Pchúket/Colombo/Medan.
Asijská tragédie se bohužel nejvíce dotkla dětí. Podle posledních odhadů jich ve vlnách tsunami zahynulo nejméně 50 tisíc, a desetitisíce těch, které přežily, přišly o rodiče. Právě osudům dětí v zasažených oblastech dnes věnuje pozornost misijní agentura MISNA.
?Je třeba postarat se co nejrychleji o děti, které osiřeli při katastrofě, jinak hrozí, že zůstanou samy, upadnou do depresí, opustí školu a skončí na ulici? ? říká otec Adriano Pelosin, misionář z Papežského institutu zahraničních misií, který v hlavním městě Thajska vede sirotčinec se 170 dětmi. Čtyři jeho spolupracovníci pracují v provincii Surat Thani, která byla v Thajsku nejvíce zasažena. ?Nechceme děti posílat do sirotčinců daleko od jejich domovů ? pokračuje otec Pelosin ? máme v úmyslu vytvořit rodinné domy přímo tam, aby zůstali ve známem prostředí.?
Biskup ze Surat Thani, Joseph Prathan, upozorňuje, že v Thajsku ? na rozdíl například od Afriky ? neexistuje koncept široké rodiny, ve které je samozřejmé, že se osiřelého dítěte ujmou nejbližší příbuzní. Rodiny jsou samostatnými jednotkami, často poměrně chudými a každé dítě se může stát zátěží. Proto hrozí nebezpečí, že dítě zůstane opuštěné a může skončit na ulici nebo ve zločineckých organizacích.
P. Peter Pakpoom, ředitel školy založené před půl stoletím otci z kongregace Stigmatinů v Pchúket, vypráví o dětech, které se po katastrofě vrátily do školních lavic. ?Vyučování bylo obnoveno včera. Požádal jsem našich 65 učitelů, aby nejdříve nechali děti mluvit o vlastní situaci. Potřebují vyprávět to, co prožili?, vypravuje misionář pro agenturu Misna. ?Kemaaovi ? 15-ti letému studentovi prvního ročníku střední školy ? vzala tsunami domov. Přišel do školy, přestože nemá vůbec nic. Dali jsme mu uniformu, boty a hlavně knížky.? ? říká. K otázce adopcí nejmenších dětí, které přišli o rodiče, je P. Pakpoom skeptický. ?Nejlepší řešení je nechat je u blízkých příbuzných. Pokud chce někdo podporovat studenti, kteří přišli o domov nebo ztratili rodiče, může věnovat ekonomickou pomoc.?
?Řada organizací chce shromážděné fondy využívat na pomoc dětem a na adopce na dálku. V těchto věcech, je ale třeba zkušenost? ? říká salesián, don Anthony Pinto, provinciál Kongregace na Srí Lance. Právě salesiánům svěřila vláda péči o nejmenší. ?Jsme připraveni, protože se dlouhá léta staráme o děti ulice, děti, které se staly obětí sexuální turistiky i těch, které byly naverbovány do polovojenských oddílů? ? dodává misionář. Podle údajů shromážděných salesiány na Srí Lance nechalo tsunami za sebou nejméně 3 tisíce sirotků. Otec Pinto však dodává, že jde jen o oblasti, kontrolované vládou. O situaci na severu kontrolovaném tamilskými vzbouřenci nemá žádnou představu. Podle jeho slov jsou salesiáni schopni poskytnout okamžitou pomoc 12% sirotků na Srí Lance.
Na severu Sumatry, který podmořské zemětřesení zasáhlo nejsilněji, se ještě ke konečným číslům nedospělo. ?Tsunami rozdělilo mnoho rodin. Rodiče stále hledají děti, ale narážejí mimo jiné na problém komunikace?, říká otec Yoseph Due, z kongregace verbistů. Mnoho dětí, odnesených vlnami beznadějně hledá rodiče. Otec Due nemá informace, které by potvrzovaly alarmující zprávy z posledních dnů o únosech bezprizorních dětí. Indonéská média dnes o těchto věcech mlčí, potvrzují jen zákaz adopcí.
Podle otce Edi Mulyono, odpovědného za Jesuit Refugee Sevice v Indonésii, vyvstává jiný problém. Řada dětí v Aceh potřebuje lékařskou péči a měly by být přepraveny do nemocnic. V této chvíli však není možné převoz uskutečnit.- uvádí jezuita z Indonésie.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
