Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium (srov. Mk 10,35-45) popisuje Ježíše, který se opět a velice trpělivě snaží korigovat učedníky a obrátit je ze světského smýšlení na Boží smýšlení. Příležitost mu poskytnou Jakub a Jan, úplně první učedníci, které Ježíš potkal a povolal je, aby ho následovali. Jsou s Ním na cestách již dlouho a patří ke skupině dvanácti apostolů. Cestou k Jeruzalému, kde, jak dychtivě doufají, u příležitosti Velikonoc Ježíš konečně ustanoví Boží království, se tito bratři osmělí, přiblíží se k Ježíši a přednesou Mistrovi svoji prosbu: »Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici« (v.37).
Ježíš ví, že Jakub a Jan jsou velice nadšeni Jím i Jeho královstvím, ale ví také, že jejich očekávání a horlivost jsou kontaminovány duchem tohoto světa. Proto odpoví: »Nevíte, co chcete« (v.38). A zatímco oni diskutovali o trůnech slávy, na kterých usednou vedle Krista Krále, On mluví o pití »kalicha« a ponoření v »křest«, to znamená o umučení a smrti. Jakub a Jan, opět v touze po kýžených privilegiích, odpovídají: »To můžeme«! Ani tady však vůbec nevědí, co říkají. Ježíš předpovídá, že budou pít Jeho kalich a budou ponořeni v Jeho křest, a stejně jako ostatní apoštolové budou mít účast na Jeho kříži, až přijde jejich čas. Dochází však k závěru, že »posadit po mé pravici nebo levici, není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno« (v.40). Jako by říkal: následujte mne, učte se „ztrátové“ cestě lásky a o odměnu se postará nebeský Otec. Cesta lásky je vždycky „ztrátová“, protože mít rád znamená ponechat stranou sobectví, sebevztažnost a sloužit druhým.
Ježíš si pak povšimne, že zbývajích deset apoštolů se na Jakuba a Jana rozmrzelo, čímž prokázali, že mají totéž světské smýšlení. Odtud plyne ponaučení, které platí pro křesťany všech dob, i pro nás. Říká: »Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech« (vv.42-44). Takové je pravidlo křesťana. Mistrovo poselství je jasné. Zatímco velcí si na této zemi budují „trůny“ své vlastní moci, Bůh si zvolil nepohodlný trůn, totiž kříž, z něhož kraluje a rozdává život: »Syn člověka – říká Ježíš – nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny« (v.45).
Cesta služby je nejúčinnější lék proti nemoci vyhledávání předních míst; je to lék pro kariéristy, proti vyhledávání předních míst, jež kontaminuje různé lidské kontexty a nešetří ani křesťany, lid Boží, ba ani církevní hierarchii. Jako Kristovi učedníci proto přijměme toto evangelium jako pobídku k obrácení, abychom odvážně a velkodušně dosvědčovali církev, sklánějící se k nohám těch posledních, a s láskou a jednoduše jim sloužili. Panna Maria, která plně a pokorně přilnula k Boží vůli, ať nám pomáhá následovat Ježíše radostně cestou služby, jež je hlavní cestou do Nebe.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
