Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí přátelé,

Jsem rád, že mám možnost setkat se s vámi během svojí návštěvy Marockého království. Je to pro mne další příležitost, jak vyjádřit vám všem svoji blízkost a spolu s vámi hojit velkou a těžkou ránu, která se nadále šíří počátkem 21. století. Je to rána, která volá k nebi. Nechceme proto promlouvat lhostejností a mlčením (srov. Ex 3,7). Tím spíše, že existují miliony uprchlíků a nucených migrantů, kteří se dožadují mezinárodní ochrany, nepočítaje oběti obchodu s lidmi a nových forem otroctví v rukách kriminálních organizací.

Děkuji mons. Santiagovi za jeho slova na uvítanou a nasazení církve ve službách migrantů. Děkuji také Jaksonovi za jeho svědectví; děkuji vám všem, migrantům a členům asociací, kteří vám slouží a přišli dnes odpoledne mezi nás posílit vzájemné svazky ve snaze pokračovat v úsilí o zaručení podmínek důstojného života pro všechny. A děkuji dětem, které jsou nadějí. Za ně je třeba bojovat. Mají právo, právo na život, právo na důstojnost. Za ně bojujme. Všichni jsme povoláni odpovědět na výzvy kladené soudobou migrací velkodušně, moudře, prozíravě a každý podle svých možností (srov. Poselství ke Světovému dni migrantů a uprchlíků 2018).

Před několika měsíci se tady v marockém Marakéši konala Mezivládní konference o bezpečné, řízené a legální migraci. „Pakt o migracích je důležitým krokem vpřed pro mezinárodní společenství, které na půdě OSN čelí tomuto tématu poprvé na multilaterální rovině významným dokumentem“ (Promluva ke členům diplomatického sboru při Svatém stolci, 7. ledna 2019).

Tento Pakt umožňuje vzít v úvahu a uvědomit si, že se „nejedná pouze o migranty“ (srov. téma Světového dne migrantů a uprchlíků 2019), jako by jejich životy byly nějakou cizí či marginální skutečností, jež nemá co do činění se zbytkem společnosti, a jako by jejich lidské kvality a práva byly „pozastaveny“ v důsledku jejich nynější situace. „Migrant není více lidský nebo méně lidský podle místa svého pobytu na jedné či druhé straně hranice“ (Promluva J.V. marockého krále na Mezivládní konferenci o migraci, Marakéš, 10. prosince 2019).

Ve hře je tvář, kterou si chceme dát jako společnost, i hodnota každého života. Byly učiněny mnohé a pozitivní kroky v různých oblastech, zejména v rozvinutých společnostech, ale nesmíme zapomínat, že pokrok našich národů nelze měřit jenom technologickým a ekonomickým rozvojem. Závisí především na schopnosti nechat se pohnout i dojmout tím, kdo klepe na dveře, a svým pohledem diskredituje a zlehčuje všechny falešné idoly, které život zatěžují a zotročují, idoly, které slibují iluzorní a prchavé štěstí vybudované na okraji reality z utrpení druhých. Společnost, která ztratí schopnost soucitu, zpustne a stane se nehostinou. Stane se společností bez srdce... neplodnou matkou. Vy nejste na okraji, nýbrž v srdci církve.

Chtěl jsem poukázat na čtyři slovesa  - přijímat, chránit, podporovat a začleňovat – aby se ti, kdo chtějí toto spojenectví učinit konkrétnějším a reálnějším, mohli spíše moudře zapojit než mlčet, spíše pomoci než izolovat, spíše budovat než opouštět.

Drazí přátelé, chtěl bych tady poukázat na důležitost, kterou tato čtyři slovesa mají. Tvoří  jakýsi opěrný rámec pro všechny. V tomto úsilí jsme totiž zapojeni všichni, byť různými způsoby – a všichni jsme potřební, abychom zaručili důstojnější, bezpečnější a solidárnější život. Rád přemýšlím o tom, že prvním dobrovolníkem, asistentem, zachráncem a přítelem migranta je jiný migrant, který sám zakusil strasti putování. Nelze vymyslet strategie velkého dosahu, schopné propůjčovat důstojnost, omezíme-li se na podpůrná opatření pro migranty. Ta jsou nezbytná, leč nepostačující. Nutné je, abyste se vy, migranti, cítili protagonisty a gestory tohoto procesu.

Tato čtyři slovesa mohou pomoci uskutečnit spojenectví schopná vydobýt prostory pro přijetí, ochranu, podporu a začlenění. V posledku tedy prostory, které dávají důstojnost.

„Vzhledem k současné situaci termín přijímat znamená především nabízet migrantům a uprchlíkům širší možnosti bezpečného a legálního vstupu do cílových zemí“ (Poselství ke Světovému dni migrantů a uprchlíků 2018). Rozšíření řízených migračních koridorů je de facto jeden z hlavních cílů Globálního paktu. Toto společné nasazení je nezbytné, aby nebyl dán nový prostor  „obchodníkům s lidským masem“, spekulujícím se sny a potřebami migrantů. Dokud se toto plně neuskuteční, bude nutné čelit neřízeným přílivům spravedlivě, solidárně a milosrdně. Formy kolektivního vypovězení, znemožňující vyřizovat korektně jednotlivé případy, jsou nepřípustné. Na druhé straně, mimořádné regulované trasy především pro rodiny a nezletilé je třeba podpořit a zjednodušit.

