VaticanNews.va

   11. 12. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5166
Poslechem z webových stránek.3293
Četbou textů na webových stránkách.5178
Poslechem i četbou.3154


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Cantalamessa: Musíme věřit v Boha, který přesahuje Boha, v něhož věříme

Papež: Ježíš se modlil, jak ho naučila maminka

Advent je dobou zjednávání pokoje ve vlastní duši, v rodině i ve světě


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

24.7.2018 

Otec Fiorito a Bergoglio – lidová zbožnost a teologie kultury

Počínaje volbou papeže Františka v posledním konkláve (13.3.2013) se vynořilo mnoho otázek, které se zajímají o jeho osobnost, životní příběh, ale také kořeny, z nichž vyrůstá jeho všeobecné, a zejména pak teologické myšlení. Právě tento myšlenkový substrát přibližuje esej argentinského jezuity Josého Luise Narvaji, publikovaný v časopise Civiltá Cattolica a částečně otištěný také v deníku Svatého stolce (Osservatore Romano, 6.4.2018), z něhož vám přinášíme několik výňatků. Autor,  prof. José Luis Narvaja, je jedním ze čtrnácti korespondentů jezuitského periodika, kteří pocházejí ze čtyř světadílů, a v současnosti vyučuje na jezuitských univerzitách v Buenos Aires, Římě a Frankfurtu.

Jorge Mario Bergoglio v letech 1968-78 dokončil jezuitskou formaci a zahájil kněžskou službu jako novicmistr a posléze provinciál. V době svěcení bylo Bergogliovi skoro 33 let (1969) a silně jej ovlivňoval o dvacet roků starší jezuita Miguel Ángel Fiorito (1916-2005), který byl nejprve rektorem univerzity v Salvadoru (1970-73) a později v Argentině profesorem metafyziky a rovněž děkanem Filosofické fakulty na řeholní univerzitě Colegio Máximo de San José (ve městě San Miguel, vzdáleném asi třicet kilometrů od centra Buenos Aires). Otec Fiorito také řídil akademický časopis “Stromata”, v němž profesoři fakulty publikovali své příspěvky, a díky své nepopiratelné intelektuální poctivosti a myšlenkové i duchovní vyváženosti byl pro své studenty skutečně opěrným bodem (na fotografii veprostřed).

Již jako provinciál mu Bergoglio svěřil dvě důležité úlohy – vedení třetí probace (tedy poslední etapy jezuitské formace) a redakci Duchovního bulletinu (Boletín de Espiritualitad). Do tohoto časového údobí tak náleží většina Fioritových studií o jezuitské spiritualitě, ignaciánských cvičeních a duchovním rozlišování. Ve formačním prostředí buenosaireské jezuitské koleje, propojeném s formálním studiem na filosofické fakultě, tedy docházelo k intelektuální debatě a sdílení poznatků z četby, osobních úvah i pastoračních a církevních problémů. Výsledný teologický dialog hluboce ovlivnil myšlení budoucího papeže. Mluvíme zde o letech bezprostředně následujících II. Vatikánu, jehož přijetí v Latinské Americe podnítilo vznik protikladných myšlenkových proudů a především vedlo k výraznému kontinentálnímu sebeuvědomění. Studenti i otcové Colegia Maxima se zájmem sledovali koncilový vývoj a následně se aktivně účastnili na recepci a aktualizaci koncilu.

Totéž dějinné údobí se ovšem vyznačuje specifikou intelektuálního prostředí na jezuitské koleji, jehož konceptuální formu dokládají články publikované ve dvou již citovaných fakultních tiskovinách – filosoficko-teologickém časopie Stromata a Duchovním bulletinu, zaměřeném na spirituální formaci. Teologické sdílení mladých jezuitů ze skupiny otce Fiorita odkazuje ke společnému základu, kterým je trvalý poukaz na víru našich předků, dědů a otců. Fiorito uvádí důvody tohoto společného historického východiska v jedné studii, v níž předkládá shrnutí dějin a víry argentinského národa: “Naše země”, píše, “během své téměř čtyřsetleté historie vstřebala dvojí závažný náraz – za prvé konkvistu, ze které se zrodili mesticové, a za druhé imigraci, z níž povstala většina dnešních Argentinců. V obou případech však víra působila jako pojivo, na což nesmí zapomenout jakýkoli projekt určený našemu národu. Víra totiž ze své podstaty – či, lépe řečeno, ze samého svého bytí v lidském srdci, jedná jako jednotící princip. Dějiny víry tak prosytily národní kulturu a existuje úzké sepětí mezi tím, jak prožíváme víru, utvářenou prací misionářů, Božích mužů a žen, a tím, jak kráčíme svým životem vpřed”.

Spolu se skupinou mladých jezuitů a na základě pastoračních zkušeností v argentinském vnitrozemí a na buenosaireských předměstích pak otec Fiorito v řadě příspěvků rozpracovává tuto kulturní formu argentinského věřícího lidu, který svou víru prožívá natolik komunitně, že celý jeho život nabývá slavnostního rázu. Jde o víru, která se vyjadřuje prostými gesty, předávánými z otce na syna, poznamenává latinskoamerický jezuita: “Tato víra se váže na kulturu, která se nazývá «lidová», ovšem nepřestává proto být kulturou. (…) Sestává z obyčejů a tradic, vnímá život a smrt a ví, jak zápasit o život ve spolupráci s přírodou (věcmi), druhými lidmi (ve společnosti) a při hledání tajemství svého osudu (tedy Boha a věčnosti, které již jsou, a přece dosud nejsou). Tato kultura je «moudrostí» v etymologickém slova smyslu, který odkazuje k pojmu sapor, a tedy «chuti» věcí. Rozpoznává kladná a záporná hlediska reality, ví, co je to milovat, a dokáže vytušit, jaké má být její mravní chování”, píše Bergogliův formátor, o. Miguel Ángel Fiorito, v jehož úvahách se lid není předmětem, nýbrž subjektem studia.

Východiskem “teologie lidu” se tak stává lid se svým způsobem prožívání víry a utvářením kultury. Fiorito v této souvislosti poukazuje na trojí jádro takovéto “teologie lidu” – jednotu církve, která se nedělí na “církev chudých” stojící proti “církvi  bohatých”, ani na “lidovou církev” v protikladu ke “vzdělané církvi”, neboť také lid má svou kulturu; dále na realistickou vizi Božího lidu, která vylučuje romantický a soupeřivý pohled; a konečně na univerzální konkrétnost, přičemž univerzality se dosahuje počínaje partikulární konkrétností (všeobecné církve), aby se pak všeobecnost konkretizovala v jednotlivostech.

Ve Fioritově reflexi o vlastní lidové zbožnosti, která během let vykrystalizovala do tzv. “teologie kultury”, pak vystupují do popředí dvě témata: 1) Duchovní výzva, spočívající v udržování napětí mezi věčným křestním povoláním a konkrétním dějinným posláním. Jde o dvojí rozměr jediné existence, který je nutno sloučit ve vlastním svědomí, a podle Fiorita se nejedná o “individuální problém, nýbrž o komunitní a církevní otázku”. 2) Základem pastorační činnosti je výklad znamení doby, z nichž jedním se stává právě lidová zbožnost. Nejedná se zde o populistickou vizi, anebo zájem o folklórní náboženské vyjadřování, nýbrž o “znamení v Božím plánu”, které má své teologické opodstatnění. Fioritovy studie se tedy vyznačují teologickými a pastoračními rysy, které snadno rozpoznáváme rovněž u papeže Františka. Také “čtyři principy” (Čas je nadřazen prostoru, Jednota má převahu nad konfliktem, Realita je důležitější než idea, Celek je nadřazen části), kolem kterých se utváří apoštolská exhortace Evangelii gaudium, jsou plodem skupinové reflexe Fioritových žáků. Bergoglio je poprvé formuloval již v polovině sedmdesátých let (18.2.1974), když vystoupil se zahajovací promluvou na XIV. kongregaci argentinské jezuitské provincie.

 

 



(jag)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.4.18 František kněze zneklidňuje, říká argentinský jezuita Fares
21.10.17 Patriarcha Bartoloměj: Františkův pontifikát je radikální
13.9.17 Papežova slova odvrátila kolumbijskou ženu od eutanázie
5.8.17 Argentinský jezuita: Bergoglio a jeho zaujetí pro výchovu
27.7.17 Papež podpořil argentinskou řeholnici věnující se transsexuálním osobám



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Pane, braň moji víru před zesvětštěním

Papež vyzval k respektu „neviditelných“ lidských práv

Biskup Hinder: Papežova návštěva je příležitostí posílit porozumění křesťanů a muslimů

Papež podpořil vznik knihy o hudbě v jezuitských redukcích

„Bůh se smísil s lidskou přirozeností“ – první moderní překlad Vánoční homilie sv. Řehoře z Nissy

Papež: Nesmíme se podrobovat světské mentalitě

Papež: Nežít v závislosti na problémech, nýbrž v důvěře k Bohu

Za rodiny a jejich práva se modlil papež u mariánského sloupu

Papež k beatifikaci alžírských mučedníků: Kéž tato slavnost zhojí rány minulosti

Pátky milosrdenství: Papež navštívil domy pro nemocné a mentálně postižené na římské periferii

Betlém z české školy v Římě na vatikánské přehlídce jesliček z celého světa

Papež František: Betlémská scéna z písku připomíná prostotu, nepatrnost a křehkost

 Nově na webu
Svatý otec: Konverze je úplná, vede-li k pokornému uznání našich pochybení

Publicistika: Těšit se na Soudce, který přijde

Publicistika: Svatý stolec a církev v USA

Rozhovory: Dovolili jsme si přispět naší troškou písku do mlýna

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv prosinec 18
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího