Vatikán. Na Svatopetrském náměstí se zrána sešlo asi 15 tisíc lidí, aby se účastnili pravidelné generální audience. Mezi nimi byla také početná pouť mladých z Litoměřické diecéze, v čele s biskupem Janem Baxantem. Generální audience byla zahájena čtením z Matoušova evangelia (Mt 14,15-19) o zázračném nasycení lidí rozmnožením chlebů Ježíšovýma rukama. Papež František pak navázal jedenáctou částí cyklu katechezí věnovaných výkladu modlitby Páně a zamýšlel se nad čtvrtou prosbou: chléb náš vezdejší dej nám dnes.
„Chléb, o který křesťan prosí v modlitbě, není „můj“ – pozor, není „můj“ - nýbrž „náš“. Tak tomu chce Ježíš. Učí nás, abychom o něj prosili nejenom sami pro sebe, nýbrž pro všechny bratry světa. Pokud se neprosí tímto způsobem, přestává být Otčenáš křesťanskou modlitbou. Je-li Bůh naším Otcem, jak bychom před Něho mohli předstoupit, aniž bychom se brali za ruce? A pokud si chléb, který nám dává On, mezi sebou krademe, jak můžeme říkat, že jsme jeho děti? Tato prosba obsahuje empatii a solidaritu. Svým hladovění vnímám hlad zástupů a budu proto prosit Boha, dokud jejich žádost nebude vyslyšena. Takto vychovává Ježíš svoje společenství, svoji církev přednášet Bohu potřeby všech: „Všichni jsme tvoje děti, Otče, smiluj se nad námi!“ Prospěje nám nyní pomyslet na hladové děti v Jemenu, Sýrii, Jižním Súdánu a mnoha zemích, kde chybí chléb. Pomysleme tedy na tyto děti a společně nahlas prosme: Otče, chléb náš vezdejší dej nám dnes.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy KATECHEZE je ZDE
Římský biskup pak připomněl každoroční postní iniciativu svojí diecéze:
„Jako každý rok, příští pátek a sobotu se setkáme na tradiční iniciativě „24 hodin pro Pána“. V pátek v 17h ve vatikánské bazilice budu sloužit kajícnou liturgii. Bylo by vhodné, kdyby i naše kostely zůstaly k této příležitosti otevřeny déle, abychom si vyprošovali Boží milosrdenství a přijímali jej ve svátosti odpuštění.“
Zcela na závěr generální audience přizval Svatý otec na pódium neobvyklou návštěvu a řekl:
„Drazí bratři a sestry,
Dnes máme to potěšení, že je tu s námi jedna osoba, kterou bych vám rád představil. Je to řeholní sestra Maria Concetta Esu, z kongregace Dcer svatého Josefa z Genoni. Proč? Sestře Marie Concettě je 85 let a téměř 60 let je misionářkou v Africe, kde dělá porodní asistentku. Poznal jsem ji v Bangui, kam jsem přijel v dubnu před třemi roky na Svatý rok Milosrdenství a kde mi vyprávěla, že za svůj život pomohla přivést na svět 34 tisíc dětí. Něco úžasného! Do Bangui přijela z Konga. V těchto dnech je v Římě na setkání se spolusestrami a dnes přišla se svojí představenou na audienci. Napadlo mne tedy využít této příležitosti a udělit jí vyznamenání jako projev našich sympatií a díků za veškerou práci, kterou koná mezi našimi africkými sestrami a bratry ve službě životu, dětí, maminek a rodin. Tímto gestem určeným tobě chci vyjádřit svoje uznání také všem misionářům a misionářkám, kněžím, zasvěceným osobám i laikům, kteří rozsévají setbu Božího království ve všech částech světa. Vaše práce, drazí misionáři a misionářky, je obrovská! Stravujete svůj život rozséváním Božího slova a svého svědectví. O vás tento svět nejeví zájem. Noviny o vás nereferují. Drazí bratři a sestry, sestra Maria Concetta se zakrátko vrací do Afriky. Provázejme ji modlitbou. A její příklad ať nám pomáhá žít evangelium tam, kde jsme. Díky, sestro! Pán ať ti žehná a Madona chrání.“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
