VaticanNews.va

   16. 7. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4594
Poslechem z webových stránek.2958
Četbou textů na webových stránkách.4806
Poslechem i četbou.2924


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Jak nakládat s odsvěcenými kostely?

Dosud nepublikovaný text Benedikta XVI. věnovaný židovsko-katolickému dialogu

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. zvolilo nového generálního představeného


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

21.4.2018 

Milost nezesvětštělé církve, která slouží světu

Promluva papeže Františka u hrobu Tonina Bello, Alessano

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
přicházím jako poutník do kraje, kde se narodil Boží služebník Tonino Bello. Před chvílí jsem se modlil nad jeho hrobem, který neční do výše jako momument, ale je zasazen do země. Don Tonino ve své zemi jako setba, jako by nám tím chtěl říci, jak tento kraj miloval. Právě nad tím bych se chtěl zamyslet nejprve připomínkou jeho slov plných vděčnosti: „Díky, má země, malá a chudá, která jsi mi dala narodit se chudým jako ty a právě proto jsi mi dala nesrovnatelné bohatství, totiž porozumění chudým, kterým tak dnes mohu sloužit“ (Grazie, Chiesa di Alessano, La lettera dei miei sogni. Bagliori di luce dagli scritti ugentini, 2014, 477).

Porozumění chudým bylo pro něho opravdové bohatství a týkalo se i jeho maminky. Měl pravdu, protože chudí jsou skutečně bohatstvím církve. Připomeň nám to, done Tonino, tváří v tvář opakujícímu se pokušení spolčovat se s nahraditelnými mocnými, vyhledávat privilegia a uvelebovat  se v pohodlném životě. Evangelium, jak jsi vždycky na Vánoce a Velikonoce připomínal, často volá k životu nepohodlnému, protože, kdo následuje Ježíše, má rád chudé a pokorné. Tak si počínal Mistr, tak to prohlásila Jeho Matka, která velebila Boha, protože „mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil“ (Lk 1,52). Církev, které chudí leží na srdci, zůstává neustále naladěna na tuto Boží vlnu, nikdy neztrácí evangelní frekvenci a cítí povinnost vracet se k podstatnému, aby důsledně vyznávala, že Pán je jediné opravdové dobro.

Don Tonino nás vybízí, abychom neteoretizovali o blízkosti vůči chudým, ale byli jim nablízku, jako to činil Ježíš, který, ač bohatý, stal se chudým pro nás (srov. 2 Kor 8,9). Don Tonino cítil potřebu Jej napodobovat a osobně se nasazovat až k oproštění se od sebe. Neobtěžovali ho různé žádosti, ale byl zraňován lhostejností. Neobával se nedostatku peněz, ale dělala mu starost nejistá práce, což je dnes problém velice aktuální. Nenechával si ujít příležitost poukázat na prvořadost důstojnosti pracujícího člověka před žádostivostí zisku. Nečekal se založenými rukama, jednal lokálně, aby rozséval globálně, v přesvědčení, že nejlepším způsobem, jak předejít násilí a jakémukoli druhu války, je pečovat o ty, kdo jsou v nouzi, a prosazovat spravedlnost. Jako totiž válka rodí chudobu, tak také chudoba rodí válku (srov. Jan Pavel II., Se cerchi la pace, va´incontro ai poveri, Poselství ke Světovému dni míru, 1.1.1993). Pokoj se proto začíná rodit z domovů, ulic, obchůdků a všude, kde se rukodělně utváří společenství. Don Tonino byl plný naděje a říkával: „Z dílen, jako kdysi z nazaretského tesařství, vychází slovo pokoje, které vede lidstvo, žíznící po spravedlnosti, k novému údělu“ (La terra dei miei sogni, 32).