„Výraz, chránit, se soustřeďuje na celou řadu aktivit zaměřených na obranu práv a důstojnosti migrantů a uprchlíků, nezávisle na jejich migračním statutu“ (tamt.). Při pohledu na zdejší region je nezbytné postarat se o ochranu podél migračních tras, které jsou bohužel často dějištěm násilí, vykořistování a zneužívání všeho druhu. Tady je patrně nezbytné věnovat zvláštní pozornost migrantům obzvláště zranitelným, početným nezletilým bez doprovodu a ženám. Zásadní je zaručit všem vhodnou lékařskou, psychologickou a sociální pomoc, aby se dostalo důstojnosti těm, kteří o ni cestou přišli, jako se o to snaží pracovníci tohoto centra. Mezi vámi jsou mnozí, kteří mohou dosvědčit, jak důležité jsou tyto ochranné služby dodávající naději během pobytu v zemi, která je přijala.

Podporovat znamená zajistit všem, migrantům i místním, bezpečný prostor, kde se mohou integrálně realizovat. Tato podpora začíná uznáním, že nikdo není lidským odpadkem, nýbrž nositelem osobního, kulturního a odborného bohatství, které může být zhodnoceno tam, kde se nalézá. Společnosti, jež přijímají, budou moci být obohaceny, pokud budou spravedlivě doceňovat přínos migrantů a zamezovat každé diskriminaci a xenofobii. Naučit se místní jazyk jakožto podstatný prvek mezikulturní komunikace se vřele doporučuje, stejně jako každá pozitivní forma odpovědnosti migrantů vzhledem ke společnosti, která je přijímá, osvojováním si úcty k lidem a společenským vazbám, zákonům a kultuře, aby tak byl posílen integrální lidský rozvoj všech.

Nezapomínejme však, že lidské povznesení migrantů a jejich rodin začíná v původních komunitách, kde musí být zaručeno spolu s právem na emigraci také právo nebýt nucen emigrovat, to znamená právo mít ve vlasti podmínky k důstojnému životu. Oceňuji a povzbuzuji snahy mezinárodních programů kooperace a nadnárodního rozvoje, oproštěné od stranických zájmů, v nichž jsou migranti hlavními protagonisty (srov. Promluva k účastníkům mezinárodního fóra o migraci a pokoji, 21. února 2017).

Začleňovat znamená snažit se zhodnotit zároveň kulturní odkaz komunity, jež přijímá, i migrantů, a budovat tak interkulturní a otevřenou společnost. Víme, že není vůbec snadné zapojit se do kultury, která je nám cizí – a to jak pro příchozí, tak pro ty, kdo přijímají – vžít se do lidí, kteří jsou od nás tak odlišní, pochopit jejich smýšlení a jejich zkušenosti. Často se tak spíše zříkáme setkání s druhým a stavíme bariéry, abychom se bránili (srov. Homilie ke Světovému dni migrantů a uprchlíků, 14. leden 2018). Začleňování tedy vyžaduje nenechat se ovlivňovat strachem a nevědomostí.

Tady je cesta, kterou je třeba se vydat společně, jako opravdoví druhové na cestě, která zavazuje všechny, migranty i místní, k budování pohostinné a pluralitní pospolitosti vnímavé k interkulturním procesům a schopné zhodnotit bohatství odlišností v setkání s druhými. A také v tomto případě mnozí z vás mohou osobně dosvědčit, jak je takovýto závazek zásadní.

Drazí přátelé migranti, církev zná utrpení, které poznamenává vaši cestu a trpí spolu s vámi. Kontaktem s vámi, v nejrůznějších vašich situacích, připomíná, že Bůh chce, abychom všichni žili. Přeje si být vám po boku a spolu s vámi budovat to, co je pro váš život nejlepší. Každý člověk má právo na život, každý člověk má právo mít přání a možnost najít svoje místo v našem společném domě! Každý člověk má právo na budoucnost.

Chtěl bych ještě jednou vyjádřit svoji vděčnost všem, kdo se na celém světě dávají do služeb migrantům a uprchlíkům a dnes zejména vám pracovníkům Charity, kteří máte tu čest prokazovat milosrdnou Boží lásku tolika našim bratřím a sestrám jménem celé církve, jakož i všem partnerským sdružením. Dobře víte a zakoušíte, že pro křesťana „nejde jenom o migranty“, nýbrž sám Kristus klepe na naše dveře.

Pán, který ve svém pozemském životě na vlastním těle zakusil strasti exilu, ať vám žehná a dodává nezbytnou sílu, abyste neklesali na mysli a byli si navzájem „bezpečným přístavem“ přijetí.

Děkuji.

Přeložil Milan Glaser