Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Lk 13,22-30) nám prezentuje Ježíše, který prochází městy a vesnicemi, učí a ubírá se k Jeruzalému, kde, jak ví, zemře na kříži za spásu nás všech. Do tohoto kontextu spadá otázka, kterou mu kdosi položil: »Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?« (v.23). O této otázce se tehdy diskutovalo – kdo bude spasen a kdo nikoli – a existovaly různé způsoby, jak v této věci interpretovat Písmo podle příslušných textů. Ježíš však tuto otázku, zaměřenou na kvantitu čili počet, obrací a klade svoji odpověď spíše na rovinu odpovědnosti, čímž nás vybízí, abychom dobře využívali nynější čas. Říká totiž: »Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám, mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci« (v.24).
Těmito slovy Ježíš vysvětluje, že nejde o otázku počtu, v ráji neexistuje numerus clausus! Jde o to vydat se hned teď správnou cestou, která je pro všechny, leč těsná. To je problém. Ježíš nás nechce mámit slovy: „Buďte klidní, je to snadné, je tu krásná autostráda na konci je velká brána...“ To nám neříká, mluví o těsných dveřích. Říká nám, jak se věci mají: průchod je těsný. V jakém smyslu? V tom smyslu, že ke spáse je třeba mít rád Boha a bližního, a to není pohodlné. Dveře jsou těsné, protože láska je vždycky náročná, žádá závazek, ba úsilí, to znamená rozhodnou a stálou vůli žít podle evangelia. Svatý Pavel tomu říká »dobrý boj pro víru« (srov. 1 Tim 6,12). Nezbytná je každodenní a celodenní snaha mít rád Boha a bližního.
A na vysvětlenou podává Ježíš podobenství o pánovi domu, který představuje Hospodina. Jeho dům symbolizuje život věčný, tedy spásu. A zde se vrací onen obraz dveří. Ježíš říká: »Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: „Pane, otevři nám“, odpoví vám: „Neznám vás, odkud jste.“« (v.25). Takoví se pak budou snažit dosáhnout uznání a připomínat se pánovi domu: „Já jsem s tebou jedl a pil... naslouchal jsem veřejně tvým radám a tvému učení (srov. v.26). „Byl jsem na tvojí přednášce...“ Pán jim však zopakuje, že je nezná, a nazývá je „pachateli nepravosti“. Toto je problém! Pán nás pozná nikoli podle našich titulů... „Vždyť jsem byl, Pane, členem oné asociace, přítelem tamtoho monsignora, kardinála či kněze...“ Nikoli, tituly nic neznamenají, nejsou k ničemu. Pán nás poznává jedině podle pokorného a dobrého života z víry, projevující se skutky.
A pro nás křesťany to znamená, že jsme povoláni uskutečňovat opravdové společenství s Ježíšem, tím že se modlíme, chodíme do kostela, přistupujeme ke svátostem a živíme se Jeho Slovem. To nás udržuje ve víře, živí naši naději a oživuje lásku. A tak s milostí Boží můžeme a máme vydávat svůj život pro dobro bratří a bojovat proti každé formě zla a nespravedlnosti.
Kéž nám v tom pomáhá Panna Maria. Ona prošla těsnými dveřmi, jimiž je Ježíš. Přijala ho celým srdcem a následovala denně svým životem, i když nechápala a její duše byla proniknuta mečem. Proto ji vzýváme jako Bránu nebeskou. Maria je nebeská brána, která je přesným otiskem Ježíšovy podoby, bránou Božího srdce, které je náročné, leč otevřené nám všem.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
