VaticanNews.va

   16. 2. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5402
Poslechem z webových stránek.3453
Četbou textů na webových stránkách.5397
Poslechem i četbou.3250


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Alžírský spisovatel: Neidealizujte si islám

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí

Ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

20.4.2018 

Ježíš nechce naši reflexi, nýbrž naši konverzi

Homilie Petrova nástupce při mši svaté v italském městě Molfetta

Česká sekce RV

Čtení, která jsme slyšeli, podávají dva ústřední prvky křesťanského života: Chléb a Slovo.

Chléb. Chléb je základní pokrm pro život a Ježíš se nám v evangeliu dává jako Chléb života jako by chtěl říci: „beze mne se neobejdete“. A používá  silné výrazy: „jezte mé tělo a pijte mou krev“ (Jan 6,53). Co to znamená? Že je podstatné pro náš život, abychom navázali životný a osobní vztah s Ním. Tělo a krev. To je eucharistie, nikoli krásný obřad, nýbrž nejdůvěrnější, nejkonkrétnější a nejpřekvapivější  společenství s Bohem, jež si lze představit; společenství lásky, které je natolik skutečné, že dostává podobu jídla. Křesťanský život pokaždé začíná odtud, od tohoto stolu, kde nás Bůh sytí láskou. Bez Něho, který je Chlebem života, je každá námaha církve marná, jak říkával Tonino Bello: „Nestačí charitativní skutky, pokud v těch skutcích chybí láska. Chybí-li láska, z níž vycházejí skutky, chybí-li zdroj, chybí-li výchozí bod, kterým je eucharistie -  je každá pastorace jenom přemíláním“ (Configurati a Cristo capo e sacerdote, Cirenei della gioia, 2004, 54-55).

            Ježíš v evangeliu dodává: „ten, kdo jí, mne, bude žít ze mne“ (v.57). Je to jako říci: kdo se sytí eucharistií, osvojuje si samo smýšlení Páně. On je Chlebem lámaným pro nás, a kdo jej dostává, stává se lámaným chlebem, není kvašen pýchou, nýbrž dává se druhým, přestává žít pro sebe, kvůli svému úspěchu, kvůli tomu něco mít nebo se někým stát, nýbrž žije kvůli Ježíši a jako Ježíš, a to znamená pro druhé. ­Žít pro je rozpoznávající znamení toho, kdo jí tento Chléb, je „výrobní značkou“ křesťana. Bylo by hezké, kdyby v této diecézi dona Tonina byla před každým kostelem tabule s nápisem: „Po mši už se nežije pro sebe, nýbrž pro druhé“. Don Tonino tak žil. Byl mezi vámi biskupem-služebníkem, pastýřem, jenž byl z lidu a před svatostánkem se učil, jak se lidem dávat za pokrm. Snil o církvi hladovějící po Ježíši a netolerující žádné zesvětštění, o církvi, která „umí rozpoznat Kristovo tělo v nepohodlných  svatostáncích bídy, utrpení a samoty“ (Sono credibili le nostre eucaristie?, Articoli, corrispondenze, lettere, 2003, 236). Eucharistie totiž „nesnáší sezení“, a nevstane-li se od stolu, zůstává „nedokončenou svátostí“ (Servi nella chiesa per il mondo, ivi, 103-104). Můžeme se zeptat: uskutečňuje se tato svátost ve mně? A konkrétněji: líbí se mi být jen obsloužen Pánem u stolu anebo vstávám, abych sloužil jako Pán? Rozdávám v životě to, co ve mši přijímám? A jako církev se můžeme ptát: stali jsme se po tolika svatých přijímáních společenstvím?

            Chléb života, lámaný chléb je totiž také Chlebem pokoje. Don Tonino tvrdil, že „nenastane pokoj, jestliže si každý bere jen svůj chléb a jde si ho jíst sám. [...] Pokoj je něco víc, je to soužití.“ Znamená to „jíst chléb společně s druhými, bez oddělování, a sednout se mezi různé lidi“, kde „druhý je tváří, kterou je třeba objevit, rozjímat a pohladit“ (La non violenza in una societa violenta, Scritti da pace, 1997, 66-67). Kořeny všech konfliktů a válek jsou totiž „beztvaré tváře“ (La pace com ricerca del volto, Omelie e scritti quaresimali, 1994, 317). My, kdo máme účast na tomto Chlebu jednoty a pokoje, jsme povoláni milovat každou tvář, zacelit každou roztržku a být vždycky a všude tvůrci pokoje.

            Spolu s Chlebem Slovo. Evangelium zaznamenává, že kolem Ježíšových slov nastala rozhořčená diskuse: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ (v. 52). Z těchto slov je znát poraženectví.  Podobají se jim mnohá naše vyjádření: jak může evangelium vyřešit problémy světa? Na co je konání dobrých skutků uprostřed tolikerého zla? Upadáme tak do omylu oněch lidí, kteří se nechali ochromit diskusemi o Ježíšových slovech, místo aby byli ochotni ke změně života, kterou požadoval On. Nechápali, že Ježíšovo slovo se dává na cestu života, nikoli k tomu, aby se sedělo a mluvilo o tom, co jde a co nejde. Don Tonino vybízel právě ve velikonoční době k přijetí této novosti života a ke konečnému přechodu od slov k činům. Proto vybízel právě ty, kdo neměli odvahu se změnit, „specialisty konsternace, puntičkáře, kteří účtují všechna pro a proti, jsou ostražití a do úmoru propočítávají než se pohnou“ (Lievito vecchio e pasta nuova, Vegliare nella notte, 1995, 91). Ježíši se neodpovídá podle kalkulu a momentální vhodnosti, nýbrž celoživotním přitakáním. On nechce naši reflexi, nýbrž naši konverzi. Klade na srdce.

            Vybízí k tomu samo Boží Slovo. V prvním čtení se zmrtvýchvstalý Ježíš obrací k Šavlovi, nepodává však subtilní argumentaci, nýbrž požaduje od něho, aby nasadil svůj život. Říká mu: „Vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat“ (Sk 9,6). Především: vstaň. První, čemu se musíme vyhnout, je zůstat na zemi, zdrceni životem a svíráni strachem. Častokrát don Tonino opakoval: „Vstaňme!“, protože „před Zmrtvýchvstalým je dovoleno se prezentovat pouze ve stoje“ (Ultimo saluto al termine della Messa Crismale, 8.4.1993). Vždycky se postavit a hledět vzhůru, protože Ježíšův apoštol nemůže živořit z malicherného uspokojení.

            Pán potom Šavlovi říká: „Jdi do města.“ Také každému z nás říká: „Jdi, nezůstávej uzavřen ve svých zajištěných prostorách, riskuj!“ Křesťanský život má být uchvácen Ježíšem a rozdán druhým. Po setkání se Zmrtvýchvstalým nelze čekat, nelze odkládat, je třeba jít a vykročit, navzdory všem problémům a nejistotám. Jako příklad vidíme Šavla, který po rozhovoru s Ježíšem, vstal, a ač slepý, jde do města. A vidíme Ananiáše, který ač ustrašený a váhavý, říká: „Prosím, Pane“ (v. 10) a vzápětí se vydává za Šavlem. Všichni jsme povoláni být v jakékoli situaci nositeli velikonoční naděje, „Kyrénejci radosti“, jak říkal don Tonino; služebníci světa, avšak jako vzkříšení, nikoli jako zaměstnanci. Nikdy se nezarmoutit, nikdy se nevzdávat. Je krásné být „kurýry naděje“, prostými a radostnými rozdavateli velikonočního aleluja.

            Nakonec Ježíš Šavlovi říká: „Bude ti řečeno, co máš dělat.“ Šavel, rozhodný a odhodlaný muž mlčí a jde, poddán Ježíšovu Slovu. Přijímá poslušnost, stává se trpělivým, pochopí, že jeho život již nezávisí na něm. Učí se pokoře. Pokorný totiž neznamená být bázlivý a rezignovaný, nýbrž poddajný Bohu a oproštěný od sebe. Všechna ponížení  - i to, které zakusil Šavel cestou do Damašku - jsou potom prozřetelnostní, protože zbavují domýšlivosti a dovolují Bohu, aby nás povznesl. A Boží Slovo je takové: svobodné, pozvedá a umožňuje nám, abychom pokračovali dál a byli pokorní a zároveň odvážní. Nečiní z nás renomované protagonisty a šampiony naší šikovnosti, nýbrž ryzí svědky zabitého a vzkříšeného Ježíše ve světě.

            Drazí bratři a sestry, každou mši se sytíme Chlebem života a Slovem, které dává spásu: žijme to, co slavíme! Tak jako don Tonino, buďme zdrojem naděje, radosti a pokoje.



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.2.19 Čtyři postavy hledají autora
7.2.19 Papež: Vzájemně se uzdravovat – to je křesťanské poslání
5.2.19 Blahoslavenství nejsou pro nadlidi
1.2.19 O vytrvalosti v bezútěšném čase
31.1.19 Papež kázal o donu Boskovi



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Zachovávání a předávání bohatství katolické tradice je pro církev podstatné

Svatý stolec zbavil duchovenského stavu bývalého kardinála McCarricka

F. Lombardi k případu McCarricka

Zastřelen španělský salesián a misionář o. Fernández

Církev ve Venezuele chce nové volby, říká otec Arturo Sosa SI

Strach z cizího je pochopitelný, jistotou je pouze Pán

Francouzští biskupové brání rodinu: matka a otec, nikoli rodič

Newmanova kanonizace už nevzbuzuje nevoli anglikánů

Ke změně kvality liturgie nepostačuje změna liturgických knih

Papež: Boj proti hladu nesmí být jenom slogan

Novým komořím Svaté církve římské je kardinál Kevin Farrell

Úděsná norma a zrušení výhrady svědomí

 Nově na webu
Svatý otec: Osvobozeni od strachu

Publicistika: Milost sbratřuje i ateisty

Publicistika: Spojené státy americké mění přístup k potratům

Rozhovory: Obviňují mne, že se nechávám používat od muslimů, ale i od novinářů

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv únor 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru

O teologii manželství