Vatikán. Papežovo poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků, zveřejněné jako obvykle dnes, na svátek patrona novinářů, sv. Františka Sáleského, je věnováno tématu vyprávění.
„Abychom totiž nezbloudili – píše Svatý otec - potřebujeme dýchat pravdu příběhů, které vzdělávají, nikoli deptají; příběhů, které pomáhají nalézat kořeny a sílu jít společně vpřed. Ve změti hlasů a sdělení, jež nás obklopují, potřebujeme lidské vyprávění, které mluví o nás a o kráse, jež přebývá v nás. Vyprávění, které se dovede dívat na svět a dění laskavě, podává naši existenci jako živé předivo a vyjevuje naši sounáležitost.“ Motto Světového dne sdělovacích prostředků je vzato z knihy Exodus, kde Hospodin nabádá Mojžíše, »aby vyprávěl a zapisoval do paměti« (srov. Ex 10,2). Papežské poselství nazvané „Život se stává příběhem“ je rozvrženo do pěti odstavců.
1. Tkát příběhy. Člověk není pouze jedinou bytostí, která potřebuje oděv na zakrytí svojí křehkosti (srov. Gen 3,21), ale také jedinou, která má potřebu se vypovědět, odívat se příběhem a tak svůj život zaopatřovat. Netkáme jenom šaty, ale také příběhy. Lidská schopnost „tkát“ se vyjadřuje textiliemi i texty. Člověk je vypravěč, neboť se rodí, objevuje a obohacuje v osnově svých dnů. Již od počátku je však naše vyprávění ohrožováno. Dějinami se plíží zlo.
2. Ne každý příběh je dobrý. »Kdybyste jedli, budete jako Bůh« (Gen 3,4) – toto hadovo pokušení vnáší do přediva dějin obtížně rozvazatelný uzel. „Budeš-li vlastnit, staneš se, dosáhneš...“ našeptává i dnes ten, kdo účelově používá takzvaný storytelling (vyprávění příběhů – s marketingovým podtextem). V epoše stále sofistikovanějšího falšování v exponenciálních úrovních (deepfake) potřebujeme moudrost, abychom vnímali a tvořili krásné, pravdivé a dobré příběhy; potřebujeme odvahu, abychom odmítali ty falešné a zlomyslné. Potřebujeme trpělivost a rozlišování, abychom znovu objevovali příběhy, jež nám pomáhají neztrácet nit uprostřed dnešních roztržek, příběhy vynášející na světlo pravdu o tom, čím jsme, také v každodenní ignorované heroičnosti.
3. Příběhem příběhů je Písmo svaté. Ukazuje nám, že Bůh je od počátku stvořitelem a zároveň vypravěčem. Pronáší svoje Slovo a tvoří věci (srov. Gen). Bůh svým vyprávěním povolává k životu a jako vrchol tvoří muže a ženu, kteří s Ním svobodně rozmlouvají a společně s Ním rodí dějiny. Nenarodili jsme se dovršeni, ale máme potřebu být neustále „spřádáni“ a „sešíváni“. Bible je velký příběh lásky mezi Bohem a lidstvem. V jeho středu je Ježíš, jehož příběh je naplněním Boží lásky k člověku a současně příběhem lásky člověka k Bohu. Člověk tak bude od pokolení do pokolení volán, aby vyprávěl a zapisoval do paměti ty nejvýznamnější epizody tohoto Příběhu příběhů, schopných sdělovat smysl dění. Sám Ježíš mluvil o Bohu nikoli abstraktními proslovy, nýbrž podobenstvími, krátkými příběhy, vzatými z každodenního života. Tady se život stává příběhem, který se pak pro posluchače stává životem. Vyprávění proniká do života toho, kdo naslouchá a proměňuje ho, neboť - jak napsal Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi – „křesťanské poselství nebylo »informativní«, nýbrž »performativní« (č.2). Bůh se osobně vetkal do našeho lidství, čímž nám umožnil nově spřádat naše příběhy.
4. Příběh se obnovuje. Kristův příběh není odkaz minulosti; je to náš, stále aktuální příběh. Říká nám, že neexistují bezvýznamné lidské příběhy. Bůh se stal příběhem; každý lidský příběh je v jistém smyslu božský. V příběhu každého člověka spatřuje Otec příběh svého Syna, který sestoupil na zem. Každý lidský příběh má nepotlačitelnou důstojnost. »Jste Kristovým listem – píše svatý Pavel Korinťanům – který však není napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha [...] v lidských srdcích« (2 Kor 3,3). Boží láska do nás píše. Vpisuje do nás dobro, které nám stále připomíná.
5. Příběh obnovuje nás. Vyprávět svůj příběh Bohu není nikdy zbytečné, a třebaže jsou tyto reportáže stejné, mění smysl a perspektivu. Vyprávět o sobě Pánu znamená vstoupit do pohledu Jeho slitovné lásky vůči nám i druhým. Jemu můžeme vyprávět příběhy svých životů, uvádět k Němu lidi a svěřovat Mu situace. S Ním můžeme obnovovat tkanivo života, zašívat díry a roztržky. I když vyprávíme o zlu, můžeme se učit nechávat prostor vykoupení, rozpoznávat uprostřed zla také dynamismus dobra a přenechávat mu prostor. Neznamená to tedy držet se logiky storytellingu, ani dělat nebo si nechat dělat reklamu, nýbrž pamatovat na to, čím jsme v Božích očích, dosvědčovat, co Duch vpisuje do srdcí, a zjevovat každému, že jeho příběh je tvořen úžasnými divy. Abychom si tak mohli počínat, svěřme se ženě, která ve svém lůně utkala Bohu lidství a spřádala všechno, co se jí stalo. Panna Maria totiž všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom (Lk 2,19).
Prosme o pomoc tu, která uměla rozvazovat uzly života mírnou silou lásky – píše papež František v závěru svého poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků, který letos připadá na 24. května.
PLNÉ ZNĚNÍ překladu papežova POSELSTVÍ je na webu ČBK ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
