VaticanNews.va

   19. 6. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5809
Poslechem z webových stránek.3637
Četbou textů na webových stránkách.5848
Poslechem i četbou.3449


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Francouzský episkopát o sektářských praktikách v katolických společenstvích

Kardinál Versaldi: Dialog s gender ano, ale vědecký, žádné slogany

Edvige Carboni – stigmatizovaná laička blahořečena na Sardinii


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

31.3.2019 

Venku zůstanou pouze ti, kdo se nechtějí účastnit Otcovy radosti

Homilie papeže při mši sv. ze 4. neděle postní, Rabat - Maroko

Česká sekce RV

»Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem, objal ho a políbil« (Lk 15,20).

Takto nám evangelium podává jádro podobenství, které ukazuje otce, jenž spatřil přicházet svého syna. Byl pohnut v nitru, nečeká, až syn dojde domů, ale překvapuje ho tím, že mu jde naproti. Toužebně očekávaný syn a otec dojatý jeho návratem.

Nebyl to však jediný moment, kdy se dal otec do pohybu. Jeho radost by nebyla úplná bez přítomnosti druhého syna. Proto za ním vychází ven, aby mu domluvil a pozval na oslavu (v.28). Starší syn, jak se zdá, nemá v oblibě hostiny na uvítanou; nesnese radost otce a nebere na vědomí návrat svého bratra, »tohoto tvého syna«, jak říká otci (v.30).

Ve svojí neochotě účastnit se oslavy neuznává nejen svého bratra, ale ani svého otce. Dává přednost  osiření před bratrstvím, osamocení před setkáním a hořkostí před slavením. Je nejen neschopen porozumět a odpustit svému bratrovi, ale nedokáže ani připustit, že má otce, který je schopen  odpouštět, ochoten čekat a dávat pozor, aby nikdo nezůstal stranou; zkrátka otce schopného soucitu.

Na prahu onoho domu se vyjevuje tajemství našeho lidství: jednak je tu oslava návratu ztraceného syna a jednak jakýsi pocit zrady a roztrpčení nad tím, že se slaví jeho návrat. Na jedné straně přívětivost k tomu, kdo zakusil bídu a bolest, dotáhnul to tak daleko, že zapáchal a přál si jíst z toho, co žrali vepři; na druhé podráždění a hněv nad tím, že byl dán prostor tomu, kdo takového přijetí nebyl hoden, ani si jej nezasloužil.

Znovu se tak vyjevuje napětí, jež se vyskytuje v našem lidu i v našich komunitách, a dokonce v nás samotných. Napětí, jež v nás přebývá, počínaje Kainem a Ábelem, a kterému jsme povoláni postavit se tváří v tvář. Kdo má právo zůstat mezi námi, mít místo u našeho stolu a v našem shromáždění, v našich starostech a v našem starání, na našich náměstích, v našich městech? Zdá se, že se opět ozývá ona bratrovražedná otázka: jsem snad strážcem svého bratra? (srov. Gen 4,9).

Na prahu onoho domu se objevují rozdělení a střety, agresivita a konflikty, které vždycky otřásají branami našich velkých tužeb, našeho boje za bratrství a za to, aby každý člověk mohl již nyní zakoušet svůj synovský stav a svou synovskou důstojnost.

Na prahu onoho domu se však v plné síle, bez hloubání a omlouvání, které by mu ubíralo na síle, skvěje Otcovo přání, aby všichni jeho synové měli účast na Jeho radosti a nikdo nežil v nelidských podmínkách jako jeho mladší syn, ani v osiření, izolaci a zatrpklosti jako ten starší. Jeho srdce si přeje, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy (1 Tim 2,4).

Určitě existuje mnoho okolností, které přiživují rozdělení a konflikty; nepopiratelně existují situace, které nás mohou vést ke střetům a rozdělením. To nelze popřít. Stále nám hrozí pokušení věřit v nenávist a pomstu jakožto legitimní formy rychlého a účinného dosažení spravedlnosti. Zkušenost nám však říká, že nenávist, rozdělení a pomsta pouze usmrcují duši našeho lidu, otravují naděje našich dětí, ničí a odebírají nám všechno, co máme rádi.

