Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán.  Asi 150 účastníků a sympatizantů Panamazonské synody se v neděli 20. října sešlo v Domitiliných katakombách při římské Via Ardeatina, aby obnovili tzv. „Pakt z katakomb“, kterým na sklonku II. vatikánského koncilu deklarovala skupina převážně latinskoamerických biskupů svou odhodlanost k životu podle postulátu „chudá církev pro chudé“. Nová verze dokumentu nese nadpis: „Pakt z katakomb za společný dům. Za církev s amazonskou tváří, chudou a sloužící, prorockou a samaritánskou“. Oproti původnímu paktu je zcela přepracovaná a hlavní důraz klade na ekologickou problematiku, obranu domorodců a jejich práv a nároků v profánní i církevní sféře.

První Pakt z katakomb vznikl na okraj II. vatikánského koncilu a byl podepsán 16. listopadu 1965 čtyřiceti dvěma biskupy a kardinály z patnácti převážně latinskoamerických zemí. Posléze se k němu připojilo přes pět set dalších biskupů nejrůznější provenience, kteří se v duchu tohoto manifestu radikálního pauperismum zavazovali, že budou „žít jako běžní lidé“, „navždy se vzdají veškeré okázalosti a bohatství… inisignií ze vzácných materiálů“, nebudou užívat „ani zlato ani stříbro“, odmítnou „tituly odkazující k moci jako eminence, excelence, monsignor“ ve prospěch „evangelního jména otec“, a v druhé části dokumentu deklarují přednostní pozornost ke službě „dělnickým, ekonomicky slabým a málo rozvinutým skupinám“ a k ovlivňování politických představitelů ve smyslu zavádění sociálních struktur vedoucích „k příchodu nového sociálního řádu, hodného lidských a Božích dětí“.

Jak prozradil poslední žijící signatář dokumentu biskup Luigi Bettazzi (emeritní biskup italské Ivrey) autorem textu byl brazilský arcibiskup Hélder Câmara (Olinda a Recife), který však nefiguruje v prvním seznamu signatářů, protože v době podpisu zasedal v komisi pro závěrečnu redakci konstituce Gaudium et Spes. Pakt z katakomb vyznačil linii teologického myšlení, která vstoupila do dějin latinskoamerické církve jako „Teologie osvobození“ a v Itálii se prosadila jako tzv. „Boloňská škola“, jejímž hlavním exponentem byl kardinál Lercaro (při podpisu reprezentovaný svým tehdejším pomocným biskupem, již zmíněným Luigim Bettazzim).

Liturgii v Domitiliných katakombách (v neděli 20. října), která předcházela podpisu obnoveného Paktu z katakomb, předsedal kardinál Cláudio Hummes, Câmarův duchovní syn, někdejší prefekt Kongregace pro klérus a současný předseda Panamazonské církevní sítě (REPAM), kterého papež František jmenoval generálním relátorem probíhající Synody pro Amazonii. Oproti sociálně-politickým akcentům dokumentu z před padesáti let, se důrazy nového, zcela přepsaného manifestu přenesly k otázkám globální klimatické krize a právům domorodých obyvatel Amazonie. „Slavíme tuto Eucharistii paktu jako akt kosmické lásky,“ řekl v závěru liturgie kardinál Hummes s odkazem na kosmický rozměr eucharistie, která „spojuje nebe se zemí, objímá a proniká veškeré stvoření“.

Signatáři „Paktu z katakomb za společný dům. Za církev s amazonskou tváří, chudou a sloužící, prorockou a samaritánskou“ se zavazují, že budou prosazovat „integrální ekologii, v níž je všechno provázané, lidský rod a celé stvoření, protože všechny bytosti jsou dcery a synové země, nad níž se vznáší Duch Boží (Gen 1,2)“, dále chtějí „obnovit v našich církvích přednostní pozornost k chudým, zejména k domorodým národům, a spolu s nimi prosazovat jejich právo být protagonisty ve společnosti a v církvi“, „opustit v našich farnostech, diecézích a skupinách jakýkoliv druh koloniální mentality a postojů“ a naopak „přijímat a doceňovat kulturní, etnickou a jazykovou rozmanitost v dialogu respektujícím všechny duchovní tradice“, hlásat „osvobozující novost evangelia Ježíše Krista“. Dále se chtějí nasazovat také za uznání „služeb, které již existují ve společenstvích“ a v hledání „nových cest pro pastorační působení“.