Vatikán. Otevření archivů z celého období pontifikátu Pia XII., které dnes (4.3.) ohlásil papež František, dovolí objektivním způsobem prohloubit poznání o často povrchně kritizované osobnosti papeže Pacelliho – říká prefekt Vatikánského tajného archivu. Za rok budou vědecké veřejnosti zpřístupněny dokumenty papeže, římské kurie a vatikánských zastupitelstev od roku 1939 do roku 1958.
K otevření archivů téměř dvacetiletého pontifikátu papeže Pacelliho dojde symbolicky v den 81. výročí jeho volby na Petrův stolec. Badatelům budou zpřístupněny dokumenty uložené ve Vatikánu z období od 2. března 1939 do 9. října 1958. Otevření archivu Pia XII. předcházela dlouhá léta příprav, během kterých archivisté Vatikánského tajného archivu ve spolupráci s kolegy z dalších vatikánských archivů trpělivě pracovali na uspořádání a inventarizaci ohromného množství fondů a dokumentů, bez kterého je konzultace jakéhokoli archivu nemyslitelná.
V článku zveřejněném ve vatikánském deníku Osservatore Romano, prefekt Vatikánského archivu biskup Sergio Pagano nicméně připomíná, že již v roce 2004 papež Jan Pavel II. dal badatelům k dispozici velký fond Vatikánského informačního úřadu pro válečné vězně z let 1939-1947, obsahující na 2 miliony 100 tisíc karet se jmény a informacemi o vězněných vojácích i civilistech, nezvěstných či internovaných, o nichž se hledaly zprávy. Tento fond byl od počátku velmi žádaný a dosud často konzultovaný, jak badateli tak i příbuznými zemřelých vězňů, dodává mons. Pagano.
Po otevření archivů pontifikátu Pia XI. (1922-39), k němuž došlo z vůle papeže Benedikta XVI. v roce 2006, bude tedy od března příštího roku dostupná také kompletní dokumentace pontifikátu jeho nástupce až do roku 1958 uložená ve Vatikánském tajném archivu, v Historickém archivu sekce pro vztahy se státy vatikánského státního sekretariátu, ale také v historických archivech Kongregací pro nauku víry, pro evangelizacei národů, pro východní církve, v archivu Svatopetrské huti (Fabbrica di San Pietro) stejně jako další historické archivy vatikánských archivů, kongregací, úřadů, a soudů. Každý z těchto archivů se řídí jinými předpisy a systémem objednávek a má také vlastní indexy a inventáře, upozorňuje prefekt Vatikánského archivu.
Pouze fondy „tajného archivu“ obsahují zhruba 151 tisíc položek, každá tvořená desítkami listů, z produkce státního sekretariátu. K této dokumentaci byly zpracovány přesné popisy, v tištěné verzi rozčleněné do 68 svazků. Další část archivu tvoří tzv. „zvláštní složky“ (buste separate), které uchovávají dokumentaci podle jednotlivých témat nebo institucí, uspořádané rovněž stáním sekretariátem. V tomto případě jde o 538 složek, rovněž opatřených přesným seznamem a popisem. Další kategorií archiválií je 76 jednotek nazvaných „Carte Pio XII“, obsahujících rukopisy Eugenia Pacelliho, jak před zahájením potifikátu, tak jako papeže, a dále strojopisy mnoha jeho promluv, v některých případech opatřených vlastnoručními opravami. Součástí archivů jsou také tři velké zvláštní fondy, dokumentující práci Komise pro pomoc (Commissione Soccorsi), dále papežskou charitativní činnost (Beneficenza Pontificia) a úřadu pro migraci (Ufficio Migrazione), vytvořeného s cílem podporovat návrat vězňů a utečenců různé provenience do vlasti, ale také na podporu migrantů vyhnaných z domovů bídou v některých evropských zemích.
Důležitou součástí zpřístupněných archiválií je dokumentace papežských zastupitelstev. Vatikánští archivaři připravili také v tomto případě pro každou z nich podrobný inventář (81 inventářů obsahujících 5 100 složek).
I povrchní pohled na množství zpracovaných archivalií poukazuje k úctihodnému dílu vatikánských archivářů a mnoha jejich spolupracovníků. „Byla to námaha – píše prefekt Pagano – avšak podpíraná nezlomným entusiasmem, jak díky vědomí, že pracujeme pro budoucí historické bádání nad klíčovým obdobím pro církev a pro svět, tak proto, že listy papíru rozhodně nebyly netečné. Promlouvaly, promlouvají a věřím, že budou promluvat k badatelům a historikům, o téměř nadlidském díle křesťanského „humanismu“ (hovořilo se o „diplomacii charity“) uprostřed bouřlivého shluku událostí, které jakoby v polovině 20. století chtěly rozdrtit samotné vědomí lidské civilizace“. „Nad tímto chmurným ba strašlivým scénářem – uzavírá prefekt Vatikánského tajného archivu – jak před poslední válkou, tak během jejího tragického průběhu a po jejím skončení, vyniká ve svých jedinečných rysech velká postava Pia XII., příliš povrchně posuzovaná a kritizovaná z hlediska některých aspektů pontifikátu, která nyní (…) bude myslím moci nalézt mezi historiky takové, kteří ji dokáží zkoumat již bez předsudků a za přispění nových dokumentů budou schopni docenit její skutečný přínos a bohatství,“ píše biskup Sergio Pagano.
Dodejme, že navzdory často šířeným představám o utajovaných dokumentech ve Vatikánu, možná poněkud přiživovaným také oficiálním názvem vatikánského archivu, jsou pravidla pro konzultaci dokumentů podobná jako v jiných vědeckých institucích. Vstup do něj mají badatelé s vědeckým titulem, členové akademických institucí a renomovaní autoři historických publikací. Žádost o vstup se adresuje prefektovi, s uvedením badatelských motivací. Požaduje se také doporučující list vědecké instituce nebo kvalifikované osobnosti (vedoucí katedry historie apod.) a dokument o nejvyšším dosaženém akademickém titulu.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
