodal, že vzápětí vyhlédne z okna, aby je spatřil v reálu. Potom jim už jen beze slov krátce zamával a požehnal.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
