Nový portál Vatikánského rozhlasu

Výzva k odstoupení, adresovaná papeži Františkovi bývalým vatikánským diplomatem prostřednictvím médií, nese datum z minulé středy, tedy 22. srpna. Zveřejněna byla ve třech jazycích o tři dny později (25.8), právě když do Dublinu přijížděl papež na Světové setkání rodin.

Arcibiskup Carlo Maria Viganò v tomto jedenáctistránkovém dokumentu, nadepsaném „svědectví“, nashromáždil množství faktů, jmen a dat, z nichž některá byla známa již dříve a některá nikoli. Italský arcibiskup, který v letech 2011-2016 zastával úřad apoštolského nuncia ve Spojených státech amerických, vyvozuje na základě shromážděných údajů, že papež František musel již pět let vědět o homosexuálním obtěžování seminaristů bývalým kardinálem a suspendovaným emeritním arcibiskupem Theodorem McCarrickem. Tento bývalý arcibiskup Washingtonu, který odešel zcela obvyklým způsobem do důchodu po šestileté službě v roce 2016, čelí dnes vážnému obvinění ze sexuálních deliktů na nezletilých a byl proto před necelým měsícem (27. července) právě Františkem suspendován, což dokument nezmiňuje.

Obvinění papeže Františka zakládá arcibiskup Viganò na jediném, a to svém vlastním tvrzení, že kardinál McCarrick byl údajně kázeňsky potrestán již před osmi lety papežem Benediktem XVI., který tehdy již emeritnímu arcibiskupovi prý soukromě uložil, aby se držel v ústraní a konal pokání. Přesné datum tohoto kázeňského opatření však arcibiskup Viganò ve svém dokumentu neuvádí, mluví o roce 2009 či 2010.

Není to však jenom nepřesnost, které se dopouští vyzývatel papeže. Z jeho mediálního dokumentu lze usuzovat, že McCarrick údajné kázeňské opatření papeže Benedikta XVI. dodržoval a teprve po zvolení kardinála Bergoglia na Petrův stolec, se ve Vatikánu stal opět váženým, ba dokonce poradním hlasem nového papeže, jak doslova tvrdí Viganò. Emeritní arcibiskup a kardinál McCarrick se však nedržel v ústraní ani náhodou, byl  hyperaktivní i jakožto důchodce, nepřetržitě cestoval a přednášel po celém světě. A nejenom to. Byl bez nejmenších problémů nadále poklidně přijímán na předem ohlášených veřejných audiencích tím, který jej údajně potrestal, tedy papežem Benediktem XVI. Stalo se tak celkem třikrát, totiž 16. ledna 2012 spolu s dalšími americkými biskupy, 16. dubna 2012 spolu s nadací Papal Foundation a nakonec 28. února 2013, kdy se s abdikujícím Benediktem XVI. přijel do Říma rozloučit, ačkoli se tehdy již z důvodů překročení věkové hranice 80 let nemohl účastnit volby nového papeže. Tato fakta autor ve svém dokumentu, kterým obviňuje úřadujícího papeže z úmyslného opomenutí, naprosto opomíjí, ačkoli jsou samozřejmě snadno doložitelná, ba i vizuálně zdokumentovaná. Ne každý si na ně však dokáže vzpomenout, zvláště pod návalem mnoha jiných uvedených jmen a dat, jak je patrné v komentářích šířených sdělovacími prostředky, které se předhánějí jen v omílání toho, co napsal emeritní vatikánský diplomat.

Mezi těmito fakty a nesrovnalostmi, na která ve zmíněném svědectví arcibiskupa Viganò upozornil dnes italský novinář a vatikanista, Andrea Tornielli, v deníku La Stampa, se pak jako třešnička na dortu vyjímá fotografie, která zachycuje tehdejšího nuncia ve Spojených státech, totiž arcibiskupa Carla Maria Viganò, jak se účastní předávání jakéhosi vyznamenání právě kardinálu McCarrickovi, a to 2. května 2012, tedy nejméně dva roky po údajném potrestání, o kterém v té době mons. Viganò už věděl, jak tvrdí ve svém „svědectví“.

Pokud tedy apoštolský nuncius Viganò, nemluvě o papeži Benediktovi XVI., věděli o zmíněné disciplinární sankci, proč jednali a tvářili se, jako by žádná neexistovala? Anebo proč mons. Viganò vyčítá totéž jednání papeži Františkovi?

Není tedy kompromitován tak trochu především samotný arcibiskup Viganò?

Nepochybně ano, a nikoli jen trochu. Dokument, pod kterým je podepsán a kterým obviňuje papeže z nedbalosti, ba podpory ve vztahu k delikventovi v církvi, je smutný doklad diplomatického, kněžského i osobního selhání, které se nevyhýbá, jak vidno, ani vatikánské církevní hierarchii. Manipulace s fakty, důvěřivostí a smyslem lidí pro spravedlnost je obvyklá metoda nepřítele lidské přirozenosti.