VaticanNews.va

   21. 5. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5730
Poslechem z webových stránek.3612
Četbou textů na webových stránkách.5758
Poslechem i četbou.3411


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež překládá církvi trojí vzor ženské svatosti

Kdo popírá existenci ďábla, nechápe transcendenci Boha

Otec Geissler byl zproštěn obžaloby ze sexuálního obtěžování bývalé německé řeholnice


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

24.7.2018 

Otec Fiorito a Bergoglio – lidová zbožnost a teologie kultury

Počínaje volbou papeže Františka v posledním konkláve (13.3.2013) se vynořilo mnoho otázek, které se zajímají o jeho osobnost, životní příběh, ale také kořeny, z nichž vyrůstá jeho všeobecné, a zejména pak teologické myšlení. Právě tento myšlenkový substrát přibližuje esej argentinského jezuity Josého Luise Narvaji, publikovaný v časopise Civiltá Cattolica a částečně otištěný také v deníku Svatého stolce (Osservatore Romano, 6.4.2018), z něhož vám přinášíme několik výňatků. Autor,  prof. José Luis Narvaja, je jedním ze čtrnácti korespondentů jezuitského periodika, kteří pocházejí ze čtyř světadílů, a v současnosti vyučuje na jezuitských univerzitách v Buenos Aires, Římě a Frankfurtu.

Jorge Mario Bergoglio v letech 1968-78 dokončil jezuitskou formaci a zahájil kněžskou službu jako novicmistr a posléze provinciál. V době svěcení bylo Bergogliovi skoro 33 let (1969) a silně jej ovlivňoval o dvacet roků starší jezuita Miguel Ángel Fiorito (1916-2005), který byl nejprve rektorem univerzity v Salvadoru (1970-73) a později v Argentině profesorem metafyziky a rovněž děkanem Filosofické fakulty na řeholní univerzitě Colegio Máximo de San José (ve městě San Miguel, vzdáleném asi třicet kilometrů od centra Buenos Aires). Otec Fiorito také řídil akademický časopis “Stromata”, v němž profesoři fakulty publikovali své příspěvky, a díky své nepopiratelné intelektuální poctivosti a myšlenkové i duchovní vyváženosti byl pro své studenty skutečně opěrným bodem (na fotografii veprostřed).

Již jako provinciál mu Bergoglio svěřil dvě důležité úlohy – vedení třetí probace (tedy poslední etapy jezuitské formace) a redakci Duchovního bulletinu (Boletín de Espiritualitad). Do tohoto časového údobí tak náleží většina Fioritových studií o jezuitské spiritualitě, ignaciánských cvičeních a duchovním rozlišování. Ve formačním prostředí buenosaireské jezuitské koleje, propojeném s formálním studiem na filosofické fakultě, tedy docházelo k intelektuální debatě a sdílení poznatků z četby, osobních úvah i pastoračních a církevních problémů. Výsledný teologický dialog hluboce ovlivnil myšlení budoucího papeže. Mluvíme zde o letech bezprostředně následujících II. Vatikánu, jehož přijetí v Latinské Americe podnítilo vznik protikladných myšlenkových proudů a především vedlo k výraznému kontinentálnímu sebeuvědomění. Studenti i otcové Colegia Maxima se zájmem sledovali koncilový vývoj a následně se aktivně účastnili na recepci a aktualizaci koncilu.

Totéž dějinné údobí se ovšem vyznačuje specifikou intelektuálního prostředí na jezuitské koleji, jehož konceptuální formu dokládají články publikované ve dvou již citovaných fakultních tiskovinách – filosoficko-teologickém časopie Stromata a Duchovním bulletinu, zaměřeném na spirituální formaci. Teologické sdílení mladých jezuitů ze skupiny otce Fiorita odkazuje ke společnému základu, kterým je trvalý poukaz na víru našich předků, dědů a otců. Fiorito uvádí důvody tohoto společného historického východiska v jedné studii, v níž předkládá shrnutí dějin a víry argentinského národa: “Naše země”, píše, “během své téměř čtyřsetleté historie vstřebala dvojí závažný náraz – za prvé konkvistu, ze které se zrodili mesticové, a za druhé imigraci, z níž povstala většina dnešních Argentinců. V obou případech však víra působila jako pojivo, na což nesmí zapomenout jakýkoli projekt určený našemu národu. Víra totiž ze své podstaty – či, lépe řečeno, ze samého svého bytí v lidském srdci, jedná jako jednotící princip. Dějiny víry tak prosytily národní kulturu a existuje úzké sepětí mezi tím, jak prožíváme víru, utvářenou prací misionářů, Božích mužů a žen, a tím, jak kráčíme svým životem vpřed”.

Spolu se skupinou mladých jezuitů a na základě pastoračních zkušeností v argentinském vnitrozemí a na buenosaireských předměstích pak otec Fiorito v řadě příspěvků rozpracovává tuto kulturní formu argentinského věřícího lidu, který svou víru prožívá natolik komunitně, že celý jeho život nabývá slavnostního rázu. Jde o víru, která se vyjadřuje prostými gesty, předávánými z otce na syna, poznamenává latinskoamerický jezuita: “Tato víra se váže na kulturu, která se nazývá «lidová», ovšem nepřestává proto být kulturou. (…) Sestává z obyčejů a tradic, vnímá život a smrt a ví, jak zápasit o život ve spolupráci s přírodou (věcmi), druhými lidmi (ve společnosti) a při hledání tajemství svého osudu (tedy Boha a věčnosti, které již jsou, a přece dosud nejsou). Tato kultura je «moudrostí» v etymologickém slova smyslu, který odkazuje k pojmu sapor, a tedy «chuti» věcí. Rozpoznává kladná a záporná hlediska reality, ví, co je to milovat, a dokáže vytušit, jaké má být její mravní chování”, píše Bergogliův formátor, o. Miguel Ángel Fiorito, v jehož úvahách se lid není předmětem, nýbrž subjektem studia.

Východiskem “teologie lidu” se tak stává lid se svým způsobem prožívání víry a utvářením kultury. Fiorito v této souvislosti poukazuje na trojí jádro takovéto “teologie lidu” – jednotu církve, která se nedělí na “církev chudých” stojící proti “církvi  bohatých”, ani na “lidovou církev” v protikladu ke “vzdělané církvi”, neboť také lid má svou kulturu; dále na realistickou vizi Božího lidu, která vylučuje romantický a soupeřivý pohled; a konečně na univerzální konkrétnost, přičemž univerzality se dosahuje počínaje partikulární konkrétností (všeobecné církve), aby se pak všeobecnost konkretizovala v jednotlivostech.

Ve Fioritově reflexi o vlastní lidové zbožnosti, která během let vykrystalizovala do tzv. “teologie kultury”, pak vystupují do popředí dvě témata: 1) Duchovní výzva, spočívající v udržování napětí mezi věčným křestním povoláním a konkrétním dějinným posláním. Jde o dvojí rozměr jediné existence, který je nutno sloučit ve vlastním svědomí, a podle Fiorita se nejedná o “individuální problém, nýbrž o komunitní a církevní otázku”. 2) Základem pastorační činnosti je výklad znamení doby, z nichž jedním se stává právě lidová zbožnost. Nejedná se zde o populistickou vizi, anebo zájem o folklórní náboženské vyjadřování, nýbrž o “znamení v Božím plánu”, které má své teologické opodstatnění. Fioritovy studie se tedy vyznačují teologickými a pastoračními rysy, které snadno rozpoznáváme rovněž u papeže Františka. Také “čtyři principy” (Čas je nadřazen prostoru, Jednota má převahu nad konfliktem, Realita je důležitější než idea, Celek je nadřazen části), kolem kterých se utváří apoštolská exhortace Evangelii gaudium, jsou plodem skupinové reflexe Fioritových žáků. Bergoglio je poprvé formuloval již v polovině sedmdesátých let (18.2.1974), když vystoupil se zahajovací promluvou na XIV. kongregaci argentinské jezuitské provincie.

 

 



(jag)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
14.3.19 Bergoglio za diktatury zachránil víc lidí než známo
3.4.18 František kněze zneklidňuje, říká argentinský jezuita Fares
21.10.17 Patriarcha Bartoloměj: Františkův pontifikát je radikální
13.9.17 Papežova slova odvrátila kolumbijskou ženu od eutanázie
5.8.17 Argentinský jezuita: Bergoglio a jeho zaujetí pro výchovu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Evangelizace je svědectví, nikoli proselytismus

Primas Itálie zahájil plenární zasedání italského episkopátu

Vincent Lambert. Papež: střežte vždy život

Kardinál Sarah: Ďábel rozsévá pochybnosti, Bůh však církev neopouští

Od začátku roku zemřelo násilnou smrtí osm kněží

Prof. Samir vybízí k rozlišování ve vztazích s islámem

Papež: Láska nám umožňuje navzájem se poznat

Papež k novinářům: Nabízet dobrý pokrm pravdy, nikoli dezinformace

Papež: Plýtvání se může vloudit i do dobře míněných projektů

Guadalupe Ortiz: dostupná svatost „odvedle“

Pařížský arcibiskup: K většině proklamovaných donací zatím nedošlo

Papež se modlí za misionáře uneseného v Nigeru

 Nově na webu
Svatý otec: Bůh nás miluje mnohem více než my sami sebe

Publicistika: Není klerikalismus jako klerikalismus

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Uvykli jsme nadávkám – nahraďme je „mystikou respektu“!

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv květen 19
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru