Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Flp 4,12-13)

Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Pokračujeme v našich úvahách o křtu, a to stále ve světle Božího slova. Evangelium totiž osvěcuje kandidáty na křest a vzbuzuje v nich přilnutí k víře: „Vždyť křest je zcela zvláštním způsobem „svátostí víry“, protože je svátostným vstupem do života víry“ (Katechismus katolické církve, 1236). Víra je odevzdání sebe sama Pánu Ježíši, kterého uznáváme za „pramen vody tryskající do života věčného“ (Jan 4,14), za „světlo světa“ (Jan 9,5), za „vzkříšení a život“ (Jan 11,25), jak se ještě dnes v přípravě učí katechumeni, kteří se blíží k přijetí svátosti křesťanské iniciace. Katechumeni, které vychovává naslouchání Ježíši, Jeho učení a dílo, tak opětovně prožívají to, co zakusila samařská žena, žíznící po živé vodě, či slepec, který otevírá zrak světlu, anebo Lazar vycházející z hrobu. Evangelium v sobě nese sílu, která proměňuje člověka, jenž ho přijímá s vírou, a vymaňuje ho z ďáblovy nadvlády, aby se naučil sloužit Pánu v radosti a novosti svého života.

Ke křtitelnici nikdy nepřicházíme sami, nýbrž nás doprovází modlitba celé církve, jak připomínají litanie ke svatým, které předcházejí modlitbě exorcismu a pomazání olejem katechumenů. To jsou gesta, která již od nepaměti ujišťují všechny, kteří se již brzy znovu narodí jako Boží děti, že modlitba církve jim pomáhá v boji se zlem, doprovází je na cestě k dobru a přispívá k tomu, aby se vyprostili z moci hříchu a mohli tak přejít do království božské milosti. Modlitba církve. Církev se modlí a modlí se za všechny, za každého z nás! My, církev, se za druhé modlíme. Modlit se za druhé je něco velmi krásného. Kolikrát se vůbec nemodlíme, protože zrovna nic naléhavě nepotřebujeme. Měli bychom se ale, ve spojení s církví, modlit za druhé: „Pane, prosím tě za potřebné lidi, za ty, kteří nemají víru...“ Nezapomínejte – modlitba církve probíhá neustále, avšak my do ní máme vstoupit a modlit se za všechen Boží lid a za lidi, kteří modlitbu potřebují. Z tohoto důvodu se příprava dospělých katechumenů vyznačuje opakovanou modlitbou exorcismu, kterou nad nimi kněz pronáší (srov. KKC 1237) a která žádá o vysvobození ze všeho, co odděluje od Krista a brání niternému sjednocení s Ním. Také v případě dětí prosíme Boha, aby je vysvobodil z prvotního hříchu a posvětil je na příbytek Ducha svatého (srov. Křestní obřady pro křest malých dětí, 56). Děti. Modlit se za děti, za jejich duchovní a tělesné zdraví. To je způsob, jak děti chránit modlitbou. Jak dokládá evangelium, sám Ježíš bojoval se zlými duchy a vyháněl je, aby poukázal na příchod Božího království (Mt 12,28) – jeho vítězství nad ďáblovou mocí uvolňuje prostor Boží svrchovanosti, která přináší radost a smiřuje se životem.

Křest není jakési kouzelné zaříkávání, nýbrž dar Ducha svatého, který jeho příjemce uschopňuje k boji proti duchu zla, na základě víry, že „Bůh poslal na svět vlastního syna, aby zničil moc ducha zla a vyvedl člověka z temnot do svého podivuhodného světla“ (srov. Křestní obřady pro křest malých dětí, 56). Ze zkušenosti víme, že křesťanský život trvale podléhá pokušení, zejména pokušení odloučit se od Boha, jeho vůle a společenství, abychom upadli do osidel světských svodů. Křest nás na tento každodenní zápas připravuje a dodává k němu sílu. Rovněž posiluje v boji s ďáblem, který, jak říká sv. Petr, se nás jako lev snaží zhltnout a zničit.

Kromě modlitby předchází křtu pomázání prsou olejem křtěnců, kteří „z něj čerpají sílu, aby se zřekli ďábla a hříchu dříve, než přistoupí ke křtitelnici a zrodí se k novému životu“ (Žehnání olejů, úvod, 3). Antičtí zápasníci se polévali olejem, který proniká do tělesných tkání a blahodárně v nich působí, aby posílili svalstvo a snáze se vyprostili z protivníkova sevření. V ohledu na tuto symboliku zavedli první křesťané zvyk pomazávat tělo kandidátů na křest olejem, který požehnal biskup (Toto je modlitba pronášená při žehnání oleje katechumenů a vyjadřující jeho význam: Bože, sílo svého lidu, na tebe spoléháme, když podle tvé vůle užíváme oleje jako znamení síly. Prosíme tě, požehnej tento olej pro naše katechumeny; a všem, kteří budou tímto olejem označeni, dej moudrost a sílu svého Svatého Ducha, aby stále lépe rozuměli Kristovu evangeliu a aby v nich rostlo odhodlání Krista následovat. Přijmi je za své syny a dej jim nový život ve své církvi - Obřad žehnání olejů, Čtvrtek Svatého týdne), aby tak skrze toto „znamení spásy“ vyšlo najevo, že moc Krista Spasitele posiluje v boji proti zlu a vítězí nad ním (srov. Křestní obřady pro křest malých dětí, 105).

Je namáhavé zápasit se zlem, uniknout jeho klamu, opětovně nabrat sílu po vyčerpávajícím boji, avšak je nutné vědět, že celý křesťanský život je zápas. Zároveň je ovšem třeba vědět, že nejsme sami a že se Matka církev modlí za to, aby její děti, znovuzrozené ve křtu, nepodlehly nástrahám zlého, nýbrž zvítězily nad nimi mocí Kristovy Paschy. Jestliže nás posiluje Vzkříšený Pán, který přemohl vládce tohoto světa (Jan 12,31), můžeme také my ve víře sv. Pavla opakovat: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4,13). Všichni můžeme zvítězit a všechno přemoci, avšak silou, kterou dává Ježíš.

Přeložila Jana Gruberová