VaticanNews.va

   22. 10. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4983
Poslechem z webových stránek.3185
Četbou textů na webových stránkách.5053
Poslechem i četbou.3098


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Františkova mariánská víra: „V Medžugorje je milost, ale chybí rozlišování...“

Papež: Pozor na dokonalé křesťany!

O přikázáních - Lhostejnost zabíjí


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

7.5.2018 

František: Poslušnost člověka Bohu stanoví meze poslušnosti vůči státu

Vatikán. Papež František napsal předmluvu ke knize vybraných spisů Josepha Ratzingera-Benedikta XVI. „Osvobodit svobodu. Víra a politika ve třetím tisíciletí“ (Liberare la libertà. Fede e politica nel terzo millennio, Cantagalli 2018). Výbor textů emeritního papeže s jedním dosud nepublikovaným dřívějším textem bude prezentován v Římě tento pátek.
Následuje předmluva papeže Františka:

„Vztah mezi vírou a politikou je jedním z velkých témat, jež byly vždycky středem zájmu Josepha Ratzingera – Benedikta XVI., a provází jej během celé jeho lidské a intektuální pouti. Přímá zkušenost nacistického totalitarismu jej ještě jako mladého studenta přivedla k reflexi o mezích poslušnosti státu ve prospěch svobodné poslušnosti Bohu: „Stát – říká v tomto kontextu v jednom z publikovaných textů – nepředstavuje celek lidské existence a nezahrnuje veškerou lidskou naději. Člověk a jeho naděje přesahují realitu státu, jakož i politickou sféru. Platí to nejenom pro stát nazývaný Babylón, ale pro každý druh státu. Stát není totalita. Toto zjištění snímá tíhu z beder politika a otevírá cestu k racionální politice. Římský stát byl falešný a antikřesťanský právě proto, že si nárokoval být totum všech možností a nadějí člověka. Žádal tak něco, co nelze; falzifikoval a zbídačoval člověka. A svojí totalitní lží se stal démonickým a tyranským.“

Potom, rovněž na tomto základě a po boku svatého Jana Pavla II., vypracoval a podal křesťanskou koncepci lidských práv, která je schopna teoreticky i prakticky zpochybnit totalitní nárok marxistického státu i ateistické ideologie, na níž se zakládal. Autentický rozpor mezi marxismem a křesťanstvím totiž podle Ratzingera nespočíval v přednostní pozornosti křesťana vůči chudým. „Musíme se naučit znovu – nikoli na teoretické rovině, nýbrž ve smýšlení a jednání – že vedle reálné Ježíšovy přítomnosti v církvi a ve svátosti existuje jiná reálná Ježíšova přítomnost v maličkých, zdeptaných tímto světem, v těch posledních, ve kterých si přeje být rozpoznán námi,“ píše Ratzinger již sedmdesátých letech s onou teologickou pronikavostí a zároveň snadnou přístupností, jež jsou vlastní autentickému pastýři. Zmíněný rozpor, jak zdůrazňuje v polovině osmdesátých let, není dán nedostatečným cítěním církevního magisteria pro rovnost a solidaritu, tedy chybějícím poukazováním na skandál nerovností mezi bohatými a chudými, ať už jde o netolerované nerovnosti mezi bohatými a chudými zeměmi anebo mezi společenskými stavy na území téhož státu.“ Ratzinger poznamenává, že hluboký rozpor je - spíše než marxistickou koncepcí nebe na zemi a vykoupením člověka na tomto světě – dán propastným rozdílem, který vyvěrá z toho, jak má k tomuto vykoupení dojít: „Dojde k němu osvobozením ode všech závislostí anebo je jedinou cestou k osvobození naprostá závislost na lásce, závislost, která je v posledku pravou svobodou?“

A takto je nám po třicet let průvodcem na cestě k porozumění naší přítomnosti svědectvím ustavičné svěžesti a vitality svého myšlení. Dnes totiž  jako nikdy předtím stojíme před tímtéž pokušením odmítnutí jakékoli závislosti na lásce, která není lidskou láskou k vlastnímu , „egu a jeho choutkám“, a v důsledku toho před rizikem „kolonizace“ svědomí ideologií, která popírá zásadní jistotu, že člověk existuje jako muž a žena, jimž je svěřeno poslání předávat život; onou ideologií, která se posouvá až k plánované a racionální produkci lidských bytostí a která – možná s jakýmsi „dobrým“ cílem – dochází k názoru, že je logické a dovolené eliminovat to, co již není považováno za stvořené, darované, počaté a zrozené, nýbrž udělané námi.

Tato zdánlivá lidská „práva“ jsou orientována na sebezničení člověka, jak nám působivě a mocně ukazuje Josef Ratzinger, a mají jediný společný jmenovatel, totiž velkou negaci: popření závislosti na lásce, popření, že člověk je Boží stvoření, láskyplně Bohem učiněné k Jeho obrazu, a toužící po Bohu jako laň po vodách bystřin (srov. Žl 41). Je-li popírána tato závislost stvoření na Stvořiteli; je-li negován tento vztah lásky, je vlastně odmítána pravá velikost člověka, záštita jeho svobody a důstojnosti.

Obrana člověka a lidskosti před ideologickými redukcemi moci dnes opět vyžaduje, aby poslušnost člověka Bohu kladla meze poslušnosti státu. Přijmout tuto výzvu ve skutečné a opravdové změně epochy, kterou dnes prožíváme, znamená bránit rodinu. Ostatně již svatý Jan Pavel II., který jasně pochopil rozhodný význam této otázky a právem byl nazván „papežem rodiny“, nikoli náhodou zdůrazňoval, že „budoucnost lidstva závisí na rodině“ (Familiaris consortio, 86). A v tomto smyslu jsem také já podtrhnul, že „prosperita rodiny je rozhodující pro budoucnost světa a církve“ (Amoris laetitia, 31).

Jsem proto obzvláště rád, že mohu uvést tento druhý svazek vybraných spisů Josepha Ratzingera na téma „politika a víra“. Spolu s jeho objemným Opera omnia mohou nejenom nám všem pomoci chápat naši přítomnost a nacházet solidní orientaci k budoucnosti, nýbrž být také pravým a vlastním inspiračním zdrojem pro politickou aktivitu, která bude kladením rodiny, solidarity a rovnosti do středu svojí pozornosti a svých programů, opravdu prozíravě hledět do budoucnosti.“



(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
7.11.17 Bergoglio v roce 2005 vyzval k volbě Ratzingera
21.4.17 Papežové František a Benedikt XVI. zaslali poselství na polské sympózium
13.4.17 Papež navštívil emeritního papeže
24.12.16 Petrův nástupce navštívil emeritního papeže Benedikta XVI.
22.6.16 Františkova pocta Benediktu XVI.: Učí nás „teologii na kolenou“



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Nedůvěřuji lidem, kteří nepochybují

Papež: Mít rád znamená nechat stranou sobectví

Kardinál Cupich k sexuálním skandálům: Transparentnost a zodpovědnost

Překvapila mne vstřícnost a otevřenost - říká bratrská delegátka Martina V. Kopecká

Kvas Ducha svatého naplňuje radostí

Svatý stolec: Definici lidských práv nelze donekonečna rozšiřovat

Kardinál Parolin: Papež je ochoten vydat se do Severní Koreje

Kardinál Simoni oslavil devadesátiny s papežem Františkem

O třech stupních chudoby

Papež přijal jihokorejského prezidenta Mun Če-ina

Milion dětí se modlí růženec – tentokrát za Asii Bibi

Mše za mír na Korejském poloostrově za přítomnosti prezidenta Mun Če-ina

 Nově na webu
Svatý otec: Cesta lásky je vždycky „ztrátová“

Publicistika: Mlčeti zlato

Publicistika: Pravda nás osvobodí

Rozhovory: V případech pedofilie jsem nikdy neudělil milost,

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv říjen 18
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího