Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Před červotočivou závistí a vnitřním potlacháváním varoval papež František v dnešní homilii při ranní mši v kapli Domu svaté Marty.

Starozákonní čtení z První knihy Samuelovy popisuje, jak vyprchává Saulova žárlivost na Davida. Nevraživost krále vůči Davidovi se zrodila v okamžiku, kdy mladé dívky oslavovaly vítězství zpěvem, že Saul zabil tisíc nepřátel, zato David deset tisíc. Právě takto se rozmáhá neklid žárlivosti, který “jako červotoč hryže v lidském nitru”. Saul potom shromažďuje vojsko, aby Davida zabil. “Žárlivosti jsou zločinné – komentoval papež František – vždycky usilují o zabití”. A těm, kdo tvrdí, že sice žárliví jsou, ale nejsou vrazi, papež připomíná, že cesta žárlivosti vždycky končí špatně, protože zabít lze snadno také jazykem nebo pomluvou.

Žárlivost roste v samomluvách, pokračoval papež František, když vykládáme věci kolem sebe v jejím klíči. “Při vnitřním potlachávání” se žárlivec stává “neschopný vidět skutečnost” a oči mu může otevřít jen velmi silný prožitek. Žárlivost ovládla Saulovu fantazii, takže uvěřil v Davidovo nepřátelství, pokračoval papež.

“Také my jednáme takto, když nás přepadne nenávist! Ať se každý z nás zamyslí nad tím, proč mi tenhle člověk připadá nesnesitelný, proč onoho nemůžu ani vidět… Každý z nás, ať se zamyslí, proč tomu tak je. Častokrát totiž při hledání důvodů najdeme pouhé fantazie. Fantazie, které však narůstají ve vnitřním potlachávání. A je to Boží milost, když se žárlivost nakonec setká se skutečností, tak jak se to stalo Saulovi. V tu chvíli totiž žárlivost praskne jako mýdlová bublina, protože žárlivost a nepřejícnost nemají žádnou konzistenci.”

Saulova záchrana spočívá v lásce Boha, který mu sice řekl, že v případě neposlušnosti bude připraven o své království, ale přesto jej má rád, a proto mu dává milost, aby mohl nechat prasknout svou mýdlovou bublinu, dodal papež. Saul tedy vchází do jeskyně, kde je v úkrytu David se svou družinou. Přátelé sice Davida ponoukají, aby využil situace a krále zabil, on však odmítá se slovy: Nikdy nevztáhnu ruku na Hospodinova Pomazaného. Na tomto místě vidíme Davidovu ušlechtilost, kontrastující s vražednou závistí Saulovou, komentoval František. David tedy v tichosti odřízne pouze lem králova pláště, pak vyjde z jeskyně a s úctou oslovuje Saula: “Můj pane, králi!" Ptá se ho, proč naslouchá hlasům, které říkají, že David usiluje o jeho neštěstí, a ukáže mu lem pláště se slovy: “Mohl jsem tě zabít, ale neudělal jsem to”, převyprávěl papež František první čtení a dodal: V této chvíli mýdlová bublina Saulovy závisti praskla. Uznává Davida jakoby byl jeho syn a vrací se do reality řka: "Jsi spravedlivější než já, neboť tys mi prokázal dobro, a já jsem ti způsobil zlo.” Když se mýdlová bublina žárlivosti setkává se skutečností, je to okamžik milosti.

Chraňme své srdce před nemocí žárlivosti, živéné vnitřním potlacháváním, v němž narůstají mýdlové bubliny, které činí mnoho zla ač nemají žádnou konzistenci, vybízel František.

“Dávejme si pozor, protože tento červotoč vstupuje do srdce nás všech – opakuji nás všech! – a vede nás k negativnímu posuzování druhých. V jádru totiž spočívá konkurenční postoj: ten člověk má to, co nemám já. A takto začíná soupeření, které vede k odepisování lidí, vede k válkám, ať už jde o domácí válku, sousedskou válku nebo válku na pracovišti. Na samém počátku však leží zárodek války, kterým je nepřejícnost a závist.”

Dávejme si pozor, když k někomu pociťujeme antipatii a ptáme se, proč tomu tak je, uzavíral papež František. Nedovolujme, aby naše samomluvy vedly ke špatnému smýšlení o druhém, protože takto se pěstují mýdlové bubliny.

“Prosme Pána o milost, abychom měli srdce průzračné jako David. Průzračné srdce, které hledá pouze spravedlnost a pokoj. Přátelské srdce, srdce, které nechce nikoho zabíjet, neboť závist a nepřejícnost zabíjejí.”