VaticanNews.va

   22. 9. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6064
Poslechem z webových stránek.3759
Četbou textů na webových stránkách.6073
Poslechem i četbou.3568


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Vatikánská varování k německé synodální cestě

Papež: Jak porazit zlo? Přijetím odpuštění

O daru služebného kněžství


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

18.4.2019 

Když pomazáváme, jsme znovu pomazáváni vírou svého lidu

Homilie papeže na mši při svěcení olejů, Zelený čtvrtek 18. dubna v baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Lukášovo evangelium, které jsme právě vyslechli, nám znovu umožňuje prožít onu chvíli, kdy na sebe Pán vztahuje Izaiášovo proroctví, které slavnostně přednáší svému lidu. Nazaretská synagoga byla plná příbuzných, sousedů, známých, přátel.. i těch, kteří nebyli příliš přáteli. A všichni na něho upřeně hleděli. Církev stále upřeně hledí na Ježíše, Pomazaného, kterého Duch posílá pomazat Boží lid.

Evangelia nám často podávají tento obraz Pána mezi zástupy, obklopeného a tísněného lidmi, kteří k němu přinášejí nemocné, prosí jej, aby vyhnal zlé duchy, naslouchají jeho učení a putují s ním. »Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou« (Jan 10,27-28).

Pán nikdy tento přímý kontakt s lidmi neztrácel a vždycky udržoval tuto milost sblížení se  svým lidem jako celkem i s každým jednotlivcem v zástupu. Vidíme to v jeho veřejném životě a bylo tomu tak od počátku: zář Dítěte laskavě přitáhla pastýře, krále a zasněné starce, Simeona a Annu. A bylo tomu tak i na Kříži - Jeho srdce všechny táhne k Sobě (srov. Jan 12,32): Veroniky, Kyrenejské, lotry, setníky... Slovo „zástup“ není hanlivé. Někomu se možná zdá, že označuje anonymní a beztvarý dav. V evangeliu však pozorujeme, že zástupy se v kontaktu s Pánem, který k nim přistupuje jako pastýř ke stádci, proměňují. V duši lidu se probouzí touha následovat Ježíše, klíčí úžas a utváří se rozlišování.

Chtěl bych spolu s vámi uvažovat o těchto třech milostech, jimiž se vyznačuje vztah mezi Ježíšem a zástupy: milosti následování, úžasu a rozlišování.

Milost následování.

Lukáš praví, že »zástupy ho hledaly« (Lk 4,42), »doprovázely« (Lk 14,25), »tlačily se« na něho, »tísnily« ho (srov. Lk 8,42-45) a »scházely se, aby ho slyšely« (Lk 5,15). Tento zájem lidu přesahuje jakýkoli kalkul, je nepodmíněný a plný sympatií. Odporuje omezenosti učedníků, jejichž postoj k zástupům hraničí s nelítostností, když navrhují Pánu propustit je, aby si našly něco k jídlu. Tady – myslím – začíná klerikalismus: v této snaze zajistit si jídlo a vlastní pohodlí bez zájmu o lidi. Pán toto pokušení utnul. »Vy jim dejte jíst« (Mk 6,37), byla Ježíšova odpověď: „postarejte se o lidi!“.

Milost úžasu.

Druhá milost, kterou lid obdrží na cestě za Ježíšem, je radostný úžas. Zástupy žasly nad Ježíšem (srov. Lk 11,14), nad Jeho zázraky, ale především nad Ním samým. Lidé jej rádi zdravili na ulici, nechali si od Něho žehnat a dobrořečili Mu jako ona žena z davu, která dobrořečila jeho Matce. Pán zase žasnul nad vírou lidí, měl z ní radost, kterou také neváhal projevit.

Milost rozlišování.

Třetí milost, které se lidu dostává, je rozlišování. »Zástupy zpozorovaly [kam šel Ježíš] a vydaly se za ním« (Lk 9,11). »Žasly nad jeho učením. Učil je totiž jako ten, kdo má moc« (Mt 7,28-29; srov. Lk 5,26). Kristus, Boží Slovo přicházející v těle, probouzí v lidech charisma rozlišování; nikoli však rozlišování specialistů ve sporných otázkách. Když s Ním diskutovali farizejové a učitelé Zákona, lidé rozpoznávali moc Ježíšovy autority: sílu Jeho nauky, schopné proniknout do srdce; skutečnost, že Jej poslouchají zlí duchové; a také to, že dokázal umlčet ty, kteří se Jej diskusemi snažili přivést do úzkých. Lidé se z toho těšili – uměli totiž rozlišovat a těšili se z toho.

Zahloubejme se trochu do této evangelní vize zástupu. Lukáš ukazuje čtyři velké skupiny, jež jsou upřednostněnými adresáty Pánova pomazání: chudé, zajatce, slepé a zdeptané. Jmenuje je obecně, ale potom s potěšením sledujeme, jak v životním běhu Páně dostávají tito pomazaní tvář i vlastní jména. Jako se olejem pomazává část, ale prospěch z toho má celé tělo, tak Pán, který si přisvojuje Izaiášovo proroctví, jmenuje různé „zástupy“, ke kterým Jej posílá Duch, přičemž sleduje dynamiku, kterou můžeme nazvat „inkluzivním upřednostňováním“. Je to milost a charisma, jež dostává člověk nebo zvláštní skupina lidí a – jako každé působení Ducha – přináší prospěch všem.

Chudí (ptochoi) jsou ti, kteří jsou sklíčeni jako žebráci, kteří se sklánějí s prosbou. Chudá (ptochè) je však také vdova, která tře svými prsty dvě mince, jež byly vším, co měla ten den na živobytí. Tato vdova má pomazání dát almužnu, ale zůstává u všech bez povšimnutí, až na Ježíše, který dobrotivě pohlíží na její nepatrnost. S ní může Pán završit svoje poslání zvěstovat evangelium chudým. Dobrou zvěst o existenci takových lidí paradoxně slyší učedníci. Tato velkodušná žena si vůbec nevšimla, že „vystupuje v evangeliu“ (totiž že evangelium zmiňuje její gesto). Radostnou zvěst, že její skutky mají váhu v Království a platí více než všechno bohatství světa, prožívá ve svém nitru, jako mnozí světci a světice „odvedle“.

Slepí  jsou reprezentováni jednou z nejsympatičtějších tváří evangelia: Bartimaiem (Mk 10,46), slepým žebrákem, jemuž se vrátil zrak a od té doby měl oči jenom pro Ježíše, kterého následoval na jeho cestě. Pomazání zraku! Našeho zraku, jemuž mohou Ježíšovy oči vrátit onen třpyt, který může dát pouze nezištná láska, kterou nám denně odcizují zištné či banální obrazy, jimiž nás zaplavuje svět.

Když Lukáš jmenuje zdeptané (tethrausmenous), užívá výraz, který obsahuje slovo „trauma“. Evokuje tak – možná Lukášem oblíbené – podobenství o milosrdném Samaritánovi, který pomazává olejem a obvazuje rány (traumataLk 10,34) člověka, který ležel zbitý a polomrtvý u cesty. Pomazání Kristova raněného těla! Toto pomazání je lékem na všechna traumata, která vytlačují lidi, rodiny i celé národy ze hry jako vyloučené a zbytečné na okraj dějin.

Zajatci jsou váleční vězni (aichmalotos), odvádění před hrotem kopí (aichmé). Tento výraz používá Ježíš, když mluví o zajetí a obsazení Jeruzaléma, svého milovaného města (Lk 21,24). Dnešní města se neberou do zajetí na hrotech kopí, nýbrž pomocí subtilnějších prostředků ideologické kolonizace. Jedině pomazání naší vlastní kultury, vytvořené prací a uměním našich předků, může osvobodit naše města z těchto nových otroctví.

