Nedaleko slavného Piazza Navona, náměstí dosud sledující rozvrh někdejšího stadionu, postaveného císařem Domiciánem, najdeme kostel zasvěcený sv. Augustinovi. Za svůj dnešní vzhled do značné míry vděčí francouzskému kardinálovi z Rouen, Vilému d´Estouteville. Tento ochránce augustiniánů dostal od Sixta IV. (1471-1484) za úkol dohlížet na Správu římských ulic (Magistratura delle strade). Z jeho rozhodnutí bylo prastaré římské tržiště přeneseno od paty Kapitolu právě na dnešní Piazza Navona, jeho plocha byla tenkrát poprve vydlážděna a stala se jednou z hlavních tepen městského života.
Vraťme se však ke kostelu sv. Augustina. Řád augustiniánů od Santa Maria del Popolo získal roku 1287 povolení postavit si konvent u starého kostelíka San Trifone (zbořen roku 1736). Už ve 14. století jsou zprávy o budování nového kostela. Ten se však zřejmě ukázal nedostatečný. Augustiniáni začínají v poslední čtvrti 15. století se stavbou většího konventu i chrámu. Práce začaly pod patronátem kardinála d´Estouteville roku 1479. Jak nás informuje nápis na průčelí, dokončeny byly už o čtyři léta později, roku 1483. Hlavním architektem byl Toskánec Giacomo da Pietrasanta. K zásadnějším úpravám kostela došlo až v polovině 18. století, kdy byl Luigi Vanvitelli pověřen statickým zajištěním stavby. Při té příležitosti l přestavěl zvonici a kupoli, dal položit novou dlažbu a přemístil některé náhrobky. Samotný rozvrh chrámu však nijak zvlášť nepoznamenal.
Dispozice kostela svědčí o prolínání dvou rovin inspirace. Rozvrh půdorysu i výšková dispozice stavby ukazují ke středověké architektuře. Trojlodí s transeptem, zaklenuté křížovými klenbami, sleduje půdorys latinského kříže s protáhlým presbytářem a s dvojicí kaplí po jeho stranách. K ?moderní? renesanční architektuře se oproti tomu hlásí jak půlkruhové závěry presbytáře i příčné lodi, tak i někdejší kupole a pětice půlkruhových kaplí v síle zdi po obou stranách kostela. Renesanční provenience je také fasáda kostela, podle tradice obložená travertinem z Kolosea. V trojúhelné supraportě nesou dva putti erb patrona stavby, kardinála Estoutevilla. Freska ve čtvercovém rámci nad portálem zachycuje Předání augustiniánské řehole.
Dnešní pestrá neorenesanční výzdoba hlavní lodi, transeptu a kupole pochází až z poloviny 19. století a je laděná mariánsky. Cykly fresek v hlavní lodi zachycují 12 historií ze života P. Marie a dalších 12 mezi okny její předobrazy, slavné ženy Starého zákona. Na klenbě jsou Mariini předkové - Abraham a David, na pilastrech proroci a v chóru završuje cyklus oslava P. Marie: scény Nanebevstoupení, Korunování a Neposkvrněné početí jako antiteze Dědičného hříchu. Příčnou loď zdobí obrazy z historie augustiniánského řádu: vpravo obrácení sv. Augustína a jeho dispustace s manichejci a v kapli v čele Křest sv. Augustina. Levé rameno je věnováno sv. Tomášovi z Villanovy a dalším světcům augustiniánského řádu.
V kaplích kostela sv. Augustina se zachovala velká část bohaté výzdoby převážně z 16. a 17. století. U nejvýznamnějších děl se krátce zastavíme. Při třetím pilíři vlevo stál kdysi oltář vybudovaný apoštolským protonotářem a známým humanistou Johanem Goritzem. Nad oltářní menzou, vysvěcenou roku 1512 se otvírala nika se skupinou Madony s Ježíškem a sv. Annou, od Jacopa Sansovina (přenesená v 18. století do druhé kaple vlevo). Nad nikou byla slavná Raffaellova freska proroka Izaiáše. Inspirátorem ikonografie byl patrně právě Goritz, jak o tom svědčí nápisy v latině (na bázi skulptury), v hebrejštině (svitek v rukou Izaiáše) a v řečtině (na iluzivní desce nesené dvěma putti). Od Sansovina je také další Madona s dítětem, v nice, hned vlevo od hlavního vstupu. Objednal ji roku 1516 florentský obchodník Giovanni Francesco Martelli. Od začátku 19. století je považována za ochránkyni rodiček. A místo původního Madonna del sasso (Madona od kamene), se jí říká Madonna del parto (Madona porodu).
Projděme nyní stručně kaple po pravé straně. První je zasvěcena sv. Kateřině Alexandrijské, hlavní část malířské výzdoby pochází z 60. let 16. století, od Marcella Venustiho. Z původní výzdoby z konce 16 století se zachovala jen tonda v apsidě s Mariánskými výjevy. Na oltáři je kopie Raffaellovy Madonny ?del velo?, původně namalované pro Santa Maria del Popolo (dnes Museun Condé v Chatilly). Třetí kaple v pravo je od 70. let 17. století zasvěcena sv. Ritě, na oltářním plátně zachytil světici Giacinto Brandi. Z výzdoby čtvrté mariánské kaple zůstaly z počátku 17. století fresky Nenabevzetí, Neposkvrněného Početí a muzicírující andělé od Giuseppe Vasconia. Reliéf předání klíčů sv. Petrovi pochází z doby přestavby kaple roku 1764, ale dílo samo vytvořil už roku 1569 Giovanni Battista Cotignola. Jedním z nemnoha zbytků původní výzdoby z konce 15. století je deska s Bohem Otcem mezi anděly, umístěná nad oltářem.
Z téže doby je pravděpodobně také dřevěný Kříž s Ukřižovaným, vévodící páté kapli. Podle tradice jej velmi uctíval sv. Filip Neri.
Kaple v čele pravého transeptu je zasvěcena sv. Augustinovi, byla vyzdobena kolem roku 1636 podle projektu Vincenza Della Greca a později dále zvelebována barevnými mramory. Hlavní oltářní obraz namaloval v letech 1636-37 jeden z neslavnějších italských malířů své doby, Guercino. Oba obrazy po stranách, na kterých? Sv. Augustin myje Kristu nohy a Sv. Augustin vyhánějící hereze, pocházejí z konce 30. let 17. století a jsou připisovány Giovanni Lanfrancovi, se kterým se v tomto chrámu ještě setkáme.
Z četných náhrobků připomeňme monument při pravém pilíři transeptu. Patří Angelovi Rocca (+ 1620), zakladateli přiléhající knihovny, která právě po něm dostala jméno Angelica. Z konce 16. století se zachovala výzdoba kaple sv. Mikuláše Tolentinského po pravé straně chóru, s historiemi ze světcova života z doby Sixta V.
Milí posluchači, tady naší dnešní návštěvu v kostele sv. Augustina ukončíme. Příští týden se ještě vrátíme ke hrobu sv. Moniky a k dalším slavným historiím řádu, který před týdnem slavil 1650 let narození svého zakladatele.
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
