Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Rozhovory, tiskovky 

26.9.2018 

V případech pedofilie jsem nikdy neudělil milost,

řekl papež při tiskovce během návratu z Pobaltí

Česká sekce RV

Vatikán. „Lidé očekávají, že je budeme informovat o této cestě, což musíme respektovat. Otázky k jiným tématům zodpovím až na závěr“, vymezil papež František průběh tiskové konference, která se konala během zpátečního letu z apoštolské cesty do Pobaltí. První dotaz proto kladla novinářka jedné z hostitelských zemí – Litvy.

Saulena Žiugždaite, internetový deník Bernardinai.lt: Když jste ve Vilniusu mluvil o litevské duši, řekl jste, že máme být mostem mezi Východem a Západem. Něco takového ovšem není jednoduché, protože přes most stále někdo chodí, a podle některých mínění právě v tom spočívá naše tragédie. Lidé občas myslí, že by bylo rozhodně lepší být součástí Západu s jeho hodnotami. Co jste svými slovy myslel, co znamená být mostem?

Papež: Je zřejmé, že dnes jste politicky součástí Západu, Evropské unie, přičemž jste odvedli velký kus práce, abyste do ní vstoupili. Po získání nezávislosti jste se ihned zhostili všech úkolů, které vstup podmiňovaly a které nejsou jednoduché. Podařilo se vám vstoupit do Evropské unie, a tedy náležíte k Západu. Máte rovněž vztahy s NATO a členství v této organizaci, což vypovídá o západní orientaci. Pokud pohlédnete na Východ, jsou tam vaše dějiny, tvrdé dějiny, spojené s ruskou říší. Také ze Západu se dostavila část tragických dějin, spolu s Němci, Poláky, ale především s nacismem. Tvorba mostů předpokládá a vyžaduje sílu, a sice sílu plynoucí nejenom z příslušnosti k celku, kterým je pro vás Západ, nýbrž také z vlastní identity. Jsem si vědom toho, že situace třech pobaltských zemí je trvale ohrožená, vládne tu strach z invaze, kterou vám připomínají dějiny. Máte pravdu, když říkáte, že není jednoduché být mostem, avšak jde tu o zápas, který se hraje den po dni, krok za krokem, pomocí kultury a dialogu. Není to snadné a myslím, že povinností okolí je pomáhat, či, spíše než pomáhat, být vám srdcem nablízku.

Gints Amolins, lotyšské Latvijas Radio: V pobaltských zemích jste hovořil o důležitosti kořenů a identity. Z Lotyšska, stejně jako z Litevska a Estonska odešlo mnoho lidí do blahobytnějších zemí a zapouštějí tam kořeny. Stejně jako zbytek Evropy se kvůli nízké porodnosti potýkáme s demografickými problémy. Co by za této situace naše země, jejich představitelé i každý z nás osobně měli a mohli dělat? Jak byste tento problém vyhodnotil?

Papež: Ve své vlasti jsem nepoznal nikoho z Estonska a Lotyšska, zatímco litevská imigrace byla poměrně silná. V Argentině žije hodně Litevců, přinášejí tam svou kulturu, dějiny a pyšní se tímto dvojím úsilím – snahou o začlenění do nové země a uchováním identity. Při jejich svátcích vidíte tradiční kroje, zaslechnete tradiční zpěvy a pokaždé, když mohou, vracejí se do rodné země. Myslím, že zápas za uchování identity je velice posiluje. Silná identita, která se utvářela v utrpení, obraně, práci a kultuře, je vaší předností. Co dělat pro její udržení? Uchylovat se ke kořenům, to je důležité. Je to dávno známá věc, ovšem je třeba ji předávat. Identita je součástí příslušnosti k určitému národu a příslušnost k národu je nezbytné předávat výchovou a dialogem mladých lidí s nejstarší generací. Dělejte to, protože vaše identita je cenný poklad, stejně jako je pokladem každá identita, chápaná jako příslušnost k národu.