Drazí bratři a sestry, toto povolání k pokoji je vašemu kraji vlastní, patří k této podivuhodné  hraniční zemi – finis-terrae – kterou don Tonino přezdíval „země-okno (terra finestra), protože Jih Itálie se zde otevírá Jihu světa, kde „chudí početně stále rostou, zatímco bohatí bohatnou a početně slábnou“ (Pentalogo della speranza, Scritti vari, interviste aggiunte, 2007, 252). Jste „otevřeným oknem, odkud vidíte veškerou chudobu, která tíží dějiny“ (La speranza a caro prezzo, Scritti di pace, 1997, 378), ale především ať jste oknem naděje, aby  Středozemí, kolébka civilizace nebyla nikdy dějištěm války, nýbrž dějištěm pohostinného pokoje (Srov. La profezia oltre la mafia, tamt., 280).

Don Tonino byl mužem svého kraje, protože v tomto kraji uzrálo jeho kněžství. Tady vzklíčilo jeho povolání, které rád nazýval odezvou. Odezvou toho, jak bláznivě Bůh miluje naše křehké životy, jednoho po druhém; odezvou Jeho milujícího hlasu, který k nám denně promlouvá a volá nás, abychom šli stále vpřed, odvážně snili, decentralizovali svoji existenci za účelem sloužit druhým a vybízí nás k neustálé důvěře v Boha, jediného, který je schopen proměnit život ve slavnost. Toto je povolání podle dona Tonina: povolání, abychom se stali nejenom zbožnými věřícími, ale byli opravdu zamilováni do Pána v zasněné vroucnosti, rozmachem sebedarování a odhodláním nezastavit se v prostřednosti. Když totiž Pán roznítí srdce, nemůže zhasnout naděje. Když Pán žádá přitakání, nelze odpovědět „možná“. Prospěje nejenom mladým, ale nám všem, všem, kteří hledají smysl života, naslouchat opět slovům dona Tonina.

Tento kraj dal Antoniovi narodit se Toninem a stát se donem Toninem. Toto prosté a familiární jméno, které čteme na jeho hrobě, k nám stále promlouvá. Vypráví o jeho touze stát se maličkým, aby byl blízký, zkracoval vzdálenosti a nabízel ruku k pomoci. Vybízí k jednoduché a ryze evangelní otevřenosti. Don Tonino ji velice doporučoval a zanechal jako odkaz svým kněžím. Říkal: „Milujme svět. Mějme ho rádi. Podpírejme ho. Prokazujme mu milosrdenství. Nestavějme ho neustále před strohé požadavky zákona, nezmírníme-li je předem pořádnou dávkou laskavosti“ (Torchio e spirito. Omelia per la Messa crismale 1993, Omelie e scritti quaresimali, 2015, 97). Tato jeho slova vyjevují touhu po církvi, která je pro svět, nikoli světská, nýbrž pro svět. Kéž nám Pán daruje tuto milost, totiž nezesvětštělou církev, která slouží světu. Církev, očištěnou od sebevztažnosti, „extrovertní, vstřícnou, nikoli zavíjející se do sebe“ (Sacerdoti per il mondo, Cirenei della gioia, 2004, 26), nikoli čekající, co dostane, nýbrž poskytující první pomoc; nikoli usínající v nostalgiích minulosti, nýbrž církev, jež je roznícena láskou k dnešku podle příkladu Boha, »který tak miloval svět« (Jan 3,16).

Jméno „don Tonino“ vyjadřuje také jeho ozdravnou alergii k titulům a poctám, jeho touhu oprošťovat se ode všeho kvůli Ježíši, který se zřekl sebe, jeho odvahu osvobodit se od toho, co by mohlo připomínat znamení moci, aby dal prostor moci znamení (Dai poveri verso tutti, tamt. 122s). Don Tonino si tak nepočínal kvůli konvenci nebo ve snaze o konsensus, ale byl pohnut Pánovým příkladem. V lásce k Pánu nacházíme sílu svléknout šaty, které vadí v chůzi, abychom se oblékli do služby a byli „církví, jež nosí zástěru jako jediné kněžské roucho zmíněné v evangeliu“ (Configurati a Cristo capo e sacerdote, tamt. 61).

Co by nám z tohoto svého kraje ještě mohl říci don Tonino? Tento věřící s nohama na zemi, zrakem obráceným k nebi a především srdcem, které spojuje nebe a zemi, vytvořil mimo jiné jedno originální slovo, které každého z nás pověřuje velkým posláním. Rád říkával, že my křesťané „musíme být kontempl-aktivní – s písmenem k – to znamená lidmi, kteří vycházejí z kontemplace, z jejíhož dynamismu nechávají vzejít svůj závazek aktivity“ (tamt.55), lidmi, kteří nikdy neoddělují modlitbu od činnosti. Drahý done Tonino varoval jsi nás, abychom se neponořili do víru záležitostí, aniž bychom stanuli před svatostánkem, a neupadli tak do klamu marné práce pro království (Srov. Contempl-attivi nella ferialita quotidiana, Non c´e fedelta senza rischio, 2000, 124; Sofrire le cose di Dio e sofrire le cose dell´uomo, Cirenei della gioia, 81-82). A my bychom si mohli položit otázku: začínáme od svatostánku nebo od sebe? Mohl by ses nás také zeptat, zda po vykročení pokračujeme v cestě; zda jako Maria, putující Žena, vstáváme, abychom šli sloužit člověku, každému člověku. Kdyby ses nás zeptal, museli bychom se zastydět pro svoji nehybnost a svoje neustálé ospravedlňování. Vzbuď v nás tedy naše vznešené povolání, pomoz nám být stále více kontemplaktivní církví, zamilovanou v Boha a nadšenou člověkem!

Drazí bratři a sestry, v každé době Pán posílá církvi svědky ztělesňující dobrou zvěst Velikonoc, proroky naděje a budoucnosti všech. Jednomu z nich dal Bůh vzejít ve vašem kraji  jakožto daru a proroctví pro naši dobu. A Bůh si přeje, aby jeho dar byl přijat a jeho proroctví se uskutečnilo. Nespokojme se s krásnými vzpomínkami, nenechme se brzdit minulými stesky, ani nynějšími zahálčivými řečmi nebo obavami z budoucnosti. Napodobujme dona Tonina, nechme se nést jeho mladistvým křesťanským zápalem, vnímejme jeho naléhavé pozvání žít podle evangelia beze slev. Toto mocné pozvání je určeno každému z nás i nám jako církvi. Bude nám dnes opravdu   pomáhat šířit vůni evangelní radosti.

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
21.4.18 Papež: Církev je nikoli světská, nýbrž pro svět
20.4.18 Papež ve městě Molfetta: Po mši už se nežije pro sebe, nýbrž pro druhé



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Žádný křesťan nehlásá evangelium sám od sebe

Kardinál Parolin: První světová válka rozložila mezinárodní řád, který nebyl ničím nahrazen

Každý sport má svého světce

Pohřební obřady kardinála Taurana

Beatifikační proces Alda Mora byl svěřen dominikánům

Nuncius Krebs: Papež chce znát své diplomaty

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. zvolilo nového generálního představeného

Benediktini z Nursie obnovují klášter zničený při zemětřesení

Zveřejněny archivní dokumenty redakce encykliky Humanae vitae

Jak nakládat s odsvěcenými kostely?

Thajci ocenili papežovu účast na dramatu chlapců uvězněných v jeskyni

Svatý stolec potvrdil papežovu účast na Světovém setkání mládeže v Panamě

 Nově na webu
Svatý otec: Pokřtěný, jenž necítí potřebu hlásat evangelium, není dobrý křesťan

Publicistika: O „mystické herezi“

Publicistika: Evropě schází politický projekt. Politika umírá, nemá-li už žádné ideály

Rozhovory: (Bez)nadějné mosulské vyhlídky

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv červenec 18
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Božím lidem je třeba se stát

Gaudete et exsultate

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího