VaticanNews.va

   21. 11. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5092
Poslechem z webových stránek.3259
Četbou textů na webových stránkách.5129
Poslechem i četbou.3133


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Každodenní bílé mučednictví církve v demokratických zemích

Italští biskupové vytvořili úřad pro ochranu nezletilých a odhlasovali změny v misálu

O neokázalém růstu církve


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

9.10.2018 

Maria, málomluvná Matka

Komentář papeže Františka k modlitbě Zdrávas Maria

Papež František

Právě před rokem římský biskup komentoval v rozhovoru s italským knězem Marcem Pozzou modlitbu Páně; dnes Vatikánské nakladatelství (ve spolupráci s italskou mediální skupinou Rizzoli) vydává nové knižní interwiev ve stejném obsazení, tentokrát nad mariánskou modlitbou Zdrávas Maria. Přinášíme vám výňatky z knihy tak, jak je otiskl deník L´Osservatore Romano (8.-9.10.2018):


V evangeliích Maria vystupuje jako žena skoupá na slovo, nepronáší významné projevy a nestaví se do popředí, nýbrž svým pozorným pohledem pečuje o život a poslání svého Syna, a tudíž o všechno, co On miluje. Takto dokázala uchovat počátky prvotního křesťanského společenství a naučila se být matkou zástupů. Byla nablízku nejrůznějším situacím, aby zasévala naději. Doprovázela kříže svých dětí, jimiž jsou zatěžováni v tichosti srdce. Kolik úcty, kolik svatyní a kaplí v nejodlehlejších místech, kolik mariánských vyobrazení rozptýlených po našich domovech nám připomíná tuto pravdu.

Maria nám dala mateřskou vřelost, kterou nás zahaluje vprostřed těžkostí; ono mateřské teplo, které nikomu a ničemu nedovolí, aby v rámci církve uhasil revoluci něhy zahájenou jejím Synem. Tam, kde je matka, je také laskavost. Maria nám svým mateřstvím ukazuje, že pokora a křehkost nejsou ctnostmi slabých, nýbrž silných. Učí nás, že není třeba týrat druhé, abychom si připadali důležitě (srov. Evangelii gaudium, 288). Svatý věřící lid Boží ji odjakživa uznával za svatou Boží Matku a jako takovou ji také zdravil. (...)

Matky jsou nejsilnějším protilékem na naše individualistické sklony, naši uzavřenost a apatii. Společnost bez matek by byla nejenom chladná, nýbrž ztratila by srdce, přišla by o „příchuť rodiny“. Společnost bez matek by byla nelítostnou společností, která by ponechala prostor pouze kalkulu a spekulaci. Matky totiž, a to i v nejhorších chvílích, dokážou dosvědčovat něhu, bezvýhradnou oddanost, sílu naděje. Naučil jsem se mnohému od matek, které mají děti ve vězení, anebo upoutané na nemocniční lůžko či zotročené drogovou závislostí a které se, navzdory chladu či horku, dešti či suchu nevzdávají a nadále zápasí, aby jim dokázaly dát to nejlepší. Anebo od oněch matek, které v uprchlických táborech či dokonce vprostřed války, dokážou obejmout a podpořit své děti v utrpení. Matky, které doslova vydávají život, aby se žádné z jejich dětí neztratilo. Tam, kde je matka, je také jednota, příslušnost, příslušnost dětí (...).

Mnohokrát jsem autobusem projížděl před vězením Villa Devoto v Buenos Aires. Stával tam vždy zástup žen, který všichni viděli. Čekaly tam, aby navštívily své syny, a není těžké si představit, čemu asi byly vystaveny – ponižování, prohlídkám...jim však na tom nezáleželo, protože to dělaly pro dítě. Ať si mne třeba pošlapou, důležité je dítě. Také Marii záleželo na Synu, nikoli na poznámkách okolí. Proto stála na Kalvárii, avšak také tam ji Syn opouští, a to nejenom kvůli tomu, že odchází ze života. Říká jí: „Nyní budeš mít jiné děti“ a nám všem dává matku, která nás rodí na kříži.(...)

Maria nemůže být matkou zkažených lidí, protože ti jsou schopni svou matku zaprodat a spolu s ní také příslušnost k národu či rodině. Hledí si pouze vlastního zisku, ať již ekonomického, intelektuálního, politického či jiného. Činí egoistické – řekl bych, satanské – rozhodnutí: zamykají se klíčem zevnitř. Marii se pak nedaří vstoupit. Jediná modlitba za uzavřené, zkažené lidi je prosit za zemětřesení, které by jimi otřáslo natolik, aby si uvědomili, že svět jimi nezačíná, ani nekončí. Lidé, kteří se takto uzavírají, nepotřebují matku, otce, rodinu, vlast či národní příslušnost, protože pěstují výhradně sobectví, jehož otcem je ďábel.

Maria je matkou nás všech hříšníků, od největšího do nejmenšího světce. Je to maminka. Vzpomínám na svou maminku, která o nás pěti dětech říkávala: „Mé děti jsou jako prsty na ruce, jeden se liší od druhého. Když se ale píchnu do jednoho prstu, vnímám tutéž bolest, kterou bych cítila, kdybych se píchla do jiného.“ Maria provází nás hříšníky na cestě, každého ve vlastním hříchu. Když vyslovujeme „Pros za nás hříšné“, znamená to: „Jsem hříšník, ale ty nás chraň“. Maria je naší ochránkyní.

Maria není ženou, která by v životních nejistotách propadala zoufalství, zejména když se zdá, že se nic neubírá správným směrem. Ani není ženou, která by násilně protestovala a brojila proti životnímu údělu, který nám často ukazuje svou nepřátelskou tvář. Je naopak ženou naslouchající – nezapomínejte, že vždy existuje hluboký vztah mezi nadějí a nasloucháním, a Maria je ženou, která naslouchá. Maria přijímá bytí tak, jak se nám odevzdává, s jeho šťastnými dny, i s tragédiemi, s nimiž bychom se nikdy nechtěli zkřížit. Až do nejvyšší Mariiny noci, kdy byl její Syn přibit na dřevo kříže.

Až do onoho dne se Maria téměř vytratila z evangelního děje – svatí pisatelé tak dávají vytušit toto postupné zastiňování její přítomnosti, její oněmělost před tajemstvím Syna, který poslouchá Otce. Maria se však znovu objevuje v klíčovém momentu, když se většina přátel ze strachu rozprchla. Matky se nedopouštějí zrady – a nikdo z nás nemůže říci, jaké utrpení bylo v onu chvíli krutější, zda smrt nevinného muže na břevně kříže, anebo agonie matky, která doprovází jeho poslední okamžiky.

Evangelia jsou úsečná a navýsost ohleduplná. Matčinu přítomnost zaznamenávají prostým slovesem: „stála“ (srov. Jan 19,25). Stála tam. Nemluví se o její reakci, zda plakala či nikoli...Nic takového, ani tah štětcem, který by popsal její bolest a na který by se pak vrhla fantazie básníků a malířů, darujících tento výjev dějinám umění či literatury. Evangelia ovšem vyslovují ono pouhé „stála“. Byla tam, v nejhorší a nejtrpčí chvíli, a trpěla se synem. „Stála“. Maria tam „stála“, prostě tam byla. Znovu ji máme před sebou, tu mladou ženu z Nazareta, které už léty prošedly vlasy a která se dosud potýká s Bohem, jehož je třeba jenom obejmout, a s životem, který se ocitl na prahu nejhustší tmy. Maria „stála“ v nejhlubší temnotě, ale „stála tam“. Neodešla.

Maria věrně zůstává pokaždé, když je třeba udržovat zažehnutou svíci v mlžném prostoru. Ani ona nevěděla o zmrtvýchvstání, které v onu chvíli její Syn zpřístupňoval všem lidem. Stála tam z věrnosti Božímu plánu, jehož se prohlásila služebnicí hned v prvním dnu svého povolání, ale také kvůli svému mateřskému pudu, který trpí pokaždé, když dítě prochází utrpením. Utrpení matek – známe tolik silných žen, které vzdorují utrpení svých dětí! S Marií se opět setkáme prvního dne církve (Sk 1,14). Ona, matka naděje, byla vprostřed společenství slabých učedníků – jeden zapřel, mnozí utekli, všichni měli strach. Ona s nimi však byla v tom nejnormálnějším smyslu slova, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě – v prvotní církvi, zahalené světlem Vzkříšení, ale také zachvívající se prvními kroky, které měla urazit ve světě.


Z L´Osservatore Romano (8.-9.10.2018) přeložila Jana Gruberová



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
12.10.18 Vyjde knižní rozhovor papeže Františka o zasvěceném životě
8.6.18 Bergoglio a žalmy jako škola modlitby
19.3.18 Papež František: Adolescentní dospělí hrají ďáblovu hru
26.2.18 „Bůh je mladý“ - Nový knižní rozhovor papeže Františka
31.8.17 Papež František poskytnul rozhovor Dominique Woltonovi



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Desatero vychovává každého, aby uznal, že je žebrákem

Videoposelství papeže Františka ke Světovému dni mládeže v Panamě

Formaci nelze uspěchat, píše papež kontemplativním řeholnicím a řeholníkům

Papež změnil datum konání Světového dne migrantů a uprchlíků

Program papeže Františka na Světových dnech mládeže v Panamě

Římský biskup: Pravá radost plyne ze „skartagonismu“

Papež přijal biskupy a věřící maronitské církve

Papež: Josef byl Mariin snoubenec, nikoli Boží úředník

František: Dochází k systematickému kulturnímu výsměchu Ježíšovým učedníkům

Nová kniha o mniších z Tibhirine: Zkrátka křesťané

Generální vikář z Bangui: Z války profitují mnozí a halí ji do náboženství

Papež připomenul albánského národního hrdinu Jiřího Kastriotu Skanderbega

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních – Nepožádáš manželky bližního svého, ani statku jeho

Publicistika: O polském „nacionalismu“

Publicistika: Svatý stolec a církev v USA

Rozhovory: Kostel je lék na konzumní společnost

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv listopad 18
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího