Vatikán. Při dnešní ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty papež František nepronesl homilii. Krátce před devátou hodinou však v improvizované promluvě oslovil pracovníky vatikánských sdělovacích prostředků (Radio Vatikán, Osservatore Romano, Vatican News), kteří přišli na audienci spolu s vedením vatikánského Úřadu pro komunikaci, který dnes zahajuje svoje druhé plenární zasedání od svého vzniku před čtyřmi roky. Byla to první audience Františkova pontifikátu, na kterou byli kromě vedení zmíněného úřadu pozváni také redaktoři, technici a všichni zaměstnanci tohoto nejpočetnějšího a národnostně nejpestřejšího vatikánského pracoviště, přibližně 500 lidí z více než 50 národů, z nichž většina jich pracuje právě v Rádiu Vatikán a zároveň na informačním webu Vatican News.
Paolo Rufini, první věřící laik, který je v čele jednoho z úřadů římské kurie, povolaný do funkce prefekta Úradu pro komunikaci teprve vloni, v úvodním pozdravu adresovaném papeži, stručně a výstižně představil činnost vatikánských médií. Zdůraznil, že „sdělovací prostředky mají zásadní poslání při budování nebo boření, sjednocování nebo rozdělování, orientování nebo matení“ a jménem všech řekl: „Děláme a budeme dělat vše proto, aby naše služba byla včasná, tvořivá a multimediální; pokorná a upřímná; dovedla budovat opravdové vztahy s věřícími i s nevěřícími, posilovat všechny a utvrzovat bratry ve víře prostřednictvím slov a obrazů, které konkrétně dosvědčují žité evangelium.“
„Posiluje nás pravda. Oslabuje nás myšlenka, že všechno zmůžeme sami. Posiluje nás vědomí omezení, našich omezení, a také nezapomínáme-li nikdy, že všichni patříme k sobě. Děkujeme Svatý otče, že věnujete pozornost naší práci. Veďte nás svým slovem, pomáhejte nám v našem poslání, utvrzujte nás ve víře a žehnejte nám.“
Po prefektovi Úřadu pro komunikaci se ujal slova papež František, který připravenou promluvu předal a doporučil přítomným k přečtení a promyšlení, a nabídnul několik dalších postřehů, týkajících se právě mediální práce. „Komunikace – jak řekl - je výrazem přání Boha sdílet sám sebe, a to jednak v sobě, čemuž teologové říkají perichorese, a jednak nám.“
„Toto je počátek komunikace. Není to úřední oznámení nebo reklama, například. Nikoli, komunikovat znamená vzít z Božího bytí a mít tentýž postoj, tedy nemožnost zůstat sám. Mít potřebu komunikovat to, co mám, a co považuji za pravdivé, spravedlivé, dobré a krásné. Sdílet. Jste odborníci na komunikaci. Jste technici komunikace. To nesmíme zapomenout. Komunikuje se duší i tělem, komunikuje se myslí, srdcem i rukama, komunikuje se vším. Pravý komunikátor dává všechno, sám sebe. Jak se říká v mojí vlasti: klade se na rošt celým tělem, nešetří se. Je pravda, že největší komunikací je láska, když je v lásce patrná plnost sdílení, Boží i naše láska.“
Jaká tedy má být komunikace? – tázal se dále Svatý otec a odpověděl: „Jedna z věcí, kterou byste neměli dělat, je reklama. Vaše práce není nějaký podnik, který se snaží najímat stále další lidi... technicky řečeno: nemáte přetahovat. Přetahování [proselytismus] není křesťanské. Benedikt XVI. to řekl velice jasně: církev neroste přetahováním, ale přitahováním, to znamená svědectvím. Kdybyste chtěli komunikovat pouze pravdu bez dobroty a krásy, přestaňte, nedělejte to. Kdybyste chtěli pravdu komunikovat jen víceméně, tedy nezaujatě a aniž byste ji dosvědčovali svým životem, vlastním tělem, přestaňte. Ve všem, co děláme, ať je vždycky podpis svědectví. Křesťané, to znamená svědkové, mučedníci.
„Další věcí je rezignace, která se občas křesťanům vtírá do srdce. Pohleďme na svět... je to pohanský svět, a to není novinka. Odedávna je svět symbolem pohanství. Ježíš na Poslední večeři prosí Otce za záchranu učedníků, aby nepodlehli světu a zesvětštění. Atmosféra zesvětštění není novota 21. století. Vždycky bylo nebezpečím, vždycky bylo pokušením. »Otče, prosím za ně, aby nepropadli světu a svět nebyl silnější než oni.«
„Vidím mnohé – řekl dále papež – kteří si říkají: »musíme být církví, třeba malou, ale autentickou«. Na toto slovo jsem alergický. Pokud něco existuje, není nutné o tom říkat, že je to autentické, protože to znamená stáhnout se do sebe, to znamená podlehnout pokušení rezignace.
„Je nás málo. Ano, ale ne jako těch, kteří brání sami sebe, protože jich je málo a nepřátel je víc, nýbrž málo jako kvasu, málo jako soli. Toto je křesťanské poslání! Nestyďte se být nemnozí a neříkejte si, že církev budoucnosti bude církví vyvolených. Tak bychom upadli do opět hereze esénů. Tak se vytrácí křesťanská autenticita. Jsme církev nemnoha, ale tak jako je nemnoho kvasu. Tak to řekl Ježíš. Rezignace na kulturní porážku – dovolte mi, abych to tak nazval – pochází od zlého ducha, nikoli od Boha. Rezignované nářky nejsou z křesťanského ducha.“
Třetí věc, kterou bych vám chtěl říci – pokračoval Svatý otec – je fakt, že jsme propadli adjektivům a zapomněli jsme na sílu substantiv, podstatných jmen. V komunikaci je třeba dát pochopit tíhu reality substantiv, jež odrážejí realitu konkrétních lidí. Takové je poslání komunikátora. Sdělovat realitu bez oslazujících adjektiv či adverbií - to je křesťanské. Proč mluvit o autentickém křesťanství? Samotné substantivum „křesťanství“ je silné dost. Je třeba přejít k teologii substantiv, tak musíme komunikovat.
„Vaše komunikace má být strohá, ale krásná. Krása není rokoko. Krása nepotřebuje rokokové příkrasy. Krása se vyjevuje sama sebou, bez třešničky na dortu. Myslím, že to se musíme učit. Komunikovat svědectvím, komunikovat s vnitřním zaujetím, komunikovat substantiva, komunikovat jako mučedníci, tedy jako svědkové Kristovi, jako mučedníci. Naučit se jazyku mučedníků, který je jazykem apoštolů, jak čteme v onom klenotu, kterým je kniha Skutků apoštolů. Pak uvidíme, jak se komunikovalo tehdy a co je to křesťanská komunikace.“
Řekl papež František zaměstnancům a představenstvu vatikánských médií, z nichž každého osobně na závěr pozdravil.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
