Itálie. Je zapotřebí zpomalit proces integrace a oživit autenticky evropské síly. Zabrzdit Evropskou unii, abychom měli čas a prostor k procesu budování Evropy ve smyslu její pravé přirozenosti a jejích pravých dějin. Do tohoto kontextu spadá také vyvážené hodnocení otázky suverenity a suverénismu, k nimž má sociální učení církve mnohé co říci. Zabrždění procesu přenechávání státní svrchovanosti Unii a její případné znovuzískání, má však význam jen tehdy, pokud slouží k subsidiární distribuci svrchovanosti v rámci států. Jinak by šlo o suverénismus, který lze rovněž podrobit kritice.
Citovaný odstavec pronesl arcibiskup Giampaolo Crepaldi, mnohaletý sekretář Papežské rady Iustitia et Pax a v současné době ordinář Terstu a ředitel Observatoria katolického sociálního učení církve kardinála Van Thuana. Svou lectio magistralis v milánském divadle Rosetum (v sobotu 6. dubna) při akci věnované otázkám dnešní Evropy nadepsal „Evropa, proces evropské integrace, Evropská unie: hodnocení z hlediska Sociálního učení církve“. Došel v ní k závěru, že v tak zásadních otázkách jako je společné dobro, zásada subsidiarity či laickosti státu se praxe Unie vzdaluje nejen katolické sociální nauce, ale také evropskému modelu sociálního života.
Arcibiskup Crepaldi si všímá například bezradnosti Evropské unie s pojetím společného dobra: nedokáže ho charakterizovat a vnímá ho výlučně v utilitárních kategoriích, čímž ho reduje spíše na dobro státu nebo politického aparátu. V důsledku může některá její činnost sloužit nikoli dobru, nýbrž „společnému zlu“. Je to tak například tehdy, kdy evropské instituce ve jménu špatně pojímaného společného dobra, vyvíjejí nátlak na jednotlivé státy, aby do svého zákonodárství zavedli takzvaná nová lidská práva.
Stále více problémů má Evropská unie také se zásadou subsidiarity. Počínaje Maastrichtským traktátem se totiž rozvíjí směrem k velkému superstátu. Vážné obavy budí také otázka laickosti. Unie deklaruje svou neutralitu vzhledem k náboženství, ale ve skutečnosti prosazuje nové náboženství lhostejnosti a „eruoperismus“ jako absolutní ideologii, vnucovanou nadnárodním úřednickým aparátem. Unie chce odstranit z veřejného prostoru všekeré odkazy k Absolutnu a nereflektuje, že tímto způsobem sama přikládá své politice absolutní význam. Zdůrazňuje zároveň, že klíčovou věcí je bezesporu uznání centrálního místa boha ve světě. To je konstitutivní prvek naší civiklizace, jak to mnohokrát Evropě připomínalí Jan Pavel II. a Benedikt XVI. – řekl ve své lectio magistralis na téma dnešní Evropy arcibiskup Giampaolo Crepaldi.
Své vystoupení uzavřel citací z francouzského filosofa Étienna Gilsona, který v jedné ze svých přednášek konstatuje: „Jsou tací, kteří snaží dát Evropě tělo, avšak z čeho bude žít toto tělo, pokud mu nedáme duši?“ Záhy však perspektivu převrací a dodává: „Až bude tělo Evropy hotové, dostane svoji duši, a teprve ti, kdo přijdou po nás, až ji uvidí žít, pochopí, o co v ní jde“. Potud citátu z Gilsona, k němuž arcibiskup Crepaldi již dodává jen tolik, že problém tedy spočívá v tom, aby žila ta pravá Evropa.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
