Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této neděle (srov. Lk 14,1.7-14) nám prezentuje Ježíše během návštěvy v domě jednoho z předních farizeů. Ježíš zpozoroval, jak se pozvaní snaží vybírat si přední místa. Je to poměrně častý jev i v naší době a nejenom mezi hosty pozvanými k obědu. Obvykle se vyhledávají přední místa na potvrzení domnělé nadřazenosti jedněch nad druhými. Ve skutečnosti však tato snaha o získání předních míst poškozuje společenství jak občanské, tak církevní, protože boří bratrství. Všichni známe takové kariéristy, kteří se stále derou dopředu. Ubližují bratrství, škodí bratrství. V této situaci Ježíš vypráví dvě krátká podobenství.

První je určeno tomu, kdo je pozván na hostinu, a vybízí jej, aby nehledal přední místo, protože by »mohl být pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: „Uvolni mu, prosím, místo“ a jdi dozadu! Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo« (v. 8-9). Ježíš totiž učí opačnému postoji: »Když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: „Příteli, pojď si sednout dopředu!« (v.10). Netřeba tedy iniciativně usilovat o pozornost a vážnost druhých, nýbrž spíše ji dopřát těm druhým. Ježíš nám neustále ukazuje cestu pokory – musíme se učit pokoře – protože je to ta nejvíce autentická cesta, která rovněž umožňuje navazovat autentické vztahy. Pravá pokora, nikoli fingovaná, které se v Piemontském kraji říká hrbatá pokora (mugna quacia). Nikoli taková, nýbrž pravá pokora.

V druhém podobenství se Ježíš obrací na toho, který zve, a poukazuje na způsob výběru pozvaných. Říká: »Když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti nemají čím oplatit« (v.13-14). Také tady jde Ježíš zcela proti proudu a jako vždy vyjevuje logiku Boha Otce. A dodává také klíč, umožňující výklad jeho slov. Jaký klíč? Zaslíbení. Budeš-li si tak počínat, »dostaneš odměnu při vzkříšení spravedlivých« (v.14). To znamená, že kdo bude takto jednat, bude mít božskou odměnu, která je mnohem vyšší než ta lidská. „Udělám ti laskavost a ty mně taky“ – to není křesťanské. Pokorná štědrost je křesťanská. Lidská odměna obvykle vztahy falšuje a komercializuje. Zavádí osobní zájem do vztahu, který by měl být štědrý a zdarma. Ježíš vybízí k nezištné štědrosti, aby nám otevřel cestu k radosti mnohem větší, radosti z účasti na lásce samého Boha, který nás všechny očekává na nebeské hostině.

Panno Maria, „jež pokory i slávy jsi nám vzorem“ (Dante, Ráj, XXXIII, 2, přel. O. F. Babler, 1965), pomáhej nám, ať poznáme, jací jsme, totiž nepatrní, a s radostí dáváme na věčnou oplátku.

Přeložil Milan Glaser