Evelyn Kaldoja, estonský internetový deník Postimees: V dnešní homilii jste mluvil o řvaní a hrozbě zbraní, strategickém rozestavování vojska. Vzhledem k místu, kde se mše konala, tedy na témže náměstí, kde stáli vojáci NATO, vyslaní do Estonska jako garanti, mnozí lidé pomysleli na situaci na východních evropských hranicích? Znepokojuje vás napětí v oné oblasti a obáváte se o katolíky, kteří žijí na evropském pomezí?

Papež: Zbraněmi se dnes hrozí a výdaje za zbrojení jsou ve světovém měřítku skandální. Bylo mi sděleno, že za zbrojní výdaje za jeden měsíc by se mohli uživit všichni hladovějící na tomto světě po jeden celý rok. Nevím, zda je to pravda, ale v každém případě je to strašné. Zbrojní průmysl, obchodování se zbraněmi a také jejich pašování jsou jednou z největších zkažeností dneška. Na druhé straně je logika obrany. Nevím, ale David byl schopný vyhrát s prakem a pěti kameny, ovšem dnes už asi Davidové neexistují. Myslím, že země, která chce zaručit pořádek, by měla vystavět obranné vojsko v mezích soudnosti, nikoli agresivity. Rozum, nikoli agresivita. Takto je obrana oprávněná a zároveň je ctí bránit svou vlast. Problém nastává, když nastoupí agrese, neužívá se rozum a začnou pohraniční války. Takových máme v dějinách řadu příkladů, a to nejenom v Evropě, směrem na východ, ale také na jiných světadílech. Vedou se při nich spory o moc, kolonizaci země. Za prvé tedy – dnešní zbrojní průmysl je v konstrastu s hladovějícím světem skandální. Za druhé – je oprávněné mít rozumně stavěné vojsko na obranu hranic, protože je to ke cti; stejně jako máme právo na klíče od vlastního domu.

Novinář z litevské televize: Ve všech třech zemích jste obhajoval otevřenost vůči migrantům, vůči druhým lidem. Například v Litevsku ale vznikly polemiky o dívce, která vás přivítala na letišti, protože zrovna nevypadala jako Litevka. Je napůl Italka, má trochu snědší pleť. Ptám se proto – poslouchají lidé v pobaltských zemích jenom to, co chtějí slyšet? Anebo poslouchají to, co se jim snažíte říci, jako v případě tohoto poselství o otevřenosti?

Papež: Poselství o otevřenosti vůči migrantům je ve vašem národě poměrně rozšířené; neexistují tu populistická ohniska. Také Estonci a Lotyši jsou otevřené národy, které chtějí integrovat migranty, ačkoli nijak masivně, protože to nelze. Vlády obezřetně usilují o integraci, jak jsme o tom mluvili se dvěma ze tří hlav států. S tímto tématem přišli oni, nikoli já. Stojí za povšimnutí, že slova „otevřenost“ a „přijetí“ se v proslovech vašich prezidentů vyskytují poměrně často. Značí to touhu po univerzalitě v míře, v jaké je možná, vzhledem k prostoru, pracovním příležitostem a možnostem integrace a, což je důležité, také v míře, která by neohrozila vlastní identitu. To jsou tři věci, které jsem vzhledem k migracím pochopil a které mne velice oslovily: prozíravá a dobře promyšlená otevřenost. Nevím, jestli jste jiného názoru.

Ptal jsem se, zda vaše poselství bylo přijato...

Papež: Myslím, že ano. Ve smyslu, jaký jsem vysvětlil. Problém migrantů v celém světě – nejenom vnější, ale vnitřní migrace v rámci kontinentů – je dnes velmi vážný a není snadné jej probádat. Na každém místě a v každé zemi má totiž jiné konotace.

Vzhledem k tomu, že novináři vyčerpali své dotazy k apoštolské cestě, pokračoval papež František vlastním shrnutím...

Papež: Rád bych se zmínil o některých bodech cesty, které jsem prožíval mimořádně silně. Dějiny pobaltských zemí jsou historií invazí, diktatur, zločinů a deportací...Navštívil jsem muzeum ve Vilniusu, i když pod slovem „muzeum“ si spíše představíme Louvre, kde bylo vězení pro politické nebo náboženské vězně. Uviděl jsem tam celu o rozměrech tohoto sedátka, kde člověk mohl stát pouze vestoje, mučírny, kam – za litevské zimy – vodili nahé vězně, polévali je vodou a hodiny je nechávali stát, aby zlomili jejich odpor. Vstoupil jsem také do popravčího sálu, kam násilím přiváděli vězně, aby je dobili úderem do temene hlavy a pak na běžícím pásu vyvezli do nákladního vozu, který mrtvá těla pohazoval po lesích. Vraždili tu zhruba čtyřicet lidí denně, takže nakonec jich bylo patnáct tisíc. Také toto je součástí litevských dějin, a nejenom jich. Byl jsem také na místě někdejšího velkého ghetta, kde byly vyvražděny tisíce židů. V tom samém odpoledni jsem byl u Památníku odsouzených, zavražděných, mučených a deportovaných. Upřímně vyznám, že mne ten den zničil, přivedl mne k tomu, abych přemýšlel o krutosti. Musím ale říci, že na základě informací, které máme dnes, krutost pokračuje. Tutéž krutost dnes najdeme v mnoha věznicích, kde už jen přelidněnost je systémem mučení a nedůstojného života. Vězení, které dnes vězněnému neposkytuje naději na propuštění, je samo o sobě mučírnou. V televizi jsme viděli krutost Islámského státu – onoho zaživa upáleného jordánského pilota, koptské křesťany popravené na libyjské pláže a další. Krutost neskončila, ale přetrvává v celém světě. Toto poselství bych chtěl předat vám, novinářům – jde totiž o závažný skandál v rámci naší kultury a společnosti.

Dále jsem ve třech navštívených zemích zaznamenal nenávist vůči náboženství, ať už jakémukoli. Nenávist. Potkal jsem jezuitského biskupa, který byl vysídlen na deset let na Sibiř a pak ještě do dalšího koncentračního tábora, dnes je starý, ale směje se. Viděl jsem muže a ženy, kteří byli kvůli své víře, a tedy totožnosti, mučeni, vražděni, anebo vyváženi na Sibiř, odkud se nevrátili. Víra je v těchto zemích veliká a vychází z mučednictví, což asi vyplynulo i z vašich novinářských rozhovorů s místními lidmi.

Tato natolik důležitá zkušenost víry vedla k vytvoření velice zvláštního jevu, kterým je ekumenický život, neexistující v jiných zemích. Skutečný ekumenismus mezi luterány, baptisty, anglikány a pravoslavnými. Všimli jsme si toho při ekumenické modlitbě v rižské katedrále. Bylo to velkolepé. Setkání blízkých bratrů, v jediném kostele.

Další jev, vyskytující se v těchto zemích, který by bylo důležité prostudovat i pomocí vašeho novinářského řemesla, je předávání víry, identity a kultury. Většinou se ho ujímali prarodiče, protože rodiče pracovali anebo museli být stranicky zapojeni, jak v sovětském režimu, tak za nacismu, a byli vychováváni ateisticky. Prarodiče ovšem dokázali předávat víru a kulturu. V časech, kdy byla na Litvě zakázána litevština a nevyučovala se ve škole, byly jak protestantům, tak katolíkům, kteří šli na bohoslužbym, odebírány modlitební knihy ke kontrole jazyka – zda byly vydány v litevštině, anebo ruštině či němčině. Celá jedna generace se za té doby naučila mateřský jazyk od prarodičů. Bylo by pěkné, vydat články anebo televizní dokument o předávání kultury, jazyka a umění v časech diktatury a pronásledování. Nebylo možné myslet jinak, protože tehdejší nemnohé sdělovací prostředky, včetně rozhlasu, ovládal stát. Když se z vlády stává diktatura, zmocňuje se nejprve sdělovacích prostředků. To bych rád zdůraznil.

Stefanie Stahlhofen, Německá katolická agentura: Při ekumenickém setkání s mládeží v Talinu jste řekl, že mladým lidem schází jasné odsouzení sexuálních skandálů ze strany katolické církve. V Německu právě včera vyšla zpráva o novém vyšetřování sexuálních skandálů a o tom, jak s nimi církev naložila.

Papež: Mladé lidi pohoršuje pokrytectví dospělých. Pohoršují je války, nedůslednost, zkaženost, jejíž součástí je také pohlavní zneužívání. Je pravda, že je z něj církev obviněna, že existují statistiky, které zde nebudu citovat. I kdyby ale jeden jediný kněz zneužil nějaké dítě, je to zrůdné, protože onoho muže si Bůh vybral, aby to dítě přivedl do nebe. Chápu, že mladé lidi tak veliká zkaženost pohoršuje. Vědí, že je rozšířená všude, ale v církvi budí větší pohoršení, protože církev má děti vést k Bohu, nikoli do zkázy. Mladí lidé se snaží prorazit cestu a hromadit zkušenosti. Ze setkání s mladým lidmi jasně vyplynulo, že očekávají naslouchání. Nepřejí si předem dané vzorce, direktivní doprovázení...Církev je obviňována z toho, že se zmíněnou zkažeností nenakládá tak, jak by měla, že nepřikročila k očistě...Vzal bych za vzor pennsylvánskou zprávu, kde například zjistíme, že na začátku sedmdesátých let do této zkaženosti upadlo hodně kněží, kdežto v nedávné době se jejich počet snížil, protože církev si všimla, že proti tomuto jevu musí bojovat jinak. Dříve se tyto události utajovaly, stejně jako v domácnostech, kde například strýček znásilnil neteř, anebo otec znásilňoval děti. Tutlalo se to, protože šlo o náramnou ostudu. Tímto způsobem se myslelo v předešlých stoletích, včetně minulého. Poukazuje se tak na princip, který mi osobně velmi pomáhá ve výkladu dějin – historický fakt je třeba interpretovat pomocí hermeneutiky epochy, v níž se udál, nikoli ve světle dnešní, přenesené hermeneutiky. Například otázku domorodých národů, kterou poznamenala značná nespravedlnost a brutalita, nelze interpretovat dnešní hermeneutikou a na základě jiného vědomí. Posledním příkladem je trest smrti. Také Vatikán jako stát – dokud byl ještě stát – měl trest smrti. Poslední zločinec, mladý muž, byl popraven kolem roku 1870. Pak ale mravní vědomí narůstalo a narůstalo. Je pravdou, že dodnes existují různé kličky, skryté tresty smrti: „Jsi starý, obtěžuješ, tak ti nedám léky...a konec!“. To je dnešní společenský rozsudek smrti. Když vezmeme za příklad Pennsylvánii, povšimněte si rozměrů celého šetření a zjistíte, že jakmile si církev začala vše uvědomovat, vyvinula veškeré úsilí. V poslední době jsem obdržel skutečně mnohé rozsudky, vynesené Kongregací pro nauku víry, a vždy jsem řekl: Jen tak dál! Nikdy, opravdu nikdy!, jsem po vynesení rozsudku nevyhověl žádosti o omilostnění. O něčem takovém se nevyjednává.

Antonio Pelayo, katolický deník a internetový portál Vida nueva: Před třemi dny podepsal Svatý stolec dohodu s vládou Čínské republiky. Mohl byste nám poskytnou dodatečné informace o jejím obsahu? Proč vás někteří čínští katolíci, zejména kardinál Zen, žalují z toho, že jste čínskou církev po letitém utrpení zaprodal komunistické vládě? Co odpovíte na toto obvinění?

Papež: Dialog mezi vatikánskou a čínskou komisí je dlouholetý proces, který má vnést pořádek do jmenování biskupů. Vatikánský tým se hodně napracoval – chtěl bych zmínit několik jmen: mons. Celli, který za nesmírné trpělivosti odlétal, vedl dialog, vracel se, a to po dlouhá, dlouhá léta. Dále otec Rota Graziosi, pokorný, dvaasedmdesátiletý kuriální úředník, který chtěl odejít do farnosti, ale zůstal na kurii, aby tomuto procesu pomohl. A pak státní sekretář, kardinál Parolin, což je velice zbožný muž, ale zvláštní úctu chová k drobnohledu – prochází veškeré doktumenty do poslední čárky, tečky či akcentu, což mi dodává velkou jistotu. Tým těchto kvalit tedy po léta postupoval dál. Víte, že když se přistoupí k dohodě, obě strany něco ztrácejí. To je zákon...Platí to pro obě strany a pak se jde dál...V tomto procesu se vždy ušly dva kroky dopředu, jeden dozadu, dva vpřed, jeden vzad, a pak třeba nastaly měsíce bez jakékoli komunikace...Šlo se podle Božího času, který se podobá čínskému, tedy pomalu. Zde tkví moudrost, moudrost Číňanů. Problematické případy biskupů byly podrobeny zkoumání jeden po druhém a pak se spisy dostaly na můj psací stůl, takže za podpis nesu odpovědnost já, v případě biskupů.

Co se týče dohody, její návrhy se mi také vracely na stůl, mluvilo se o nich, předložil jsem svůj názor, druzí o něm diskutovali a pokračovalo se. Přemýšlím o odporu, katolících, kteří trpěli: je pravda, že kvůli dohodě budou trpět, protože každá dohoda skrývá utrpení. Mají ale velikou víru a zasílají poselství, ve kterých píší, že to, co vysloví Svatý stolec a co řekne Petr, je to, co říká Ježíš. Jinými slovy, mučednická víra těchto lidí jde dál, jsou to skuteční velikáni. Dohodu jsem podepsal já, alespoň tedy listiny zplnomocňující k podpisu dohody. Zodpovědnost nesu já. Spolupracovníci, které jsem zde všechny vyjmenoval, na ní pracovali více než deset let. Není to improvizace, nýbrž cesta, opravdová cesta.

Než skončím, dodal bych ještě jednu historku a popsal jeden historický fakt. Když se objevilo ono známé prohlášení bývalého apoštolského nuncia, biskupské konference ze světa mi napsaly o své podpoře a modlitbě. Napsali mi také čínští věřící a jejich list byl podepsán jak biskupem – řekněme – tradiční katolické církve, tak biskupem vlastenecké církve. Podepsali ho společně a spolu s nimi jejich věřící. Za druhé, nezapomínejme, že v Latinské Americe – i když dnes, díky Bohu, ty doby pominuly – po 350 let jmenoval všechny tamní biskupy portugalský a španělský král. Papež jim k tomu jenom dával pravomoc. Nezapomínejme také na případ rakousko-uherského císařství, kde Marii Terezii unavilo podepisovat biskupská jmenování a oprávnila k tomu Vatikán. Jsou to, Bohu díky, jiné časy, ať už se neopakují. Zde se ovšem nejedná o „jmenování“, nýbrž o dialog nad případnými kandidáty. Rozhoduje se o nich v dialogu, ovšem jmenuje Řím, jmenuje papež, to je jasné. Svěřujme v modlitbě utrpení těch, kteří nechápou, anebo prožili mnohé roky utajování.

Přeložila Jana Gruberová

 

 

 



Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
26.9.18 Papež: Přijímání migrantů nesmí ohrozit naši identitu
25.9.18 Blahobyt není vždy synonymem dobrého života
25.9.18 Papež František na návštěvě Litvy, Lotyšska a Estonska – 4. den
24.9.18 Pán nám dává sílu, abychom z každé doby činili příležitost ke smíření
24.9.18 Lotyšsko dokázalo proměňovat svůj nářek v písně a tanec



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti