VaticanNews.va

   20. 6. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5812
Poslechem z webových stránek.3638
Četbou textů na webových stránkách.5851
Poslechem i četbou.3451


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Francouzský episkopát o sektářských praktikách v katolických společenstvích

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Edvige Carboni – stigmatizovaná laička blahořečena na Sardinii


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

29.3.2019 

Vraťme svátosti smíření místo, které jí náleží

Homilie papeže Františka při kající bohoslužbě v Bazilice sv. Petra

Česká sekce RV

„Zůstaly jenom ty dvě: nešťastnice a milosrdenství“ (In Joh 33,5). Těmito slovy rámuje sv. Augustin vyvrcholení evangelního úryvku, který jsme právě vyslechli. Odešli všichni, kdo chtěli ženu kamenovat nebo obviňovat Ježíše z nedodržování zákona. Odešli, nic dalšího je nezajímalo. Ježíš však setrval. Setrval, protože zůstalo to, co je v jeho očích vzácné: ona žena, ona osoba. Hříšník u Něho předchází hřích. Já, ty, každý z nás máme v Božím srdci přednější místo, přednější než chyby, pravidla, soudy a naše pády. Prosme o milost hledět pohledem podobným Ježíšovu, prosme, abychom měli křesťansky rozvržený život, kde dříve než hřích s láskou vidíme hříšníka, dříve než chybu chybujícího a člověka dříve než jeho příběh.

„Zůstaly jenom ty dvě: nešťastnice a milosrdenství.“ Pro Ježíše nepředstavuje ona žena přistižená při cizoložství paragraf zákona, nýbrž konkrétní situaci, do níž lze vstoupit. Proto s ní zůstane na místě, setrvávaje téměř stále v tichosti. Přitom však učiní dvě tajemná gesta: píše prstem v zemi (Jan 8,6.8.). Nevím, co napsal, a možná to není tím nejdůležitějším: pozornost evangelia se totiž zaměřuje na skutečnost, že Pán píše. Na mysl přichází epizoda na Sinaji, když Bůh psal svým prstem desky zákona (srov. Ez 31,18), právě jako Ježíš v této chvíli. Následně Bůh skrze proroky přislíbil, že nebude již psát na kamenné desky, nýbrž přímo do srdcí (srov. Jer 31,33), na desky našich srdcí (srov. 2 Cor 3,3). V Ježíši, vtěleném Božím milosrdenstvím, nastal čas psát do lidského srdce, dát naději jisté lidské mizérii; nepředepisovat ani tak vnější zákony, které často zanechávají Boha a člověka daleko od sebe, nýbrž zákon Ducha, který vstupuje do srdce a osvobozuje ho. Právě to se stane této ženě, která se setká s Ježíšem a vrátí se k životu. A jde, aby již více nehřešila (srov. Jan 8,11). Je to Ježíš, kdo nás silou Ducha svatého osvobozuje od zla, které máme uvnitř, od hříchu, kterému zákon mohl bránit, avšak nikoli odstranit.

A přece zlo je silné, má svůdnou moc, přitahuje a okouzluje. K tomu, aby nás přestalo lákat, nestačí naše úsilí, je zapotřebí větší lásky. Zlo nelze přemoci bez Boha, jedině jeho láska nás vnitřně pozvedává, jedině jeho něha vlitá do srdce, nás činí svobodnými. Pokud si přejeme osvobození od zla, je nutné poskytnou prostor Pánu, který odpouští a uzdravuje. A činí tak především skrze svátost, kterou se chystáme slavit. Zpověď je přechodem od mizérie k milosrdenství, je Božím zápisem do našeho srdce. Pokaždé znovu tam čteme, že jsme v Božích očích vzácní, že On je Otec a miluje nás víc, než my milujeme sebe.

„Zůstaly jenom ty dvě: nešťastnice a milosrdenství.“ Jenom ony. Jak často se cítíme sami a ztrácíme nit života. Jak často už nevíme odkud začít, utiskuje nás nesnadnost sebepřijetí. Potřebujeme začít od začátku, ale nevíme odkud. Křesťan se rodí s odpuštěním, které dostává ve křtu. A obnovuje se vždy odtud, z překvapivého Božího odpuštění, z jeho milosrdenství, které nás znovu konstituuje. Jedině prožijeme-li odpuštění, můžeme opět vyjít s odvahou, neboť jsme prožili radost, že jsme Otcem hluboce milováni. Jedině skrze Boží odpuštění se v nás dějí vskutku nové věci. Zaposlouchejme se do věty, kterou nám dnes Pán říká skrze proroka Izajáše: „Hle, činím věci nové“ (Iz 43, 19). Odpuštění nám dává nový začátek, činí nás novým stvořením, dovoluje nám dotknout se vlastní rukou nového života. Boží odpuštění není fotokopie, která se vždy stejně reprodukuje, pokaždé, když zajdeme do zpovědnice. Odpuštění hříchů, obdržené skrze kněze, je vždy novou zkušeností, která je originální a nenapodobitelná. Dovoluje nám přejít od osamoceného bytí s našimi mizériemi a našimi žalobci, jako vidíme na ženě v evangeliu, k bytí pozvednutému a povzbuzenému Pánem, který nám dovoluje vyjít znovu.

„Zůstaly jenom ty dvě: nešťastnice a milosrdenství.“ Co máme dělat, abychom přilnuli k milosrdenství, abychom překonali obavy ze zpovědi? Poslechněme si opět Izajášovu pobídku: „Nepovšimli jste si toho?“ (Iz 43,19). Povšimnout si Božího odpuštění. To je důležité! Bylo by krásné setrvat po zpovědi jako ona žena, s pohledem upřeným na Ježíše, který nás právě osvobodil. Nehledět již na naše mizérie, ale na jeho milosrdenství. Hledět na Ukřižovaného a s úžasem vyslovit: „Pohleďme, kde skončily moje hříchy. Ty jsi je vzal na sebe. Neukázal jsi na mne prstem, rozevřel jsi náruč a znovu jsi mi odpustil.“ Je důležité připomínat si Boží odpuštění, pamatovat si jeho vlídnost, znovu vychutnat pokoj a svobodu, kterou jsme zakusili. V tom spočívá jádro zpovědi, nikoli v hříších, které říkáme, ale v Boží lásce, kterou dostáváme a kterou vždycky potřebujeme. Může nás přepadnout také pochybnost: „zpovídat se nemá cenu, stejně dělám stále stejné hříchy“. Pán nás však zná, ví, že vnitřní boj je tvrdý, že jsme slabí a náchylní k pádu a často se vracíme ke stejným zlým skutkům. A nabízí nám, abychom se začali vracet k dobru, v prosbě o milosrdenství. Bude to On, kdo nás pozvedne a učiní z nás nová stvoření. Začněme tedy znovu od zpovědi, vraťme této svátosti místo, které si zaslouží mít v životě a v pastoraci!

„Zůstaly jenom ty dvě: nešťastnice a milosrdenství.“ Kéž také my dnes prožijeme ve zpovědi toto setkání se spásou, my se svými mizériemi a svým hříchem, a Pán, který nás zná, miluje a osvobozuje od zlého. Vstupne do tohoto setkání, s prosbou o milost, abychom ho znovu objevili.

Přeložila Johana Bronková 



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Dialog a „kontextuální teologie“. Neapol očekává papeže

Papežská dobročinná nadace Církev v nouzi loni vybrala 111 milionů euro

Papež: Úřady a instituce mají sloužit solidaritě

Petrův nástupce se setkal s kardinálem Ranjithem

Papežské tvíty

Papež: Jedině Boží Duch zlidšťuje a sbratřuje

Papež přijal vedení federace Fe y Alegría

Začalo Fórum mládeže, pokračování vatikánské synody o mladých

Australští biskupové vybízejí k výhradě svědomí v případech eutanazie

Papež k jezuitům v Rumunsku: Tato doba není vhodná pro přesvědčování

Angolští biskupové: Papež zná situaci v naší zemi

Eritrejská vláda znárodnila všechny katolické nemocnice

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »jazyky jako z ohně«

Publicistika: Dějiny nejsou nekonečné

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Ježíš před rozlíceným davem mlčel

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv červen 19
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru