Sýrie. Italský novinář Michele Zanzucchi, bývalý šéfredaktor měsíčníku Cittá Nuova, vydávananého Hnutím fokoláre, se rozhodl ověřit rozporuplné informace o syrském dění přímo na místě. Cyklus jeho reportáží nazvaný Pod syrským nebem přináší výpovědi syrských křesťanů, které se rozhodně odlišují od verze podávané západními mainstreamovými sdělovacími prostředky a leckdy z nich zaznívá trochu smutku nad tím, že Západ – alespoň ve své mediální verzi – tamní sesterské církve opustil.
Biskupský vikář Damašku a františkán z Kustodie Svaté země, o. Bahjat Elia Karakach, se s italským žurnalistou setkal po rušném dni, který nijak neumenšil rozhodnost, s níž popírá převládající lež: “Chemický útok v Ghoutě, o který se vedou takové spory, je pěkný podvrh. Assad nepotřeboval užívat špinavé zbraně, když vyhrává na celé frontě. Syrský představitel v OSN několik dní předtím varoval, že se něco takového připravuje, aby vina padla na syrskou vládu”. Otec Bahjat vyslovuje to, co si dnes myslí téměř většina syrských křesťanů: “Kdyby prezident Assad nyní odešel, nastal by chaos. Stát musí v tuto chvíli vydržet, jinak se Sýrie nikdy nepozvedne. Jestliže Assad padne, křesťané vymizí nejprve ze Sýrie a poté také ze sousedních zemí”, říká farář damašského kláštera Obrácení sv. Pavla.
Počet křesťanů v Sýrii se od začátku války beztak výrazně snížil: “Východ se vyprázdnil, v Raqqa a Dar el Zor zůstalo možná padesát křesťanských rodin. V Aleppu ze 150 tisíc křesťanů zbylo pouhých 30-40 tisíc. Starší lidé by se chtěli vrátit, jakmile se situace uklidní, ale mladí lidé se k tomu neodvažují. Kromě nedostatku práce by totiž muži do 42 let museli ihned narukovat.” O. Elia vysvětluje, že Assadova vláda pracuje na nové ústavě, která by zaručila laickost státu a prostor všem náboženským vyznáním: “Takovou ústavu”, dodává, “může takříkajíc «vnutit» jedině silný režim, jako je ten Assadův. Spojené státy a jejich spojenci naopak chtějí Sýrii oslabit, aby ji mohli anulovat. Ještěže nás podporuje Rusko. Přiznávám”, uzavírá syrský františkán, “že vnímáme nezájem těch, kdo by nás na Západě měli hájit. V roce 2011, při manifestacích takzvaného arabského jara, jeden z nejužívanějších sloganů zněl: Křesťané do Bejrútu, alavité do rakve. Dnes, po sedmi letech války, naprostá většina křesťanů, kteří zůstali ve vlasti, bezpochyby podporuje současnou vládu.”
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
