Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se uprostřed velikonočního oktávu sešlo asi 30 tisíc lidí na generální audienci. Zahájilo ji čtení z Matoušova evangelia (Mt 18,21-22), které podává Ježíšovu odpověď na Petrovu otázku: kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Petrův nástupce navázal třináctým pokračováním cyklu katechezí věnovaných výkladu modlitby Páně, aby dokončil druhou část invokace »odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům«.
„Vcelku vzato by tato invokace mohla mít pouze první část. Avšak Ježíš k ní připojuje druhou, s níž vytváří jediný celek. Vztah vertikální blahosklonnosti Boha se štěpí a tlumočí do nového, horizontálního vztahu k našim bratřím. Dobrý Bůh nás zve, abychom byli všichni dobří. Obě části invokace jsou vázány neúprosnou spojkou. Prosíme Pána, aby nám odpustil naše viny, naše hříchy „jako“ i my odpouštíme svým přátelům, lidem, s nimiž žijeme, a těm, kteří se k nám nezachovali pěkně. Každý křesťan ví, že pro něho existuje odpuštění hříchů. Když Ježíš svým učedníkům vykresluje Boží tvář, načrtává ji výrazy laskavého milosrdenství. Říká, že v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který lituje, než nad zástupem spravedlivých, kteří obrácení nepotřebují (srov. Lk 15,7.10). V evangeliích není nic, co by budilo pochybnosti o tom, zda Bůh odpouští hříchy tomu, kdo je správně disponován a prosí o nové objetí. Tato překypující Boží milost je však vždycky závazná. Kdo mnoho přijal, musí se naučit mnoho dávat a neponechávat si to, co obdržel jenom pro sebe. Kdo dostal mnoho, musí se naučit mnoho dávat.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy KATECHEZE je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
