Nový portál Vatikánského rozhlasu

Zdá se, že veřejný diskurs v občanské společnosti a nezřídka i v církvi - na místní i všeobecné rovině -  dospívá pomalu, ale jistě do fáze, v níž bude nejadekvátnější reakcí jedině mlčení. Mechanismus mediálního průmyslu nezadržitelně běží a nadále roztáčí spirálu informací, jejichž pravdivost je zřídka brána v potaz jak jejich tvůrci, tak jejich konzumenty. Měřítkem je, zda něco v médiích bylo či nebylo, nikoli zda se něco událo či neudálo.

Snaha sešňěrovat život zákony, dohodami a deklaracemi, stejně jako snaha informovat o všem, co se děje, se projevuje mnohem více v oblasti občanského než církevního života a nemůže vést než ke zmatku, který hraje do poznačených karet globálním hráčům, mezi něž církev nepatří. Nehraje totiž se světem žádnou hru.

Církev je tajemný nástroj vtělené Boží prozřetelnosti, což ovšem neznamená, že každý její člen si je toho při každém svém činu vědom, papeže nevyjímaje. Kromě toho – jak říká sv. Augustin – je mnoho těch, kdo se vzhledem k církvi zdají být uvnitř, ale ve skutečnosti jsou vně, jakož i těch, kteří se zdají být vně, ale ve skutečnosti jsou uvnitř. Posláním křesťana není vyhledávat ty, o kterých má za to, že jsou uvnitř jenom zdánllivě, aby je mohl vykázat ven. A stejně tak nespočívá jeho poslání ve vyhledávání těch, o kterých má za to, že jsou vně, aby je mohl vtáhnout dovnitř. Proces přivtělování k tajemnému Kristovu tělu obstarává výhradně Bůh hlásáním pravdy, která osvobozuje, ve víře, která se projevuje láskou.

Ovzduší komunikace je stále více kontaminováno velice úskočnou a stejně tak svůdnou nabídkou nevraživosti. Úskočnost spočívá v tom, že si za objekt této nevraživosti může každý – zcela svobodně - zvolit koho chce a co chce. Svůdnost této mediální nabídky spočívá v tom, že je neodolatelná takřka smyslně. Vlastně jde o naruby obrácenou poptávku, zvanou žádostivost, jež hledá spojence hromadným podněcováním jednotlivců. Vznikají tak různé druhy záštiplných solidarit, které se vzájemně proti druhým spojují nebo od nich separují.

Nabídka nevraživosti k různým osobám či věcem, které si lze volit, ba dokonce měnit, však není jediným ohrožením člověka. Odvrácenou tváří tohoto podněcování je netečnost či duchovní anestezie, spící svoboda, která nechce Boha hledat, ani se nechat najít.

Bůh, který je Všemohoucí, však logicky nemá soupeře, který by Jej mohl ohrozit. Vyzařuje pouze slitovnost a smilování, jež proměňují nevraživost na lítost a netečnost na lačnost.