Proto nás Ježíš zve k pohledu a nazírání na Otcovo srdce. Jedině tak můžeme denně objevovat, že jsme bratři. Jedině na základě tohoto širokého horizontu, uschopňujícího nás překonat krátkozrakou rozdělující logiku, budeme si moci osvojit pohled, který nebude chtít zatemňovat nebo zapírat naše rozdílnosti v jakési snaze o vynucenou jednotu nebo tichou marginalizaci. Jedině budeme-li schopni denně pozvedat oči k nebi v modlitbě Otčenáš, budeme moci vstoupit do dynamiky, umožňující nahlédnout a odvážit se žít nikoli jako nepřátelé, nýbrž jako bratři.

»Všechno, co je moje, je i tvoje« (Lk 15,31), říká otec staršímu synovi. A nemíní pouze materiální statky, nýbrž účast na samotné jeho lásce a soucitu. To je pro křesťana ten největší poklad a bohatství. Namísto toho, abychom se poměřovali či klasifikovali na bázi nějakého morálního, sociálního, etnického či náboženského stavu, můžeme tedy uznat, že existuje jiný stav, který nikdo nebude moci zrušit, ani zničit, poněvadž je to ryzí dar: stav milovaných, vytoužených a oslavených dětí Otce.

»Všechno, co je moje, je i tvoje«, také moje schopnost soucitu, říká nám Otec. Neupadněme do pokušení redukovat svoji synovskou příslušnost na otázku zákonů a příkazů, povinností a plnění. Naše příslušnost a naše poslání se nerodí z voluntarismů, legalismů, relativismů či integrismů, nýbrž z lidí, kteří každý den pokorně, stále a úpěnlivě prosí: »přijď království tvé«.

Evangelní podobenství prezentuje otevřený konec. Vidíme otce, který domlouvá staršímu synovi, aby přišel slavit slitování. Evangelium neříká nic o tom, jak se rozhodnul. Připojil se k slavnosti? Lze se dovtípit, že tento otevřený konec naznačuje, že jej má každá komunita a každý z nás dopsat svým vlastním životem, pohledem a postojem ve vztahu k ostatním. Křesťan ví, že v Otcově domě je mnoho příbytků a venku zůstanou pouze ti, kdo nechtějí vstoupit a účastnit se Otcovy radosti.

Drazí bratři, chtěl bych vám poděkovat za svědectví, které vydáváte evangeliu milosrdenství v této zemi. Kéž se vaše komunity díky této vynaložené snaze stanou oázami milosrdenství. Vybízím a podněcuji vás, abyste nadále přispívali k růstu kultury milosrdenství, kultury, v níž nikdo nehledí na druhého lhostejně a neodvrací svůj pohled, spatří-li utrpení (Misericordia et misera, 20). Buďte nadále nablízku maličkým a chudým, odmítaným, opuštěným a ignorovaným a buďte nadále znamením Otcova objetí i srdce.

Kéž Milosrdný a Milostivý – jak jej často vzývají naši muslimští bratři a sestry – obdaří díla Své lásky silou a plodností.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
16.6.19 Trojice není teologická svízel, nýbrž skvostné tajemství Boží blízkosti
11.6.19 Papež: Modlitby či posty nejsou platby za milosti
8.6.19 Církev slouží Bohu, který koná divy, a divům, jež koná Bůh
1.6.19 Putovat znamená věřit Pánu, že přichází
31.5.19 Víra se chvěje, když se zabydluje ve smutku



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež přijal vedení federace Fe y Alegría

Začalo Fórum mládeže, pokračování vatikánské synody o mladých

Australští biskupové vybízejí k výhradě svědomí v případech eutanazie

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Angolští biskupové: Papež zná situaci v naší zemi

Eritrejská vláda znárodnila všechny katolické nemocnice

Vykopávky antického křesťanského kláštera v Emirátech otevřeny pro veřejnost

Papež: Pouze ten, kdo má srdce smířené, může být tvůrcem pokoje

Výchovou proti dekonstrukci humanismu

Bylo zveřejněno Instrumentum laboris k panamazonské synodě

Papež navštívil Camerino: Bůh uzdravuje naši raněnou paměť

Edvige Carboni – stigmatizovaná laička blahořečena na Sardinii

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »jazyky jako z ohně«

Publicistika: Dějiny nejsou nekonečné

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Ježíš před rozlíceným davem mlčel

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv červen 19
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru