Vatikán. Pravý prorok umí plakat nad lidem, který mu nenaslouchá – poznamenal papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Církev potřebuje, abychom všichni byli proroky,“ dodal v souvislosti s dnešním liturgickým čtením ze Skutků apoštolů (7,51-8,1a).
»Vy tvrdošíjní s neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima! Vy vždycky odporujete Duchu svatému« - prohlašuje Štěpán a papež komentuje: „Nejste konsekventní vůči životu, který vychází z vašich kořenů.“ Prvomučedník Štěpán vystoupil proti lidu, starším a učitelům Zákona, kteří jej přivedli před soud. Měli uzavřené srdce, nechtěli mu naslouchat a neměli na paměti dějiny Izraele. Stejně jako jejich předci, kteří pronásledovali proroky, tak se také oni »velmi rozzuřili«, vrhli se na Štěpána, »vyhnali jej ven za město a začali ho kamenovat«. „Když se prorok dotkne pravdy – komentoval papež – je srdce buď pohnuto a otevře se anebo se zatvrdí, rozzuří a rozpoutá pronásledování. Nepohodlné pravdě se často nenaslouchá se zalíbením. Proroci byli vždycky pronásledováni, protože říkali pravdu.“
„Jak si mohu otestovat, zda nějaký důrazně mluvící prorok říká pravdu?Pokud je takový prorok schopen nejenom promlouvat, ale také plakat nad lidem, který pravdu opustil. Ježíš na jedné straně napomíná, když např. říká: »pokolení nevěřící a zvrácené« (Mt 17,17), ale na druhé straně nad Jeruzalémem pláče (srov. Lk 19,41). Toto je test. Pravý prorok je takový, který je schopen plakat nad svým lidem a také pronášet silná slova, když mají být řečena. Není vlažný, vždycky je přímý.“
Pravý prorok – pokračoval papež - není prorokem zkázy, nýbrž prorokem naděje.
„Otevírá dveře, obnovuje kořeny, hojí přináležitost lidu k Bohu, aby bylo možné jít dál. Není to úřad karatele. Nikoli, je mužem naděje. Kárá, je-li to nezbytné, ale dokořán otevírá brány a hledí k horizontům naděje. Avšak pravý prorok, který koná svoje řemeslo dobře, nasazuje svoji kůži.“
Tak jako Štěpán, který zemřel před zraky Šavla a důsledně tak dostál pravdě. Krev mučedníků je semenem křesťanů, citoval papež starodávné křesťanské úsloví.
„Církev potřebuje proroky. A řeknu více: potřebuje, abychom my všichni byli proroci. Nikoli kritici, to je něco jiného. Něco jiného je vždycky kritický soudce, kterému se nikdy nelíbí nic: »Toto nejde. Tamto nelze. To musí být takhle.« Takový není prorokem. Prorokem je ten, kdo se modlí, vzhlíží k Bohu, hledí na Jeho lid, vnímá bolest, když lid chybuje, pláče – je schopen nad lidem plakat – ale je schopen správně riskovat, aby řekl pravdu.“
Kéž církev nikdy nepostrádá tuto prorockou službu, aby mohla stále postupovat vpřed – končil papež František svoje ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
