Vatikán. Snažme se o kulturní změnu, zapojme a doceňujme každého člověka, překonávejme nespravedlivé dělící zdi v týmové hře, která je nadějí pro celé lidstvo, vybízel dnes papež František představitele italské Národní amatérské ligy. Tento svaz, který sdružuje na dvanáct tisíc sportovních společností a více než milion zapsaných členů, vznikl před padesáti lety. Kromě utkání v „jedenáctkové“ kopané organizuje zápasy v malém, ženském a plážovém fotbalu.
Římský biskup při audienci v Klementinském sále Apoštolského paláce ocenil nezištné, až vášnivé zaujetí pro fotbal, který se v případě amatérské ligy stává zdrojem zábavy, meziosobnostního růstu a individuálního zrání. Zároveň poukázal na výchovnou a formační práci s mládeží, která zasluhuje kladné uznání a povzbuzení.
„Kulturní a společenský kontext, ve kterém žijeme, se rychle mění, klade nám nemalé výzvy, a tím zásadně doléhá na život každého z nás, a zejména pak na mladé lidi. Nutí nás k neustálému úprku bez zastávek, nabízí nám nepřetržitý sled podnětů, které pod pláštíkem zdánlivého uspokojení ponechávají prázdnotu v duši a činí z času běh za neznámou metou. Snažme se proto naopak o přesné vytyčení svých každodenních cílů, které by nás již při ranním vstávání pobídnuly, abychom se dali do práce. Běžme se zrakem trvale upřeným na cíl, což neznamená, že vždy musíme zvítězit (a ani by to nebylo realistické), nýbrž mít jasnou představu o tom, kam vedou naše snahy. Ujasnění a vylepšování osobních cílů je nikdy nekončícím cvičením, kterého se máme ujímat denně, či téměř v každé chvíli, abychom si byli vědomi toho, co děláme, a volili nejvhodnější prostředky k dosažení výsledku.“
Na této cestě osobního růstu nám sport poskytuje nedocenitelný trénink, protože učí soustavné práci a rozhodnosti, veliké trpělivosti a přijetí porážek, týmové práci a spolupráci s druhými lidmi, veselosti a pozitivnímu pohledu, pokračoval papež František. Férová hra vyžaduje sebekázeň, kterou člověk získává vnitřním cvikem a péčí o duchovní život. V jednotě těla a duše, na níž se zakládá život každého z nás, nelze zanedbat požadavky jedné či druhé součásti, podotkl papež.
„Uznávaný badatel, který zkoumal hodnotu hry v lidské civilizaci (J. Huizinga, Homo ludens), vysvětlil, že civilizace je dcerou hry. Všechna mláďata savců, a zejména lidé, si odjakživa hrála, a sice formou jakéhosi divadla, které má přesná, byť často nevyslovená, pravidla, a kde se zápasí, aniž by se komukoli ublížilo. Hra tedy stojí na pomezí serióznosti a neserióznosti, není to úkol, nýbrž svobodný úkon, v němž se – spolu s respektováním pravidel – snoubí potěšení a radost ze setkání a vzájemného měření sil. (...) Když se z rodiny vytratí schopnost hry, pozbývá jeden velice důležitý rozměr, a totéž platí ve společnosti. V tomto smyslu můžete také vy hlásat, že hra nepatří jenom na stadión, ale vychází z něj ven, do rodin a dále. Kniha Přísloví poeticky říká, že při stvoření světa si Moudrost hrála před Bohem. Mějte to na paměti“.
Radost je tedy duší hry, vysvětloval Svatý otec, a neměla by podlehnout touze po úspěchu či se změnit v pohrdání protivníkem. Takto totiž mizí zdravá soutěživost, která je nejryzejším duchem každého sportovního klání. Uchovejte si tedy radost ze hry, vybízel František, a promítejte ji do mezilidských vztahů, které vytváříte ve sportovním prostředí.
„Mít solidárního ducha (...) znamená podat ruku tomu, kdo upadnul, byl faulován, anebo kulhá kvůli zranění; znamená to neponižovat toho, kdo nevyniká, nýbrž nakládat s ním jako se sobě rovným; znamená to pochopit, že šampionát nezačne, když se představí jediné družstvo, a že rovněž ve společnosti se zachráníme jedině společně. A naopak prohrajeme, pokud její slabší části ponecháme na okraji jako odpad. Totéž nás učí evangelium, když vícekrát opakuje Ježíšova slova, podle kterých poslední budou prvními a první posledními. Ježíš nám určitě nechce říci, abychom se nesnažili zvítězit, nýbrž jednoduše radí k lásce a dobrotivému pohledu na lidi a situace. Posledními se stáváme tehdy, když se učíme spatřovat krásu v maličkostech a vyrovnaně přijímáme svá omezení.“
Jedině týmová hra je totiž nadějí pro celé lidstvo, loučil se papež František s delegací Italské amatérské ligy.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
