Nový portál Vatikánského rozhlasu

To že církev, zejména v USA prožívá těžké chvíle, je všem zjevné. Signalizují to reakce, které odtamtud přišly na vatikánský požadavek odložit hlasování o nových normách proti zneužívání nezletilých na plenárním zasedání tamější biskupské konference.

Dva ze tří textů výkonné komise episkopátu Spojených států vyvolaly rozpaky Svatého stolce. Dokumenty byly zaslány do Říma téměř formálně těsně před plenárním zasedáním svolaným do Baltimoru na pondělí 12. listopadu. Během několika hodin, po prozkoumání textů kompetentními činiteli ve Vatikánu, byly zjištěny dva typy problémů: jednak nedostatek kompatibility s Kodexem kanonického práva a vágnost některých standardů, podle nichž by se posuzovala osobní odpovědnost (accountability) jednotlivých biskupů v zacházení s případy zneužívání. Tato vágnost by ztěžovala biskupovi dobrat se ve svědomí jistoty, zda standardy splnil nebo porušil.

Ke hlasování o těchto normách mělo dojít jen necelé tři měsíce před poradou o zneužíváních, na kterou svolal papež František do Vatikánu předsedy biskupských konferencí z celého světa. Kardinál Marc Ouellet, prefekt Kongregace pro biskupy, napsal z papežova pověření list předsedovi episkopátu USA, kardinálu Danielovi Di Nardo a požádal jej, aby odložil hlasování, nikoli však diskusi. Di Nardo 12. listopadu sdělil rozhodnutí spolubratrům a vyjádřil svoje politování. Mluvil o „naléhání“ Svatého stolce, čímž veškerou odpovědnost přenesl na Vatikán, jako by upozornění na nekompatibilitu některých norem s Kodexem kanonického práva, nabízených ke hlasování, bylo projevem nějakého vměšování.

V „normálních“ dobách by takovéto epizody vyvolaly docela jinou reakci. Předsednictvo episkopátu a komise redigující normy vyžadující korekturu by obavy Svatého stolce přijalo, vyzvalo by episkopát k diskusi o nich a odložilo hlasování na jindy. Anebo by prohlásilo, že jde o požadavky Vatikánu a že je akceptuje, a to tím spíše, že nikdo z Říma nežádal biskupy, aby o textech nediskutovali. Proto znějí přinejmenším naivně vášnivé mediální komentáře, v nichž se tvrdí, že američtí biskupové „přesto“ o dokumentech diskutovali.

Je kuriózní, že protipapežsky orientované politicko-mediální kruhy, které si z bývalého nuncia Carlo Maria Viganò učinily bojovou zástavu a jsou obvykle velice pozorné ke každému drobnému odkazu na tradici a věrouku, pokud umožní kritizovat Františka, začaly mluvit o skandálu a nyní předstírají, že se námitka vatikánských představitelů netýká kompatibility s kanonickým právem a Kodexem promulgovaným sv. Janem Pavlem II.

Ještě více zaráží fakt, že vatikánský postoj je účelově vysvětlován jako absence kolegiality, aby byl očerněn papež, a to právě těmi, kteří v minulých letech považovali jakoukoli zmínku o biskupské kolegialitě za nepřiléhavou, protože v ní nespatřovali originální konstitutivní aspekt církve, nýbrž ošemetné riziko integrity petrovského primátu. Na obvinění protipapežských kruhů lze odpovědět naprosto klidně: právě respektem vůči kolegialitě byl veden  Svatý stolec, když požádal o odklad hlasování s ohledem na plánované setkání předsedů všech episkopátů s papežem ve Vatikánu v únoru příštího roku.

Uznání chyb, ke kterým došlo v Chile, únorové vatikánské setkání i nedávné jmenování maltského arcibiskupa Charlesa Scicluny jako dodatečného sekretáře Kongregace pro nauku víry dosvědčují, že papež i Svatý stolec mají v úmyslu pokračovat v boji proti fenoménu zneužívání, v prevenci, v pozornější formaci seminaristů, v naslouchání a doprovázení obětí, jakož i změnou staré, ale bohužel zakořeněné mentality, jež je nakloněna zatajovat, aby nevzniklo pohoršení. Všechny tyto kroky však provází vědomí, že normy, zákony či etické standardy nikdy nebudou s to vykořenit zlo a hřích. Žádné kodexy jednání nikdy nezrodí ani nezajistí spásu.

Církev nemůže dosáhnout sebe-vykoupení prostřednictvím neustálého zdokonalování svých pravidel. Nemůže riskovat, že se stane korporací a vyprázdní tak sebe samu. Modlitba a pokání, obrácení, duchovní obnova a svátostná milost nejsou pouhými doplňky či neadekvátními odpověďmi na odporný fenomén zneužívání. Pro toho, kdo má dar víry, totiž představují jediný opravdu účinný „lék“.

Z internetového deníku Vatican Insider 17. listopadu 2018
přeložil Milan Glaser