Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Řím 6,4)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Katecheze o svátosti křtu nás dnes přivádí k posvátnému obmytí vodou  provázenému invokací Nejsvětější Trojice. Jde o ústřední obřad, který ponořuje do Kristova velikonočního  tajemství (srov. KKC, 1239). Smysl tohoto gesta ukazuje svatý Pavel křesťanům v Římě nejprve otázkou: „Copak nevíte, že jsme byli křtem [...] ponořeni do Kristovy smrti?“, a vzápětí sám odpovídá: „Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých [...], tak i my teď musíme žít novým životem“ (Řím 6,3-4). Křest nám otevírá bránu ke vzkříšenému životu. Nikoli k životu světskému, k životu podle Ježíše.

Křtitelnice je místem, kde se uskutečňuje Kristova Pascha! Je pohřben starý člověk se svými klamnými choutkami (srov. Ef  4,22), aby se zrodilo nové stvoření; to staré pominulo a nastoupilo nové (2 Kor 5,17). V katechezích připisovaných svatému Cyrilovi Jeruzalémskému, který pokřtěným vysvětluje, co se s nimi stalo skrze křestní vodu, je tento krásný výraz: „V téže chvíli jste umírali a rodili se, a ta spasitelná voda byla pro vás hrobem i matkou“ (Mystagogické katecheze 2,4, Refugium, Velehrad 1997, str.40). Znovuzrození nového člověka vyžaduje, aby se člověk zkažený hříchem obrátil v prach. Přirovnání křtitelnice ke hrobu a mateřskému lůnu velice pronikavě vyjadřuje velkolepost toho, k čemu dochází jednoduchými gesty křtu. Rád bych v této souvislosti citoval slova připisovaná papeži Sixtu III., která jsou vytesána ve starověkém římském baptisteriu na Lateránu: „Virgineo fetu genitrix Ecclesia natos, quos spirante Deo concipit amne parit. Caelorum regnum sperate hoc fonte renati – Matka církev panensky rodí skrze vodu děti, jež počala působením Boha. Doufejte v nebeské království vy, kdo jste zde byli znovu zrozeni.“ Krásné! Církev nám dává znovuzrození. Církev je lůno i naše matka skrze křest.

Naši rodiče nás zrodili k pozemskému životu, církev nás křtem znovuzrodila k životu věčnému. Stali jsme se syny v Synu, v Ježíši (srov. Řím 8,15; Gal 4,5-7). Také nad každým z nás, znovuzrozenými z vody a z Ducha svatého, dává nebeský Otec s nekonečnou láskou zaznít svému hlasu, který praví: „Ty jsi můj milovaný Syn“ (srov. Mt 3,17). Tento otcovský hlas nelze vnímat sluchem, ale může jej slyšet věřící srdce, provází nás po celý život a nikdy nás neopustí. Celý život slyšíme tento Boží hlas, který nám říká: „Ty jsi můj milovaný syn, má milovaná dcera“. Bůh nás má velice rád, jako otec, a neopouští nás, a to od chvíle křtu. Navždy jsme znovuzrozené Boží děti! Křest se totiž neopakuje, protože vtiskuje nesmazatelnou duchovní pečeť: „Toto znamení nesmaže žádný hřích, i když hřích zabraňuje, aby křest přinášel ovoce spásy“ (KKC, 1272). Křestní pečeť nikdy nepomine. [Někdo může říci:] »Ale otče, když se někdo stane lotrem - jako u těch nejvíce známých - a dopouští se vražd a nespravedlností, tak pečeť nezmizí?« Ne. Boží dítě, kterým je ten dotyčný, tak činí ke svému zahanbení, ale pečeť nemizí. On zůstává nadále Božím dítětem, i když jde proti Bohu, protože Bůh se nikdy nezříká svých děti. Vyjádřil jsem se srozumitelně? Bůh se nikdy nezříká svých dětí. Zopakujeme to všichni společně? »Bůh se nikdy nezříká svých dětí« (lidé opakují). Trochu silněji, já jsem hluchý anebo jsem nerozuměl (lidé opakují hlasitěji:) Bůh se nikdy nezříká svých dětí. Ano, to je správně.

Přivtěleni ke Kristu křtem jsou tedy pokřtění připodobněni „prvnímu z mnoha bratří“ (Řím 8,29). Působením Ducha svatého křest očišťuje, posvěcuje a ospravedlňuje, aby v Kristu utvořil z mnohých jediné tělo (srov. 1 Kor 6,11; 12,13). Pomazání křižmem „vyjadřuje královské kněžství pokřtěného a jeho připojení k Božímu lidu“ (Křestní obřady malých dětí, Úvod 18,3). Proto kněz pomazává posvátným křižmem hlavu každého pokřtěného po pronesení slov, vysvětlujících smysl tohoto úkonu: „Všemohoucí Bůh tě vysvobodil z hříchu, dal ti život z vody a z Ducha svatého, přijal tě do společenství svého lidu. A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe, neboť patříš ke Kristu na věky“ (tamt., 98).

Bratři a sestry, tady spočívá celé křesťanské povolání: žít ve spojení s Kristem ve svaté církvi, mít účast na témže posvěcení, plnit totéž misijní poslání v tomto světě a přinášet trvalé plody. Veškerý Boží lid oživovaný jediným Duchem má totiž účast na poslání Ježíše Krista, který je Knězem, Králem a Prorokem a nese odpovědnost za poslání a službu, jež z toho plynou (srov. KKC, 783-786). Co znamená mít účast na královském a prorockém kněžství Krista? Znamená to přinášet sami sebe v oběť Bohu milou (srov. Řím 12,1), dosvědčovat Jej životem víry a lásky (srov. Lumen gentium, 12) a dávat se do služeb druhým podle příkladu Pána Ježíše (srov. Mt 20,25-28; Jan 13,13-17).

Přeložil Milan Glaser