Vatikán. „Tradice není něčím, co si přivlastňujeme, abychom se odlišili, nýbrž odkaz, který nám byl svěřen, abychom se vzájemně obohacovali,“ řekl papež František dnes dopoledne na setkání s ekumenickou delegací finské luteránské církve, navštěvující každoročně římského biskupa u příležitosti svátku sv. Jindřicha Uppsalského, mučedníka z 12. století a společného patrona tamějších křesťanů. Ve Finsku, které má 5 a půl milionu obyvatel, žíjících na území pět krát větším než Česká republika, se většina z nich – asi 72% - hlásí k evangelicko-luteránské církvi, jejíž představitelé také tvořili většinu ze čtrnáctičlenné delegace. Přítomen byl rovněž biskup finské pravoslavné církve, která – ačkoli je podstatně méně početná (1,6%) – požívá státních privilegií stejně jako luteránská, ale bohužel ze zdravotních důvodů chyběl mons. Teemu Sippo, tamější a jediný biskup katolické církve, k níž v celém Finsku patří asi dvanáct tisíc věřících. Katolická církev byla zastoupena sestrami brigitkami.
Svatý otec ve svojí promluvě podtrhnul, že ekumenismus je „podstatný požadavek víry, kterou vyznáváme“, jakož i „náležitost plynoucí ze samotné identity Ježíšových učedníků“.
„Jako učedníci následující téhož Pána stále více chápeme, že ekumenismus je cesta, a tato cesta – jak papežové po Druhém vatikánském koncilu neustále zdůrazňují – je nezvratná. Není volitelná. Touto cestou roste jednota mezi námi a vaše každodoroční pouť do Říma je toho obzvláště výmluvným znamením, za které jsem vám vděčný.“
Římský biskup poukázal dále na to, že „různá sociologická třídění, která jsou často na křesťany povrchně aplikována, jsou aspektem druhotným nebo zbytečným“; „naši křesťanskou existenci zakládá křest.“ „Pokud se společně modlíme, společně hlásáme evangelium a společné sloužíme chudým a potřebným, jsme se na cestě, vedoucí k cíli, jímž je viditelná jednota.
„Také teologické a eklesiologické otázky, která nás dosud dělí, je možné vyřešit jedině na společné cestě, a nevyřeší se, zůstaneme-li nehybně stát, a to aniž bychom si prosazovali svou a aniž bychom předesílali, kdy a jak se to nastane. Můžeme si však být jisti, že budeme-li poddajní, Duch svatý nás povede takovými způsoby, které si dnes nedovedeme ani představit. Mezitím jsme povoláni konat vše, co můžeme, abychom usnadnili setkávání a prokazováním lásky odstraňovali nevoli, nevraživost a předsudky, jež po staletí kazily naše vztahy.“
Na této cestě nejsme sami, pokračoval papež. Jsou zde společní svědkové - jako svatý Jindřich - kteří jdou před námi. Proto je pravda, jak připomněl v úvodním proslovu luteránský biskup města Kuopio, Jari Jolkkonen, že tradice není dilema, nýbrž dar.
„Tradice odkazuje k latinskému slovu tradere, jež znamená předávat. Tradice není něčím, co si přivlastňujeme, abychom se odlišili, nýbrž odkaz, který nám byl svěřen, abychom se vzájemně obohacovali. Neustále jsme povoláni se vracet k původnímu odkazu, z něhož proudí tradice a jímž je otevřený bok Krista na kříži. Tam nám daroval sebe celého a odevzdal i svého Ducha (srov. Jan 19,30.34). Odtud vyvěrá život nás věřících, tam je naše trvalé obrození. Tam nacházíme sílu nést si vzájemně břemena a kříže. Před námi jsou ti, kdo dali svůj život z lásky k Pánu a k bratřím, a my jsme povoláni nikdy neustat v cestě.“
Řekl mimo jiné papež František na sobotním dopoledním setkání s ekumenickou delegací finské luteránské církve.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
