Aleppo. V sobotu byla v tomto druhém největším syrském městě znovu otevřena rekonstruovaná melchitská katedrála. Katolický patriarcha Antiochie a Blízkého východu, Yousef Absi, sloužil liturgii v katedrále Zesnutí Panny Marie spolu s apoštolským nunciem, kardinálem Zenarim.
Ze Sýrie odešla více než polovina křesťanů, kterých bylo v této zemi s 21 miliony obyvatel přibližně 10%; ze samotného Aleppa jich odešly dvě třetiny, což jsou škody mnohem větší než ty materiální. Stojí však za zmínku, že podle údajů Papežské nadace Kirche in Not ze 300 farností, jež v Sýrii existují, byla ve sto dvaceti částečně nebo úplně zničena nejméně jedna z církevních budov (kostel, fara, škola či školka) a srovnáno se zemí nebo vážně poničeno bylo 6 tisíc domů křesťanských rodin.
Sobotní znovu otevření melchitské katedrály v Aleppo je také výrazem snahy všech křesťanských církví přimět syrské křesťany k návratu do vlasti. Pro Vatikánský rozhlas to komentoval nuncius v Sýrii, kardinál Mario Zenari:
„Tento aspekt je důležitější a nutnější než oprava kostelů. Bohužel doposud se vrátila jen hrstka křesťanů, což je opravdu bolavé místo. Odešli zejména mladí křesťané, což se našich komunit dotýká nejvíce. Chybí mládež. Často mi přichází na mysl výjev, kdy mladý František z Assisi uslyšel od krucifixu v kostele svatého Damiána slova: »Jdi, Františku, a oprav můj dům, který se rozpadá.« Těchto osm let války otřáslo celou Sýrií, a to jak občanskou společností, tak různými církevními komunitami. Církve pracují na opravě těchto materiálních škod, jež utrpěly sakrální budovy, ale současně zahlazují duchovní škody. Musím říci, že jsem se minulý týden účastnil v Aleppu zakončení jakési synody katolických církví. V Aleppu je šest katolických biskupů [různých obřadů], šest katolických diecézí a již přes rok se zde společně scházejí nejen biskupové, ale i kněží, řeholnice a věřící laici. Myslím, že jsme na dobré cestě. Pokyn z krucifixu Svatého Damiána byl vyslyšen také tady.“
Proč je tak důležité přimět křesťany k návratu?
„Stále říkám, že škoda způsobená emigrací, více či méně nucenou emigrací křesťanů, je pociťována nejenom církvemi, ale i celou společností. Křesťané zde žili již šest století před muslimy a během staletí podstatně přispívali k rozvoji země, zejména pokud jde o školství, zdravotnictví, ale také v politice. Křesťané jsou pro syrskou společnost jako okno otevřené do světa, jejich přínos je zřejmý a všeobecný, a každou rodinu, kterou vidím odcházet, bohužel vnímám jako okno do světa, které se postupně zavírá.“
Do mnoha komunit se na Velikonoce vrátil církevní život. Jak jste prožil letošní velikonoční obřady?
„Byla to velice hezká a útěšná Pascha. Účast věřících na liturgii byla velká. Všichni byli posíleni. Již o Vánocích jsme mohli poprvé slavit bez bomb a raket. Možnost slavit Paschu přinesla našim církvím a našim křesťanům obrovskou útěchu.“
Říká apoštolský nuncius v Sýrii, kardinál Zenari.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
