Vatikán. Papež František přijal skupinu padesáti účastníků mezinárodního setkání představitelů vězeňské pastorace, probíhajícího pod patronátem Úřadu pro integrální lidský rozvoj. Povolání pohlížet s milosrdenstvím na zranitelné a bezbranné není výsadou vězeňské pastorace, nýbrž celé církve, řekl v úvodu Petrův nástupce.
Situace ve vězeních je odrazem naší sociální situace a důsledkem egoismu a lhostejnosti dnešní skartační kultury, zopakoval František. Legalistická a nelidská gesta, ospravedlňovaná údajným hledáním dobra a bezpečí, směřují k izolaci a odnímání svobody těm, kdo se prohřešili proti sociálním normám, spatřuje společnost poslední řešení problémů života společnosti. Papež konstatoval, že tato logika vede k velkým výdajům na potrestání viníků namísto podpory integrálního lidského rozvoje, který umenšuje výskyt okolností vedoucích k protizákonnému jednání:
“Snazší je trestat než vychovávat, popírat nespravedlnost přítomnou ve společnosti a vytvářet prostory, kde se pachatelé odsuzují k zapomenutí, než nabízet rovné příležitosti rozvoje pro všechny občany. Kromě toho detenční zařízení nezřídka selhávají ve svém cíli, jímž je podpora procesů návratu do společnosti, nepochybně kvůli nedostatečným prostředkům, které by dovolily řešení sociálních, psychologických a rodinných problémů vězněných osob, jakož i přeplněnosti věznic, které se proměňují v místa skutečného odosobnění. Naopak pravá resocializace začíná zajištěním přiležitostí rozvoje, vzdělání, důstojné práce, zdravotní péče a vytvářením veřejných prostorů občanské participace.”
Papež vybídl k překonání stigmatizace toho, kdo se dopustil chyb. Lidé, kteří vyšli z vězení se musejí konfrontovat se světem, který jim je cizí a který je navíc často odepisuje a nenabízí příležitosti práce zajišťující důstojnou existenci. Pokud takový člověk nedostane možnost plné důstojnosti, je opětovně vystaten nebezpečím provázejícím nedostatek příležitostí rozvoje a zmítá se mezi násilím a nejistotou, dodal František.
“Jako křesťanská společenství si musíme položit jednu otázku. Pokud tito bratři a sestry již odpykali trest za zlo, jehož se dopustili, proč se na jejich ramena nakládá nový sociální trest spočívající v odmítnutí a lhostejnosti? V mnoha případech je toto sociální zavržení podnětem vedoucím k upadnutí do stejných chyb.”
Každá křesťanská komunita by měla najít způsob, jak prokazovat Otcovo milosrdenství těmto bratřím, vybídl Svatý otec, aby mohlo zaznít v každé společnosti volání k pevnému a rozhodnému jednání pro mír a spravedlnost.
“Boží láska, jež vás podpírá a povbuzuje v nasazení pro nejslabší, kéž posílí a rozmnoží tuto službu naděje, kterou každý den vykonáváte mezi vězni. Modlím se k Bohu za každého člověka, který velkoryse a neostentativně slouží těmto bratřím, v nichž rozpoznává Pána,” řekl papež František v promluvě k účastníkům konference o pastoraci ve věznicích. Poděkoval rovněž za pastorační iniciativy na pomoc rodinám vězňů a dodal:
“Nelze mluvit o vyrovnání dluhu se společností ve věznici bez oken. Neexistuje lidský trest bez horizontu. Nikdo nemůže změnit život, pokud před sebou nemá perspektivu. Často uvykáme oslepování pohledu našich vězňů. Odneste si s sebou tento obraz oken a horizontu a přičiňte se o to, aby ve vašich zemích měly věznice vždy okna a horizont, dokonce i v případě doživotního trestu, který já osobně považuji za diskutabilní; dokonce doživotí by mělo mít perspektivu,” řekl papež a v samém závěru se vrátil ke svému oblíbenému a mnohokrát citovanému obrazu fronty matek přicházejících navštívit do vězení své děti. “Kéž se církev učí mateřství těchto žen a naučí se gestům matek, vůči těmto našim vězněným bratřím a sestrám,” dodal František.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
