Vatikán. Na dnešní rok připadá 50. výročí potvrzení pokoncilních liturgických textů. A přímo dnes uplynulo půl století od schválení nového římského kalendáře a svátků liturgického roku (Motu proprio Pavla VI. Mysterii paschalis, 14. 2. 1969). Papež František připomněl tyto události při dnešní audienci pro účastníky plenárního zasedání Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.
„Víme, že ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih. Kdybychom dělali jen to, klamali bychom sami sebe. K tomu, aby byl život skutečně Bohu milou chválou, je totiž zapotřebí změny srdce. Na tuto konverzi je zaměřeno křesťanské slavení, jež je setkáním života s „Bohem živých“ (Mt 22,32).“
Právě na tomto úkolu spolupracuje tento vatikánský úřad s papežem a s biskupskými konferencemi, zdůraznil papež. Svatý stolec totiž nenahrazuje biskupy, ale spolupracuje s nimi na službě modlící se církve, v bohatství různých jazyků a kultur, zdůraznil František a připomněl Motu proprio Magnum principium (3. září 2017), zdůrazňující „vzájemnou, bdělou a kreativní spolupráci“. K tématu plenárního shromáždění, kterým je liturgická formace, papež poukázal ke své tezi z apoštolské exhortace Evangelií gaudium (231-233) o primátu reality nad ideou:
„V liturgii, stejně jako v dalších oblastech církevního života, je tedy dobré nekončit u sterilních ideologických polarizací, které často vznikají, když své ideje považujeme za platné pro všechny kontexty a dochází k zaujímání postoje nekonečné dialektiky vůči těm, kdo je nesdílí. S úmyslem reagovat na některé nejistoty dnešní situace pak nastupuje riziko, že se budeme uchylovat se do minulosti, která tu již není, nebo se utíkat do vysněné budoucnosti. Východiskem však je uznání skutečnosti posvátné liturgie, živého pokladu, který nemůže být snižován na otázky vkusu, návody a tendence, nýbrž má být v poslušnosti přijímán a s láskou šířen, jakožto nenahraditelný pokrm pro růst Božího lidu. Liturgie není prostorem na způsob „udělej si sám“, nýbrž je zjevením církevního společenství. V modlitbách a gestech proto zaznívá „my“ a nikoli „já“, je odrazem reálného společenství a nikoli ideálního subjektu. Když se nostalgicky oplakávají minulé tendence anebo se chtějí vnucovat nové, hrozí, že budeme dávat přednost části před celkem, vlastnímu já před Božím lidem, abstraktnímu před konkrétním, ideologii před společenstvím a v jádru věci světskému před duchovním.“
Papež František pak obrátil pozornost k tématu plenárního zasedání Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Jak řekl liturgická formace Božího lidu spočívá především v uvědomění si nenahraditelné úlohy liturgie v životě církve a v napomáhání k lepšímu pochopení modlitby církve a k jejímu vnímání jako zkušenosti setkání s Pánem a bratřími.
„Aby liturgie mohla plnit svou formační a proměňující roli, je zapotřebí, aby pastýři a laici byli uváděni do jejího významu a symbolického jazyka, včetně umění, zpěvu a hudby ve službě slaveného tajemství. Rovněž Katechismus katolické církve užívá mystagogické cesty, aby osvětlil liturgii a docenil modlitby a znamení…. Mystagogie znamená objevení nového života, který Boží lid obdržel prostřednictvím svátostí, a neustálé objevování krásy spočívající v jeho obnovování.“
Liturgie je privilegovanou cestou, po níž kráčí křesťanský život v každé fázi svého růstu. Máte proto před sebou velký a krásný úkol – totiž pracovat na tom, aby Boží lid znovu objevil krásu ze setkání s Pánem ve slavení jeho tajemství a v tomto setkání měl život v jeho jménu – řekl papež František v závěru audience pro účastníky plenárního zasedání Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je na stránkách liturgie.cz ZDE
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