Pokud jde o nás, drazí bratři kněží, nesmíme zapomínat, že našimi evangelními vzory jsou tito lidé, tyto zástupy s konkrétními tvářemi, které pozvedá a oživuje Pánovo pomazání. Oni jsou těmi, kteří naplňují a realizují pomazání Ducha v nás, kteří jsme byli pomazáni, abychom pomazávali. Z nich jsme byli jsme vzati a můžeme se s těmito prostými lidmi bez bázně ztotožnit. Každý z nás má svůj vlastní příběh a trocha paměti nám velice prospěje. Oni jsou obrazem naší duše a obrazem církve. Každý ztělesňuje jediné srdce našeho lidu.

My kněží jsme oním chudým a chtěli bychom mít srdce oné chudé vdovy, když dáváme almužnu, dotýkáme se ruky žebráka a díváme se mu do očí. My kněží jsme Bartimaios a každé ráno vstáváme k modlitbě s prosbou: »Pane, ať vidím!«. My kněží jsme nějakým bodcem svého hříchu tím raněným, kterého lupiči zbili k smrti. A chceme se jako první ocitnout v soucitných rukou milosrdného Samaritána, abychom potom svýma rukama prokazovali soucit druhým.

Přiznám se, že když biřmuji a světím, rád dobře roztírám křižmo na čele a rukou těch, kteří jsou pomazáváni. V tomto důkladném pomazání se zakouší obnova toho vlastního. Chci říci, že nejsme distributory oleje v nádobách. Jsme pomazáni, abychom pomazávali. Pomazáváme rozdáváním sebe, rozdáváním svého povolání a svého srdce. Když pomazáváme, jsme znovu pomazáváni vírou a náklonností svého lidu. Dáváme pomazání lidem tím, že si špiníme ruce a dotýkáme se jejich ran, hříchů a úzkostí; dáváme pomazání tím, že nám provoní ruce dotyk jejich víry, jejich nadějí, jejich věrnosti a bezvýhradné štědrosti jejich darování, které mnozí „vzdělanci“ považují za pověrčivost.

Ten, kdo se naučí pomazávat a žehnat, uchrání se před malicherností, zneužíváním a nelítostností.

Modleme se, nejdražší bratři, ať spolu s Ježíšem staneme ve svém lidu, protože to je nejkrásnější místo. Otec ať v nás obnoví seslání svého Ducha svatosti a učiní, abychom se sjednotili v prosbě o milosrdenství pro lid, který nám byl svěřen, a pro celý svět. Tak se zástupy lidí, shromážděné v Kristu, budou moci stát jediným věrným Božím lidem, který dosáhne svého dovršení v Království (srov. Konsekrační modlitba kněžského svěcení).

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
29.3.18 O kněžské blízkosti Bohu i lidem
13.4.17 Duch učí celé pravdě a nebojí se ji dávat po doušcích
24.3.16 Bůh to přehání s milosrdenstvím, my můžeme přehánět s vděčností
2.4.15 Odpočinek je také věcí Boží
17.4.14 Kněžská radost je střežena lidem Božím



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Prosme o milost nevidět v nikom nepřítele, kázal papež v Albanu

Papež ke karmelitánům: Buďte vnímaví k temným nocím lidstva

Papež k evangelizátorům: I ďábel ví, že Bůh existuje

Když není biskup blízko lidem, zaplétá se do ideologií

Papež: Eutanazie nevyjdařuje lidskou svobodu

Diecéze Albano očekává papežovu návštěvu

František: Zdravotní péče vykonávaná srdcem udravuje na těle i na duchu

O daru služebného kněžství

František: Kanonické právo je pro ekumenický dialog zásadní

Papež vybízí k ochraně oceánů

Arcibiskup Ayuso Guixot hájí křesťansko-islámskou deklaraci o lidském bratrství

Rada kardinálů projednávala revizi apoštolské konstituce Preadicate evangelium

 Nově na webu
Svatý otec: Nejsme inspektoři životů druhých, nýbrž zastánci dobra všech

Publicistika: Otec Koláček zprostředkovával pocit spojení se srdcem katolické církve

Publicistika: Bez průtahů a zbytečných řečí

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv září 19
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru