Vatikán. Blízkost, provázanost s životem vlastního stádce, bdělost, která chrání před vlky – za použití těchto slov dnes papež František v Domě svaté Marty kázal o „práci“ biskupů, kterým přísluší hájit a upevňovat víru věřících. Kéž církvi nikdy neschází pastýřská péče, zdůraznil papež.
Uchovávat víru a utvrzovat ve víře – tomuto tématu věnoval papež František dnešní ranní homilii. Podnítilo jej k tomu první čtení ze Skutků apoštolů (15,22-31), které popisuje nesnáze v antiochijské komunitě. „Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření“, napsal apoštol Petr spolu s jeruzalémskou církevní obcí křesťanům do Antiochie a vyslal za nimi Barnabáše, Pavla a další důvěryhodné muže. Když antiochijští věřící přečetli list apoštolů, „zaradovali se nad jeho povzbudivým obsahem“. Ti, kteří se v Antiochii představili jako obhájci pravé nauky a domnívali se, že zastupují správnou křesťanskou teologii, pouze dezorientovali lid, komentoval papež, zatímco apoštolové a dnes biskupové jej utvrzují ve víře.
Biskup dohlíží a bdí, je na stráži, aby bránil stádce před vlky, pokračoval Svatý otec. Biskupův život se účastní na životě stádce, avšak biskup činí ještě něco víc – stejně jako pastýř bdí. To je krásné slovo, které popisuje biskupovo povolání:
„Bdít znamená začlenit se do života stádce. Ježíš přesně rozlišuje pravého pastýře od zaměstnance, který pracuje za výplatu a nezajímá ho, zda přijde vlk a sežere nějakou ovečku. Pravý pastýř naopak bdí, zapojuje se do života stádce, hájí nejenom celé stádce, nýbrž každou ovci jednotlivě, utvrzuje ji a pokud odejde anebo se ztratí, vydává se jí hledat a přivádí ji zpět. Natolik se stává součástí stádce, že nedopustí, aby se ztratila byť jediná ovce.“
Pravý biskup proto zná každou svou ovci jménem a to nám umožňuje pochopit, jak pojímal biskupa Ježíš – jako blízkého člověka. Duch Svatý dal křesťanskému lidu čich na to, aby pochopil, kde hledat takového pravého biskupa:
„Kolikrát jsme si vyslechli: «Ten náš biskup! Ano, je milý, ale nestará se o nás, má pořád spoustu práce», anebo «Ten biskup se nějak zaplétá do spekulací, je to kšeftař, to není dobré», či ještě «Tenhle biskup se stará o věci, které se vůbec netýkají jeho poslání», anebo zase «To je biskup s kufrem v ruce, pořád na cestách», anebo «s kytarou v ruce», každý ať si doplní své. Je to tak – Boží lid ví, kdy je pastýř skutečným pastýřem, kdy je nablízku, dokáže bdít a dát život za ovce. Biskup je blízký...“
Touto blízkostí se vyznačuje biskupův život i jeho smrt, vysvětloval papež a upozornil na vzor svatého Turibija z Mongroveja. Arcibiskup peruánské Limy umíral v malé domorodé vesnici obklopen křesťanskými Indiány, kteří mu k pokojnému odchodu hráli na šalmaje.
„Modleme se k Pánu, aby nám stále dával dobré pastýře a aby církvi nikdy nechyběla pastýřská péče, bez které nemůže jít dál. Kéž to jsou mužové pracovití, mužové modlitby, blízcí Božímu lidu. Řečeno jedním slovem – mužové, kteří umí bdít.“
zakončil papež František dnešní ranní kázání v Domě svaté Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
