Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vážená paní prezidentko,
vážení členové vlády a diplomatického sboru,
představitelé občanské společnosti,
dámy a pánové!

Důvodem radosti a naděje je fakt, že svoji pouť do pobaltských zemí začínám na Litvě, která, jak řekl sv. Jan Pavel II., je „mlčenlivým svědkem lásky k náboženské svobodě” (Promluva na uvítanou, Vilnius  4. září 1993).
Děkuji paní prezidentce za srdečná slova, jimiž mne přivítala jménem svým i svého národa. Rád bych vaším prostřednictvím pozdravil celý litevský národ, který mi dnes otevírá dveře svého domu a své vlasti. Vám všem patří moje láska a upřímná vděčnost.

Tato návštěva se koná v obzvláště důležité chvíli národa, který slaví 100. výročí vyhlášení svojí nezávislosti.

Bylo to století, poznamenané mnoha zkušenostmi a utrpeními, které jste museli snášet (vězení a deportace, včetně mučednictví). Oslavy 100 let nezávislosti jsou příležitostí zastavit se na chvíli a připomenout si minulost ve snaze navázat na všechno, co vás jakožto národ utvářelo, a nalézt v tom klíč, umožňující čelit výzvám přítomnosti, a směřovat do budoucnosti v ovzduší dialogu a jednoty se všemi obyvateli této země tak, aby nikdo nebyl vyloučen. Každá generace je vyzvána osvojit si námahy a úspěchy minulosti a ctít památku minulých generací v přítomnosti. Neznáme budoucnost. Víme však jistě, že každá epocha si musí uchovat „duši”, která ji nesla a pomáhala přetvářet každou bolest a nespravedlnost na příležitost uchovat si živé kořeny, jež dnes přinášejí plody. Nelze si nevšimnout, že tento lid má silnou „duši”, jež mu umožnila přetrvat a růst! Vaše národní hymna praví: „Synové tví z minulosti ať čerpají sílu”, aby s odvahou nazírali přítomnost.

„Synové tví z minulosti ať čerpají sílu.”
Během svých dějin uměla Litva prokazovat pohostinnost, akceptovat a přijímat lidi různých etnických a náboženských skupin. V této zemi nalezli místo k životu všichni: Litevci, Tataři, Poláci, Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Arméni, Němci...; katolíci, pravoslavní, protestanti, starověrci, muslimové, židé... Přebývali spolu v pokoji až do nástupu totalitních ideologií, které narušily schopnost pohostinnosti a harmonizování rozdílů a rozsévaly násilí a nedůvěru. Čerpat sílu z minulosti znamená obnovovat kořeny a uchovávat to nejvíce autentické a původní, co ve vás žije a umožnilo vám jakožto národu růst a nezaniknout, totiž snášenlivost, pohostinnost, úctu a solidaritu.

Hledíme-li na dění ve světě, ve kterém žijeme a kde sílí hlasy, jež rozsévají rozdělení a  rozpory - často s využíváním nejistot a konfliktů - anebo hlásají, že jediný možný způsob, jak zaručit bezpečí a udržitelnost nějaké kultury, spočívá v odstranění, zničení či vyhnání těch ostatních, vy Litevci máte ve svém jazyce jedno originální a přínosné slovo, totiž „uhostit rozdíly”. Ty se totiž mohou prostřednictvím dialogu, otevřenosti a porozumění stát mostem mezi Východem a Západem. Takovýto plod zralých dějin můžete jako lid nabídnout mezinárodnímu společenství a zejména Evropské unii. Prožili jste na „vlastní kůži” pokusy vnucování jednolitého vzorce, anulujícího různost pod záminkou, že privilegia některých stojí nad důstojností druhých a nad obecným dobrem. Poukázal na to správně Benedikt XVI.: „Chtít obecné dobro a přičiňovat se o ně, je požadavek spravedlnosti a lásky. […] Bližního lze milovat tím účinněji, čím více se usiluje o obecné dobro odpovídající také jeho skutečným potřebám” (Caritas in veritate, 7). Každý stávající konflikt najde řešení, které bude trvalé, pokud bude zakořeněno v konkrétní péči o lidi, zejména ty nejslabší, a v přesvědčení, že „je třeba stále rozšiřovat pohled, abychom rozpoznali větší dobro, které prospěje nám všem” (Evangelii gaudium, 235).

Čerpat síly z minulosti  - v tomto smyslu – znamená věnovat pozornost těm nejmladším, kteří jsou nejenom budoucností, ale i přítomností této země, zůstanou-li zakořeněni ve svém lidu. Národ, ve kterém mladí lidé nacházejí prostor k růstu a práci, skýtá pocit, že jsou protagonisty tvorby sociálního a komunitního tkaniva. A všem umožňuje  hledět s nadějí do budoucnosti. Litva, o které mladí sní, se uskutečňuje stálou snahou o prosazování takové politiky, která podněcuje aktivní účast těch, kdo jsou ve společnosti nejmladší. To bude nepochybně zárodkem naděje, poněvadž povede k dynamismu, ve kterém bude „duše” tohoto lidu nadále generovat přívětivost: pohostinnost k cizinci, přívětivost k mládeži, ke starším lidem, kteří jsou živou pamětí, vůči chudým, a v posledku přívětivost k budoucnosti.

Ujišťuji vás, paní prezidentko, že můžete – jako doposud - počítat s nasazením a pospolitým přínosem katolické církve k tomu, aby tato země mohla plnit svoje povolání být mostem společenství a naděje.

Přeložil Milan Glaser